KafuR

Dumas má s touto šermující a skotačící skupinou společného pramálo, jedná se spíš o variaci na středověkou kriminálku s jedním případem pro každý díl a stylizovanou do líbivého a moderního kabátu v čele se čtyřmi fešáky, která má však s historií společného asi tolik jako Francie obalená do českých exteriérů. Stále také netuším, jestli má zde kardinál platit za záporáka, protože na něho není Capaldi dostatečně charizmatický, jeho postava je nevýrazná a platí zde spíš za takovou chůvu krále Ludvíka. Od BBC jsem tedy čekal trochu víc, ale uvidíme, možná časem tvůrci pochopí, že nějaká jednotící linie by tomu rozhodně nebyla na škodu.

Další film, který doplácí na zbytečné a přehnané adorování nějakého jiného filmu, v tomto případě Mlčení jehňátek. Červený drak je scénáristicky vymakanou a atmosféricky povedenou reklamou na nějaké to klidné bydlení s velkým pozemkem, nejsilnější momenty filmu představuje křehký vztah mezi slepou kráskou a běsnící zrůdou a fenomenální Hopkins dokazuje, že role Hannibala byla napsána jen a jen pro něj. Proto je opravdu škoda, že se asi nikdy nezbaví nálepky komerčního pokračování přeceňovaných Jehňátek.

Absenci Camerona tomu vyčítat nebudu, jelikož já se bavil kupodivu víc, než jsem čekal, a víc, než dokonce nabízelo jen o chlup červené místní hodnocení. Robotí kočičanda sice vzbuzuje všechno, jenom ne respekt, a hlavní kostra filmu je téměř identická se svými předchůdci, ale Arnie zvládá svoji další robotí roli s přehledem a beze strachu udělat si nějaký ten vtípek na svůj účet. Konec překvapivě také dobrý, ne zrovna takový ten očekávaný, ale přesto jediné logické rozuzlení celé té srandy, co Skynet rozpoutal.

Road movie mám osobně rád, takže mi tak nějak nevadí, když tento typ filmu postrádá nějakou výraznější dějovou zápletku anebo dokonce nemá ani žádné výraznější zpestření, pokud tedy pomineme fakt, že oni utekli z ruského gulagu, přešli Sibiř, poušť Gobi a ještě se jim ani natolik nelíbilo v Tibetu, že si nakonec střihli i cestu přes Himaláje. Weir se nasnaží z jejich cesty udělat dobrodužstvím nabitou eskapádu plnou honiček a boje o život, ale pomocí několika střípků popisujících nejvýraznější části jejich cesty zdůrazňuje jejich touhu po svobodě, nejsilnější momenty jsou zprostředkovány pomocí tichého rozjímaní nad padlými kamarády a závěr s hořkosladkým nádechem je doprovázen krásným soundtrackem. A to, že Rawicze nejdelší cesta domů čekala až po příchodu do Indie, je už na další příběh.

Hororová psychologická studie s unikátním koncem. Děj je silně zaměřen na postavy, jejich psychiku a změnu v chování v důsledku zoufalé situace, no mlha je zajímavá jen do té doby, než ji obestírá pocit neznáma, jelikož s nástupem žužuverbeži je člověk zvědavý, jak z tohohle autor vybruslí, a bohužel se mu dostane jenom nenápadité a béčkovité rozuzlení, které by si v ničem nezadalo s brakovou literaturou. Samotná příběhová linie zaměřená na ty vystrašené lidi mi přišla zajímavá jenom zjištěním, že je až šokující, jaké ovce z člověka dokáže udělat strach a vůdčí jedinec s psychopatickými sklony. Samotný závěr je ale výborný. Sugestivní hudba, nekonečná mlha a jedno auto na cestě nikam. Konec jako facka od naděje je něco, co člověk běžně ve filmu neuvidí.

První pasáž filmu ála bojová hra je jednoduše výborná, jejíž shlédnutí si kdykoli rád zopakuji. Perfektně natočené, sestříhané a svižnou hudbou podtržené honičky vojáků v terénu a jejich často až záměrně komické eskapády natolik dokážou pobavit, že je tomu člověk ochoten odpustit i takovou tu podprahovou reklamu na službu socialistické vlasti. Bohužel druhá část filmu vytvořená speciálně pro něžnou část populace už působí jako otravná přeslazená a mnohdy až nelogická bublina, u které člověk jenom čeká na to, až konečně splaskne. A to se stane až na konci.

Nevím, jestli mám vyčítat filmu něco, o co tady vůbec nešlo. A to scénář, jehož jediným účelem je pouze vytvoření kostry, na kterou je možné naskládat hromadu mrtvol, výbuchů, drsňáků a jejich hlášek. A to je přesně to, co dělá tento film výjimečným. Béčkových řezničin s tupým scénářem je totiž ve filmových archivech plno, ale taková koncentrace zestárlých akčních ikon v jednom filmu, parodujím všechno, co je kdy proslavilo, posouvá film na úroveň, kde není možno se pozastavovat nad nedostatky, které cílová skupina tohoto žánru nebere vůbec vážně.

Jeden z nejikoničtějších akčňáků od mistra výbuchů Baye. Dokonalou formu v tomto případě doplňuje také dobrý scénář a špičková hudba, takže není divu, že se z filmu stal kasovní trhák, který diváky baví i dvacet let po své první premiéře. Už začátek filmu s excelentním Harrisem působí dojmem, že zde půjde o víc než jenom o tupou akci, ovšem je otázkou, jestli u tohoto dojmu člověk zůstane i na konci, protože ten nenabízí nic víc než rutinní završení s dobrým koncem pro zlé pohlaváry. A to spolu s absencí silnějšího vyvrcholení brání bliknutí páté hvězdičky.

Viuzálně úchvatné. Jak přílet na planetu, krajina, tak záhadná stavba, to vše na začátku hraje do karet a člověka to naplní očekáváním, že se opět dočkal podařené sci-fi ve skvostném hávu, jenomže.. tato očekávání se naplní jen tak z půlky. Vizuál krásný zůstane, ale ty postavy, postavy.. Kdo jim šrouboval ty věty do pusy, kdo jim řídil ty myšlenkové pochody? Scénář byl konceptuálně načtrnut velice hezky, ale bohužel z toho vyšlo takové nemastné neslané dílko, které spíš víc otázek klade, než že by na ně odpovídalo, což také odpovídá rozpačitému konci. Uvidíme, co s tím udělá případná dvojka, opravdu uvidíme.

Slabší tři. Jediné, co chrání scénaristy od vyhazovu, je krysoveverka a Sidova babička, protože jinak se jedná o posté zrecyklovanou nenápaditou šaškárnu, ve které je smícháno všechno, co jsme už viděli v předchozích dílech a přitom bez přídavku čehokoli novátorského, které by tuto partu posouvalo někam dál. Nicméně pochybuju, že cokoli z těchto věcí bude malým capartům vadit, protože komické scény většinou fungují tak, jak mají, a navíc konec samotný je tak sladký, že rodiče ušetří po kině za zmrzlinu.