Yarwen

Film je starý 40 let, ale přesto jsem se dosyta vysmál, ovšem zajímalo by mě, jak by se film dívaly fanatické feministky - byl by to jejich splněný sen, nebo by se cítily uraženy? Tak jako tak, pro tolerantní a otevřené lidi je tento snímek i po tolika letech stále zábavný, protože dává do kontrastu zaběhnuté stereotypy, je úsměvně pikantní a ve své době to byla naprostá pecka, a to i z pohledu světové kinematografie, do které udělal nesmazatelný zářez.

Poprvé jsem film viděl v roce 1988 a jako malého kluka ve věku Bastiana mě naprosto uchvátil. Rychlodrak Falko, kamenožrout, Sandonoriko - to vše vytvářelo říši fantazie v mé vlastní hlavě. Český dabing na jedné straně výborně namluvený, na druhé plný nepřesností, ale nevadí - ani po několika desítkách let pro mě nezestárnul.

Sice byl tento film po svém vzniku spíše kritizován, čas ukázal jeho kvalitu - příběh je to krásný a hluboký. A víte co? Spíš jsem si cenil Armina, který od počátku do konce byl věrný své věci, než Ondřeje, který přelétal z květiny na květinu a neváhal zradit svého přítele.

Postupně budovaná atmosféra slibuje velké finále, místo toho je to krapet zmatečné a obě děcka se chovají krapet nereálně. Místo aby zdrhly, raději pátrají ve sklepě. Na druhé straně vytvořil režisér horor bez nadpřirozených atributů a nepomáhá si k většímu napětí nějakými logickými kiksy, tohle mám na Shyamalanovi rád. Třetí hvězdu tady přesto nepřidám.

Vcelku povedený snímek, který má právo nosit visačku "horor". Je spíš akčnějšího ražení, než že by vytvářel tajuplnou či napjatou atmosféru, ale drží se určitého logického schématu, který v zásadě dává smysl, byť míří spíš k reálnému vysvětlení než k nadpřirozenu. S kvalitním pohárem piva při ruce jsem si tento kousek docela užil - mírný nadprůměr. (55%)

Z dnešního pohledu je to už trochu úsměvné, ale na svou dobu to svůj děj má, s nádechem detektivky, ale ten konec to všechno zkazil. Tak nějak jsem čekal, že se dostávám do poslední třetiny filmu, když se objevil nápis "The End", čímž zesměšnil pár posledních vět majitele domu hrůzy a zároveň roztrhal tajemno na cáry. Nakonec tedy jen 25%, škoda, mohlo to být o jednu hvězdu výše.

Banální příběh, který spojuje jednotlivé scény, je na žánr docela skoustnutelný, ale výběr aktérek je slabý, nezachrání to ani drobet vychrtlá Rebecca Lord ani Jill Kelly v jedné z vedlejších rolí. (25%)

Patrně nejkrásnější francouzský film z mého pohledu, ve kterém nastává ideální kombinace napětí i tajemné atmosféry, podporovaná uměleckým dojmem, hudbou, námětem, scénářem i scenériemi. Vynikající mix, ve kterém potkáme indiána i vlky, bestii i francouzský dvůr, náboženské pomatence i papežské zmocněnce - a přesto to není překombinované, naopak to krásně ladí. Postupně odkrývané tajemství dokáže vtáhnout do děje a nepustit až do konečného rozuzlení.

Sice je to snímek "po deseti letech" od dobytí Mompracenu Brookem, ale ve skutečnosti herci o moc nezestárli. S ohledem na původní předlohu Emila Salgariho se tu opět setkáváme s jednou z hlavních postav - Tremal Naikem - ale i s Kamamurim. Autoři se snažili do filmu nacpat co nejvíce, ale spíš by námětu slušel vícedílný seriál, který by rozvinul jednotlivá témata do větší šíře. Každopádně - opět mě to pohltilo, i po těch všech letech jsem byl opět uchvácen příběhem Sandokana. (93%)

Seriál, který dychtivě sledovala děcka stejně jako dospělí - v první polovině osmdesátých let to byla exotická bomba, která skýkala akčnost stejně jako hlubší děj. Spravedlivý boj šlechtice proti nadnárodní společnosti, velká láska a velkorysá výprava zaručila velkolepý úspěch a buďto založila podklad pro budoucí kariéru zúčastněných herců, nebo poskytla vrchol jejich kariéry. Bílé tričko s malým červeným odznakem Sandokana na hrudi bylo mým nejoblíbenějším - je to pryč, ale emoce s tímto snímkem zůstávají. Blíže viz jednotlivé díly.