KafuR

Přestože jsem nálepku "kontroverzní" bral s nadhledem, jelikož teď už je jiná doba, musím říct, že mě to bavilo právě i díky své provokativnosti, kterou čas ještě příliš nezahladil. Úplně mně sice neseděl ten náhlý přechod z ušlápnutého slušňáka do rebelského bouřliváka, ale jeho následná jízda byla zábavná, zápletka pikantní a finále strhující. Takže jsem vlastně dostal víc, než jsem čekal. Navíc pěkná (i když nepůvodní) hudba.

Odlehčená konverzačka na téma, které je pořádné horké i v této době, a se zástupem sympatického ansámblu herců (vyjma tu naivní a otravnou Joey). Uvěřitelní jak v těch vážnějších pasážích, tak v těch úsměvných, přestože na komedii tam zas moc humoru nebylo a suploval ho spíš ten lehký a odlehčený podtón. Na mně tam ale bylo příliš mnoho mluvení a málo děje, přestože všechen ten mix postaviček, co se tam mihne, je na zevrubnou hru o několika dějstvích více než dostačující. A ani moc mně nesedl ten sladký a naivní závěr.

Čekat od Nolana normální kriminálku by bylo asi naivní, tato odosobněná one-man cesta za pomstou s nenápadnou hudbou tak větší část stopáže spíš otázky klade, a to přesto, že se konec tohoto příběhu divák dozví hned ze začátku. A tak nás čeká rozkouskovaná cesta k tomu, co vlastně bylo na počátku. Zážitek to byl určitě zajímavý, přesto mně film až na pár krátkých scén nedokázal výrazněji strhnout a většinou jsem si připadal pouze jako němý přihlížející, než někdo, kdo by byl vtažen do děje.

Genius loci Aljašky a sonda do hlubin sociálních problémů tam někde za polárním kruhem. A poukazovat na ně je dennodenním chlebem pro různorodou skupinu novinářů místního plátku. Na hlavní příběhové linii, která řeší vraždu místní mladé ženy, seriál dovedně zobrazuje problematiku nefunkčního systému na americké periferii (diskriminace domorodců, nefunkční policie, byrokracie) a dává ji do kontextu s odlehlou aljašskou divočinou, kde den trvá půl roku, zima pak většinu roku, silnice končí zpravidla za posledním domem ve vesnici a letadlo je nezbytnost pro každou větší cestu. Dobrý dojem ale trochu kazí to, že pár nakousnutých příběhových linií vyšumí do ztracena, a laciný a klišoidní závěr. Nicméně jako celek lepší, než jsem čekal.

První dva díly se mi líbily, ale ten poslední byl celkem zklamání. Možná ale bylo nutné, aby si Mareš s Malindou po 1. oddělení založeném na skutečných případech vyzkoušeli něco fiktivního a přitom si šlápli do každého klišoidního bahna všude, kde se to nabízelo. A také doufám, že se z toho poučí. Protože na klišé, spoléhání na náhody a idiotské chování hlavních protagonistů tu máme tuny jiných kriminálek, a já naopak doufal, že scénáristi fiktivní případ (který teda má potenciál) postaví na realistickém (nebo alespoň realisticky vypadajícím) vyšetřování. Ale bohužel, poslední díl udělal z vraha (schopného 10 let unikat policii) hlupáka (několikrát), finální expozice na místě činu doc. Stehlíka vyzněla spíše tragikomicky a korunku tomu nasadili scénáristi se zakončením, kde se všichni poplácají po zádech, přestože se většina z nich zachovala jako amatéři/hlupáci. Ale na ty první dva díly snad budu vzpomínat rád.

Zmatek v řídících střediscích na zemi a klaustrofobické drama v oblacích, tak by se daly shrnout dvě hlavní ingredience filmu. Osudovost a vážnost tomu dává vědomí pozadí skutečné události, záběry na letadla narážející do Dvojčat jsou hrůzostrašné. Celkem mně ale vadila ta roztřesená kamera, přestože s tím běžně problém nemám. Pokud by tady totiž dokreslovala pouze akční a dramatické scény, bylo by to v pořádku, tady ale byla nasazena i během scén v řídících centrech, což bylo trochu rušivé. Jako svědectví o lehce upozaděné tragédii spojené s 11. zářím film nicméně plní funkci dokonale.

Nalákala mě esence originálního námětu, mimo to ale Krakonošovo tajemství těží i z genia loci severočeských hvozdů a sází naštěstí i na neokoukané a sympatické tváře u hlavních hrdinů. Dále by se mohla ocenit i snaha dát tajemnému Krakonošovi nový, více lidský rozměr (i když místní možná budou nesouhlasit). Nicméně ten náznak romance mně přišel nepatřičný, a navíc zůstal podivně nevyřčený mezi řádky, z čehož nejspíš dětské hlavy ve finále asi moc moudré nebudou. Zamrzelo také překvapivě rychlé utnutí linie jednoho z hlavních záporáků, protože ten měl potenciál a mohl děj víc zamotat, a v neposlední řadě mně přišel moc rychlý (a tudíž nevěrohodný) ten přerod z doblankyzabouchlého prince do chlapa, který najednou ví, kde ho čeká štěstí. Jako celek ale fajn někde mezi 3 a 4 *.

Celkem jsem přemýšlel, na kolik vlastně bylo toto inspirováno skutečným stavem věcí či událostmi (konec rozhodně ne). Téma rasismu v Americe a stát Mississippi je takový evergreen, nicméně přestože se často až příliš cíleně tlačí na slzavé kanálky, téma je zpracováno natolik citlivě, že vám osud (nejen) hlavních hrdinek, které se narodily se špatnou barvou pleti, lhostejný nebude. Navíc podpořeno hereckými výkony na obou stranách barikády (přestože je vykreslení většiny postav věrně názvu filmu dost černobílé).

Body navíc za to, že se tvůrci snažili Poirota oproti předloze (i prvnímu "dílu") jak někam posunout, tak mu dát nový, neokoukaný rozměr i pohledem do jeho minulosti. Z tohoto pohledu byl tak úvod Poirota "zamlada" a závěrečný dodatek snad nejzajímavější devizy filmu. Klasické střevo filmu ála případ podle Agathy je naštěstí funkční, exotické digi prostředí líbivé a závěrečné rozuzlení stejně překotné jako u jiných adaptací. Půl bodu dolů ale za tu agilní poplatnost době.

Jakožto člověk, který nemá vztah ke knižní předloze ani původním filmům, přemýšlím, jestli ve mně film zanechal natolik hluboký dojem, abych ho po delší době byl schopen odlišit od mnoha dalších podobně laděných sci-fi. Rozhodně ale nehodlám jeho kvality zpochybňovat, výprava, hudba i scénář dělají z filmu prvotřídní sci-fi a Denis Villeneueve je zárukou toho, že film i přes svou délku bude držet pokupě. A co se týče toho dojmu, uvidíme po čase (nebo po navazujících filmech).