Vajonek

Nápad udělat takovouto vztahově-dialogovou záležitost, navíc s propojením do filmového prostředí, je určitě zajímavý. Snímek má poutavou černobílou kameru, která mu dokáže dodat zvláštní kouzlo. Jenže když ty dva lidi chvíli posloucháte a pozorujete, uvědomíte si, že to bude celé prostě z extrému do extrému, chvíli láska, chvíli nenávist a až extrémně kruté zraňování. Po kterém ale nepřijde nějaká větší katarze např. v podobě dlouhodobějšího odchodu, rozchodu atp., ale klidně se to zase vrátí do té "láskyplné roviny". Na mě jsou ty přechody asi až moc rychlé, mám trochu problém jim věřit. A taky mě to tím točením se v kruhu bez nějaké větší koncovky, kdy je nám čím dál jasnější, že je vlastně jedno, co si ti dva řeknou, prostě se nějak prodiskutují až do konce, trochu přestane bavit. Ale oba dva herci jsou dobří, takže se na to dá podívat, aniž by vás to přestalo bavit úplně. 60 %.

Už #martyisdead bylo pořádné drama, tohle bych se ale nebála označit za vysoce nadprůměrný psychothriller. Anna je film (já jsem zhlédla na jeden zátah po seriálových dílech) se zajímavou zápletkou, v moderním hávu, napínavý, se spoustou poměrně nečekaných zvratů, s dobrými výkony do velké míry neokoukaných herců, dobrou hudbou... Škoda, že tvůrci nevychytali některé drobnosti, které by se asi daly poměrně snadno "opravit" a které trochu ruší jinak dosti nervy drásající, uvěřitelně působící příběh, který vás pohltí a od něhož se téměř nelze odtrhnout (např. dva modroocí mají dvě hnědooké dcery - znát zákony biologie se někdy může hodit; výběr toho snad nejnemožnějšího účesu pro Lindu - při jejím rozhovoru s manželem v autě po vyzvednutí z policie jsem se nemohla soustředit na nic jiného než na ty tupě sestřižené vlasy; "super" nápad Robina udělat true crime podcast, který dle mého dost a zbytečně naboural do té doby představený charakter jeho postavy a vztahu, který měl s Ninou atd.). Pořád jsou to ale spíše drobnosti, které mi nezabraňují ohodnotit tento počin plným počtem hvězdiček. 85 %.

Kdysi jsem byla naprosto okouzlená z V Bruggách, nadchly mě i Tři billboardy kousek za Ebbingem. Z Víl z Inisherinu jsem velmi rozpolcená. Ani s odstupem několika dnů od zhlédnutí nevím, co jsem to vlastně viděla. Bylo to jen velké "nic" beze smyslu, které si hrálo na propracované umělecké dílo? Nebo to v sobě, v jednoduchosti, zvláštnosti, rázovitosti svých postav přece jen obsahovalo nějakou hloubku? Možná také bylo záměrem scenáristy a režiséra v jedné osobě nechat diváka takhle konsternovaného, donutit ho vystoupit ze své komfortní zóny, narušit jeho divácké stereotypy, začít přemýšlet o věcech, které považoval za jasné, dané, neměnné, hledat smysl v něčem na první pohled nesmyslném. Jestli jo, tak u mě se to povedlo na 100 %. K žádnému výsledku jsem ale (zatím) po tom usilovném přemítání nedospěla. A asi by mi nepomohlo ani ufiknout si celých deset prstů. Strašně špatně se mi tato věc jakkoli hodnotí, z určitého úhlu pohledu by to asi mohlo být na plný počet hvězd, stejně jako na nejnižší hodnocení. A tak to průměruji a dávám tři hvězdy.

Tohle bylo za mě hodně divný. Taková prazvláštní směs komedie, krimi, vztahového dramatu, kdy ale každý z těch zastoupených žánrů, byly-li vůbec přítomny, působil spíše jako parodie sama na sebe. Parodie mohou být fajn a od Radka Bajgara by je člověk asi i čekal ve velké míře, obávám se ale, že tohle nebyla v nastíněném smyslu parodie zamýšlená. Snad v životě jsem např. na jednom místě nezažila tolik blbých metafor; nad některými "vypointovanými" dialogy mi zůstával rozum stát. Snad jediné, co mě nějak více bavilo, bylo sbližování Radka Holuba a Ivany Uhlířové, tam ta "divnost" hrála na správnou strunu, oba se hezky doplňovali, bylo to takové překvapivě roztomilé. Dvě hvězdičky za toto a do určité míry originální zápletku a dobré herce. 40 %.

Pár věcí mi v průběhu sledování tohoto filmu trochu haprovalo - Neponižovala se Rose příliš, když přistoupila za daných okolností na sňatek, ač sama to poměrně záhy evidentně cítila a chtěla celé jinak? Neměl Gregory ze svého "předsevzetí" ustoupit a Rose odprosit na kolenou mnohem dříve - vzhledem k tomu, jak popisoval v závěru "vývoj" svých pocitů? Vážně měla Rose zapotřebí podlehnout nějakým zažitým všeobecným představám o ženách a tak trochu ze sebe pak dělat někoho, kým asi úplně nebyla?... Celkové dojmy jsou ale více než dobré. Příjemné herecké výkony, chemie mezi ústřední dvojicí, námět, atmosféra... Vlastně mi to celé postupně do sebe hezky zapadlo, co mi tam haprovalo, haprovat přestalo nebo už jsem to aspoň necítila v takové míře jako ze začátku. A vyzdvihla bych ten nádherný romantický závěr, určitě jeden z nejpovedenějších, jaké jsem v rámci žánru viděla. Takováto neohrabaná a přesto dokonalá vyznání a to vše okolo, to je přesně to, co (nejen) my holky chceme zažít:) Nebo alespoň vidět v povedeném filmu. 80 %.

Korunu sleduji od začátku a ráda jsem jednotlivé řady hodnotila nejvyšším počtem hvězdiček. I když by se daly najít různé mouchy, převažovalo nadšení, takže si to z mého pohledu těch pět zasluhovalo. Poprvé jsem to viděla trochu jinak u páté řady, která dostala ode mě "jen" čtyři. Po zhlédnutí necelé poloviny řady závěrečné mám ale pocit, že Koruna zase naskočila na svou vlnu a jestli si to nepokazí, má ode mě zase těch pět jistých. Zejména čtvrtý díl byl nabitý emocemi, dojimala jsem se u toho jak malé dítě prakticky od začátku do konce. Vím, že se to asi vzhledem k obsahu dalo trochu očekávat. Ale stejně mě zase jednou dokázalo trochu překvapit a odzbrojit, jak dobře to bylo celé udělané (čert v tomto případě vem, zda to bylo zcela historicky přesné). A "duchové" mi vůbec nevadili.

Dalo by se psát o spoustě dalších superlativů nejen posledního dílu třetí série, ale celé řady. Já se ale chci zastavit u jedné dílčí otázky - v závěru posledního dílu se stáváme svědky něčeho, k čemu se vlastně schylovalo od samého začátku a jednotlivé události třetí série, které by každá sama o sobě "běžně" prožívajícího člověka úplně položily, tomu postupně "pomohly" ven - díváme se na spuštění laviny emocí u člověka, který je do té doby prožívá nestandardně a/nebo nedává najevo či potlačuje. Takže se místy zdá, že vlastně možná ani žádné emoce nemá. Tenhle určitý zlom je sám o sobě věcí, která na diváka intenzivně působí, pokud je ten člověk hlavní postavou, se kterou si už divák ušel pořádný kus cesty. Když jste si navíc tu postavu stihli během předchozích sérií oblíbit, třeba i pro její odlišnost a plni očekávání toho, kdy se ta na první pohled tvrdá skořápka pořádně prolomí a naplno odhalí tu křehkost, která je celou dobu pod povrchem, je to (prozatímní) finále pak o to intenzivnější, ta lavina emocí se vám spustí spolu s lavinou té postavy. Jako kdyby to ani nebyla "jen" seriálová postava... Bez přehánění asi jeden z nejsilnějších závěrů, které jsem v jakémkoli seriálu (dílčí sérii seriálu) měla možnost sledovat.

Strhující příběh zpracovaný takovým způsobem, že i při opakovaném sledování se vám u něj střídavě zrychluje tep a tuhne krev v žilách. Akorát, že to celé není žádný akční sci-fi snímek z jiného světa (který by to hravě strčilo do kapsy), ale realita. Je k neuvěření, jaké může být někdo hovado a tupec bez jakýchkoli skrupulí v jednom. Pocity, které ve vás vzbuzují hlavní aktéři případu, se zrcadlí a ještě násobí, když sledujete udivené či rozlícené tváře zejména dvou hlavních vyšetřovatelů v podání skvělých Vasila Fridricha a Martina Fingera. Při sledování výkonu Kristýny Podzimkové/Ryšky reprezentující oběti a pozůstalé si zase možná budete říkat, že právě touhle rolí se tahle mladá talentovaná žena vymaňuje ze škatulky herečky z nekonečného seriálu... Celý ten neskutečný alkoholový "bizár" dokonale podkresluje rozjuchaná a zároveň tak nějak skrytě zlověstná cimbálová hudba. Po všech stránkách extrémně vydařená záležitost. 90 %.

Pozor, drobné spoilery... Vážně to musela na svého jediného kamaráda říct?... Rozumově se přikláním k tomu, že to takhle proběhnout spíše muselo, že to k její postavě více než sedí. Pocitově jsem si stejně jako při prvním sledování strašně přála, aby to dopadlo jinak. Rozsekalo mě to ale každopádně opět dosti, když nad tím tak přemýšlím, tak jsem nad tou velkou závěrečnou bombou vlastně přemýšlela celou druhou řadu (z prvního sledování Mostu jsem si už jen pamatovala, že k tomu dojde, ale už jsem přesně nevěděla kdy, za jakých přesně konsekvencí) a asi mi to do velké míry zastínilo vše ostatní, co se v této sérii odehrálo. I když např. záchodová pasáž z posledního dílu byla a stále je taky síla - u té už jsem ani nevěděla, že si ji z předchozího sledování pamatuju, mozkové závity se mi začaly otáčet správným směrem až zhruba ve chvíli, kdy na tom WC přibyla druhá osoba, o to mě to ale možná pak zasáhlo silněji... No je asi jasné, že o působivé momenty, které vás budou s to totálně semlít, není rozhodně (nejen) v posledním díle nouze.

Mohlo by to prosím být ještě delší, vtipnější a více plné křišťálově čistých pěveckých čísel? Slavíky jsem roky neviděla, letos jsem tuhle svou bezslavičí sérii narušila, myslím, že ale počínaje příštím rokem zahájím novou a bude zase hodně dlouhá. A nebude mi smutno. Bez slavíka... Tyhle pořady plné falešného křečovitého nablýskaného nic prostě nejsou pro mě. Dvě hvězdy za pár vystoupení, která byla slušná a za některé proslovy, které přece jen obsahovaly něco a ne nic (bez ironie). A asi i z určité úcty k některým zpěvákům, jichž by tyhle soutěže (které mi osobně neříkají nic) měly být (a asi i do určité míry jsou) oslavou. I když některých těch lidí, když je tak vidím a hlavně slyším, je mi naopak až líto... 30 %.