marhoul

Vánoční chvilka poezie v režii Juraja Johanidese z roku 2019, natočená v prostorech noclehárny a útulku pro bezdomovce sv. Vincenta De Paul, za účasti mlčících umělců Mariána Miezgy, Lukáše Latináka, Romana Luknára, Zuzany Mauréry, Božidary Turzonovové, Anny Šiškové, Františka Kovára a Ady Hajdu a recitujících herců Divadla bez domova je krásným, poetickým počinem. Chválím. A chci ještě!

Vždycky mě překvapí, jak je tahle pohádka výborná! Drdův scénář nemá chybu. Brilantní režie Martina Friče,  obsazení, kulisy, humor, nezřízené chlastání, myšlenka a svatá pravda, že smrt je tady pro každého. "Neřekneš to bábě, neřekneš?" "Tak Zdař Bůh!" Kýbl vody na ženské, rozštípaná postel, jitrnice na stromech, pivo v potoce, muškáty v květináčích na oknech, kovaní koně v kovárně, vykrmená prasátka, těsta na lívance, kroje, groš muzice do trumpety, facka v hospodě a Smrťák zavřený v sudu. Absolutní pohádka. Zvláštní, že si z klasických, pohádkových prvků dnešní scénaristé nechtějí nebo nedovedou vzít příklad. Drda měl svoje komunistické mouchy, ale pohádky psal peckovní. Tahle je až taková ladovsky-haškovská. A jasně, agitka tam citelná je, ale zároveň je tam taky pán Bůh, přičemž ten už byl v letech natáčení komunisty "na věky věků" zakázán. "Pole- louky- dům".

Příjemné překvapení, ačkoli pohádka více osloví děti větší a dospělé. Moc pěkně obsazeno neokoukanými tvářemi, Linda Úžasná, Kemka a Vaněk skvělí, viděno ve slovenském znění, tedy čeští herci předabovaní, však vkusně, za což palec nahoru. Poetické, klidné, milé, Zuzana Kanócz v roli potvory skvělá! Výprava slušná, kostýmy mohly být i pěknější, nicméně vídáme i horší, krásná kamera, námět zaujal, Mitaš v roli krále výborný, Zelinka potěšil, nerušil nikdo. Do toho skladba úžasné horehronské divy Kataríny Málikové, (držitelky několika cen Radiohead, jejíž desky Pustvopol a Postalgia dobývají ten velký hudební svět a uchvátily řady zahraničních par excellence kritiků, obočí zdvihli i Dead Can Dance, Kimbra či Bjork, tedy nic pro běžného konzumenta Elánu, Michala Davida nebo tuc tuc debilovin), kombinace toho všeho evokuje pohádky z časů dávno minulých, jako byla třeba posmutnělá, ale krásná Malá mořská víla nebo Plavčík a Vratko. Nevím, jestli se pohádka zalíbí široké veřejnosti, já však absenci pitvoření, křiku a jiných šaškáren vítám. Pohádka se mi ve svátečním odpolední u ryby se salátem a mísou cukroví líbila moc! Ján Sebechlebský se mi trefil do vkusu, vážnější kusy tohoto žánru mívám ráda (Třetí princ, Hodinářův učeň nebo Král drozdia brada), takže ode mě lepší čtverka- radostná. Dobrou práci s chutí pochválím. Režisér se drží své vize, dobře vede herce a to se u pohádek posledních let nevidí často. Pěkné!

Tereza Ramba je v roli spadlé hvězdičky skvělá, zábavná, milá, pohádková, dějová linka s Vojtou Kotkem je civilní, příjemná, pěkná, konkrétní kostýmy a výjevy inspirované Josefem Ladou i písničky dětí jsou moc pěkné. Výprava ucházející. Sokol v prvním záběru rozesmál i bavil, ovšem jinak na mě scény na nebi působily kostrbatě, slabší než příběh na zemi. Jinak moc postav, nekonečné a překombinované. Chválím, že se pohádka obešla bez ječení a křiku, zuberská Oravská dedina je krásné místo, sníh, selský vánoční stromeček, pěkná hudba, vtipné. Ode mě lepší tři hvězdičky. V záplavě nepodařených pohádek v čele se Slíbenou princeznou a jiných kravin mnohem lepší  pohádka. Inspirace byly sebrané z několika jiných pohádek, spadlou hvězdu známe, Sokola s bílými vlasy si taky umíme zařadit. Ale neřeším. Blbé je, že v některých momentech, kdy nastoupila na scénu Aňa, pohádkové kouzlo úplně mizí, což je škoda. Ona ta Chýlková v rolích zlých pohádkových postav bývala sice hororově šílená, ale dneska vidíme, jakými kvalitami disponuje. Korunní princ i Nejlepší přítel se mi líbili víc, tady ale nechybělo mnoho. Ne vždy hvězdný casting zazáří. Každopádně nadprůměrná vánoční pohádka.

Nadhodnocuji, jednostrannost z dokumentu přímo čiší, důvodem mého nadšení je, že se mi tvůrci trefili do názoru. Nejsem její skalní fanda, ale zajímala mě, dost jsem toho o ní načetla. Na MM se toho nakydalo za více než šedesát let tolik, až to působí podezřele. Koho by taktozajímala jedna holka s depkou? Dokument se nevěnuje otázkám kolem její smrti, ani Kennedymu a i tak se divák dovídá zajímavosti, které bývaly umně skryty roky mezi řádky. Forma recitujících umělců mi neseděla, ksichtů bylo moc, ale ok, vnímám to jako poctu, na stranu druhou film obsahuje řadu fotografií, záběrů, hlasových záznamů, které zaujaly. O Marilyn bylo napsáno přes tisíc knih. Dávno víme, že šlo o děvče ze sirotčince, putovala z rodiny do rodiny, nestarali se o ní dobře, učitelka vzpomíná, že šlo o zakřiknuté, plaché, ale milé dítě, které evidentně citově strádalo. Chtěla být herečkou a udělala pro to hodně. Máme ji zafixovanou jako tu, která se vyválela s každým. Vyválela, ale to byla její věc. Navíc se s nimi válela až v době, kdy ze sebe sama vytvořila MM. Předcházely tomu roky, kdy krom pózování pro hanbatý časopis, brala lekce herectví, posilovala, učila se zpívat, tančit, chodit, mluvit, vypadat a na koleně doháněla vzdělání, které formálně neměla a což ji trápilo. Potřebovala se naučit slova. Aby, „až jí zaklepe příležitost na dveře, byla připravená.“ A to se i stalo. Bohužel měla psychický hendikep z dětství, úzkosti a pocity méněcennosti ji začaly dohánět, čím více známá, tím více nejistá, do toho zaškatulkovaná do rolí naivních pipek, které neumí číst a přihoďme nějaké ty manželíčky, kdy jeden by ji nejraději přivázal k plotně špagetami, ale ten aspoň zůstal dobrým přítelem, pak se ale objevil slizák Arťas a bylo vymalováno. Jednak ji vychcaně využil, aby se vysekal ze svých politických průserů, taky si potřeboval pohonit ego a zahojit se na v podstatě obyčejné, možná i hodné holce, která mu mentálně nemohla stačit, kterou studia finančně sedřeli, až to pěkné nebylo, kdy jakákoli druhořadá role tam vzadu za ní, brala mnohem větší škváru, než hvězda, která nějakou tu minci shrábla, ale studia za jeden rok na ní vydělala pět set krát tolik. To muselo být pro věhlasného dramatika sousto! Být na koni nad psychicky nevyrovnanou, osamělou, zakomplexovanou, ale celosvětově známou sexbombou, to je vážně skalp! Takovému to muselo hodně dobře padnout! Z mé strany, mě jeho absence dobrého vkusu, inspirace a vlastní invence udeřila do nosu už po shlédnutí Mustangů. Takovou sviňárnu udělá jen ocas bez ocasu. Vážně potřeboval takto okatě ublížit? A ona to rezignovaně odehrála. Zlomená, potupená, zklamaná. Já bych ho do prdele kopla, kkta! Takže se milá Marilyn ještě více svezla, zametlo by to ostatně s každým, někdo důležitý mezitím prohrával prachy na film v kasínu, ovšem na někoho se problémy s natáčením hodit musely a samo se nabízí, na koho. Jak prosté. Olivier si taky přihodil nejedno polínko a už to jede. Po světě bezesporu běhají i blbější herečky, ale žádná není Marilyn. Ono jde totiž o to, že herečka nemusí mít doktorát z filosofie, má nás bavit a to se MM povedlo. Nebyla typem pro psychologické postavy, mně přišla jako Chaplin v sukni a tak mě bavila nejvíc. U Slaměného vdovce se válím smíchy. Takže konečně jsem se dočkala dokumentu, ve kterém se krom toho, že byla na hlavu, běhna a blbá jak troky, můžeme dozvědět, jak je snadné zlikvidovat labilního člověka, i když maká, snaží se, pracuje, který se roky způsobně směje do objektivů, září, přičemž v soukromí jen bliká. A závěrem: Ve Snídani u Tiffaniho měla hrát ona. Škoda, že to nevyšlo. Truman to napsal o ní, měla tam hrát ona. Byla by vynikající! Byla by svá. MM by asi dobře nedopadla, ale svět by ji možná, po takto osobní roli, vnímal trochu jinak. Veselé Vánoce!

Vkusně natočený, informacemi natlačený dokument pro milovníky umění s charismatickým Jeremy Ironsem v roli průvodce . ...člověk by se tam snad rozběhl i pěšky... Vánoce 2020.

Člověku se snadno vybaví Kachyňovo parádní kousek Ať žije republika, Němcovo Démanty noci či oscarový Obchod na korze. Atmosférou. Bohdan Sláma natočil nádherný film. Ostudná epizoda našich dějin, přesné podobenství povah lidských (aktuální stále), každý jednotlivý obraz má vysokou sdělovací hodnotu, herecké výkony jsou brilantní, Divišova kamera peckovní. Téma 2. světové války není zdaleka vystříleno a tohle se Bohdanovi povedlo. Podle mě jde o nejlepší Slámův film. Komu se film zdá absurdní, nesourodý a málo vřelý, nelze nevzkázat, že toto vše přesně vystihuje jakoukoli pohnutou dobu, v níž se píší v našich zemích dějiny. V obdobném duchu byli natočeni i Všichni dobří rodáci a jak se líbili... Tendence všechno shazovat, je náš národní sport, s tím se nic dělat nedá, jsme už takoví. Já říkám, než přeceňovaný, přemotivovaný chcankový fantasblábol o vymyšleném partnerovi lidového léčitele s mravencem na prdeli, tak raději všema deseti syrovou Krajinu ve stínu. A taky chválím casting. Potěšilo, že se film absolutně nádherně obešel bez Geislerové, která mi sice nevadí, ale poslední dobou na mě vyskakuje i z pasty na zuby.

Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Opět animace, která mě osobně bezmezně fascinuje, úžasná hudba, vizuálně promakané, jak má Tomm Moore ve zvyku. Pro jeho překrásné počiny mám beznadějnou slabost. Enviro záměr v tomto případě jasný, v hlavní roli neposlušná dívka, tzn. úspěch zaručen, ještě do toho zamíchal politiku, která tam podle mě být nemusela, ale zase by tam musel být člověk tmavé pleti, což by z hlediska historického drhlo, takže raději takto, no a sázka na jistotu byla hotová. Pokud bych neviděla Mooreovy předchozí dva nádherné filmy (Píseň dokonce na velkém plátně), rozplývala bych se, neřešila tolik děj a šla do plných. Jenomže já je viděla a konkrétně Píseň moře je mé animované asi NEJVÍC. Absolutně mě to okouzlilo, dojalo, rozsekalo. Mám v tom nějaké osobní emoce, čili možná proto. No jeho prvotina Brendan a tajemství Kellsu, to je taky pecka jako blázen, Japonci museli čumět jako puci. Každopádně jsou Vlci počinem, který by měl vidět každý filmový fanda, pakliže jej Tommova tvorba dosud míjela, určitě je to perfekrní vstupenka do mistrovského světa jeho fantazie. Přestože viditelně ustoupil trendům, je to stále mimořádně vysoko hozená laťka, potvrzující jeho kvality a vynikající vkus. Ty animace jsou místy naprosto snové! Něco jako Dead Can Dance animovaného světa.

Vánoční rodinné filmy já ráda, tedy vyjma Sám doma, Kronika nakonec předčila má očekávání. Má to sice divný začátek a ty děti nejsou kdoví jak sympatické, ale nakonec si to sedlo příjemně. Dost se to podobalo francouzské vánoční komedii Alaina Chabata "Vánoce a spol." z roku 2017, některé scénky třeba z basy jsou jako přes kopírák, ale kupodivu mě to nerozladilo ani v nejmenším. Sranda, která funguje. Kurt Russell mě v roli Santy výborně pobavil. Kdo se chce s rodinkou pobavit a nemá nutkavou potřebu hledat mouchy, může se do toho pustit s klidnou duší. Počítám, že pod tři nepůjde.

Mrtvou nevěstu mám moc ráda a neviděla jsem ji spoustu let, vlastně prvně se na ni zrovna koukám na artu s českým dabingem a jsem spokojená. Tim Burton se tady vybláznil na max, jeho svět fantazie mě baví. A je to tady! Kostlivec s černými brýlemi alias Ray Charles už ťuká kostičkami do kláves piána.. Krása! Podobně zaměřeným divákům si dovolím doporučit i Koralínu a svět za tajemnými dveřmi.