cyright

Na tomto filmu si vážím zejména toho, jak se vyhnul všem nechutným, sladkobolným, mravokárným a radobykladné hodnoty demonstrujícím klišé, ve kterých by nás utopili konvenční američtí tvůrci, a současně jak efektně odvyprávěl přesně to, co chtěl (a to jsou dle mého názoru také důvody, proč byl film sice blahosklonně nominován na Oskary za nejlepší film a scénář, nikdy je ale nemohl vyhrát). Ve vyprávění je bezohledně přímočarý a vypouští přebytečné vyprávěcí dimenze. Nechce po nás, abychom si hlavního hrdinu oblíbili, fandili mu a doufali v happy end. Chce, abychom byli prostě zvědaví, jak tahle psychohra dopadne. A daří se mu to. Ovšem tím také tento komorní apel na ambivalenci postrádá aspekty, které by z něj udělaly skutečně velký film. Nepotřebuje je.

Na tomhle filmu nejsou historické ani meče. Ergo atmosféra nula. Bohapustá pozérská fantasy, která si myslí, že když ztlumí barvy, dosáhne atmosféry temného středověku. Co např. ve filmu nefunguje: temný středověk v barokních či snad dokonce neorenesančních kulisách (!!!), asijští a černoští rytíři v temném evropském středověku - včetně tisícera a jednoho přízvuků v jediném království (městě), trikové animace na úrovni devadesátých let, spousta prkenných hereckých "výkonů", nezáživná akce (samý střih a mizivá choreografie), 70% filmu se nic neděje a jen se bohapustě pateticky kecá. Buď mělo jít o drama, nebo o akčňák, ale tenhle mix se chemicky nepovedl. Nic z toho všeho mi nedávalo smysl, než jsem dodatečně zjistil, že film je dílem japonského režiséra. Vše objasněno... Jenže pane režisére, hrané anime prostě nefunguje.

Nevím, co tu všichni kritizují. Nepamatujete si čtyřlístky? Tohle byl typický čtyřlístkovský příběh se vším všudy (myslím, že "staré časy" komiksového Čtyřlístku si tu většina lidí těžce idealizuje). Animace odpovídající, prostoduchost s nápaditostí se vzájemně vyvažují, totéž platí o humornosti a trapnosti, dabing netrhal uši. Co víc chtít? Snesitelná nostalgická podívaná i pro některé dospělé, děti si to ale určitě užijí mnohem více. Nicméně pouštět tohle v hlavním večerním čase je vskutku znakem vyšinuté mysli. Neviděl jsem začátek, tudíž product placement mě minul, což zřejmě sehrálo svou roli v mé blahosklonnosti při hodnocení.

Po shlédnutí dvojky jsem trojku protrpěl jen z povinnosti. Vzhledem k té zhovadilosti, kterou se dvojka ukázala být (na což jsem nebyl po decentní jedničce připraven a dostal jsem tak plnou dávku psychického teroru), obrnil jsem se nyní od samého začátku a očekával jsem Jacksonův dvouapůlhodinový mokrý sen, ze kterého by Freud dozajista vyčetl spoustu zajímavých věcí. Inu, očekávání se vyplnila. Trojka není horší než dvojka, možná je i trošku lepší, ale je to právě proto, že divák je předchozím dílem zocelen a je připraven strávit v podstatě jakoukoli dějovou koliku. A dočká se dosytosti! Kde jen začít? Pan režisér neumí do pěti napočítat. Početně větší armády proti sobě stavěli i Indiáni z Větrova. Legolas rozšířil svůj řidičák vedle koně, trola, slona, štítu a sudů ještě o netopýra. Po úvodních titulcích děj seriálově skočil přímo doprostřed nějakého hořícího města a trvalo mi skoro dvacet minut, než jsem se zorientoval kdo, kde, proti komu, s kým a proč. Načež bez velkých fanfár zdechla největší devíza druhého dílu, dráček Šmakoun, a dramaturgická stavba celé trilogie se tím v okamžiku zhroutila jako domeček z karet. Zbytek třetího dílu byl už jen zmateným pobíháním partiček týpků ve skupinkách sem a tam a doslova si hrajících na vojáky na příběhové úrovni již zmíněných Indiánů z Větrova. Elfka poznala trpasličí lásku (aneb mezidruhová erotika bez erotiky). I film Hobit už má svého zlého Jar Jara Binkse aneb starostova pobočníka. Malý Hobit Bilbo je ten poslední, o koho ve filmové trilogii Hobit jde, vzpomenete si na něj až v neuveřitelně roztahaném konci, kterým se nám Jackson snaží vnutit iluzi, že tu šlo přece hlavně o něj a jeho příběh a ne jen o záminku pro megalomanské digitální osmihodinové orgie. A když si divák nevyhnutelně srovná martyrium, kterým musel projít chudák Frodo kvůli jednomu blbému prstenu, nezbaví se dojmu, že Bilbova "dlouhá a podivuhodná cesta" byla proti tomu jen prodlouženým víkendem v termálních lázních. Závěrem už si jen postesknu, že tento filmový digitální hodokvas už nelze obdivovat ani pro překrásné novozélandské exteriéry, protože pan Jackson si tentokrát vystačil již jen se zeleným plátnem a ani si nedal záležet, aby to nebylo poznat až příliš. Mohl bych pokračovat, ale na to se mám příliš rád. Jedinou hvězdičku dávám (stejně jako ve druhém díle) za jedinou povedenou scénu z celého filmu - Sauronovu scénu.

Trapně a nechutně přepálená topinka. Tak moc přepálená, že se prostě nedá žrát.

Ačkoliv film nenabídne co do nápaditosti vůbec nic nového a konec lze lehce předvídat až do malicherných detailů, filmu to příliš neubližuje, protože dělá většinu věcí dobře. Respektive nedělá většinu špatně. Zcela chybí tradiční ohlupující americký patriotismus a patos. To lze vnímat zejména před závěrečnou heroickou misí, do které nevplujeme za zvuku fanfár a těžkotonážních proslovů, ale s poklidnou, vyhořelou odevzdaností válečných veteránů. Těch pár dní v tanku s těžce otupělými rutinéry je natočeno z psychologického hlediska uvěřitelně, zahráno slušně a podkresleno citlivou hudbou. Solidní 4*.

Pan Verbinski si plete běžecké čtvrtky s maratonem a podle toho to vypadá. Libuje si v protahovaných filmových eskapádách, které přitom vůbec neumí dramaticky zvládat. Tohle bylo nesmírně nudné, protože to bylo přetažené na dvojnásobek délky bez dvojnásobku dramatické esence. A ve skromných chvílích, kdy to nebylo úplně nudné, tak nudu nahradil trapas v podobě stupidních mysteriózních prvků, které mohly filmu opravdu dodat šťávu (kdyby je někdo lépe promyslel), ale místo toho byly vytěženy tím nejstupidnějším způsobem. Nejhorší je ale způsob, jak film ve svém průběhu dramaturgicky krvácí a vykrvácí už v polovině, kdy ještě mohl skončit s jakous takous ctí. Místo toho se zastaví, vydejchá a vyběhne do dalšího kolečka, kde už jen v astmatickém zajíkání infantilních a nekončících akčních scén pajdá do cílové rovinky a stejně tam nedopajdá - zdechne před cílovou páskou a dobře mu tak.

Naprosto fádní strojový scénář bez jediného momentu překvapení a bohužel i bez momentů vtipných, což je u komedie docela problém. Je velmi úsměvné, jak nesmírně povrchní, ordinérní a nenápaditá se tato elitářská reklama na největší špehovací firmu světa ukázala být, obzvláště když měla propagovat kreativitu, nápaditost a jinakost googláctví, věci ve filmu zcela absentující. Vlastně tato trapná absurdita je ta jediná úsměvná věc na celém filmu.

Fádní snímek, jehož pointa se dá vzhledem ke způsobu vyprávění příběhu celkem snadno predikovat. Není to na škodu vzhledem k její na americké filmy poměrně nekonvenční povaze, nicméně paradoxně to pomáhá oné zmíněné příšerné fádnosti a unylosti. Pozorný divák bude nezáživným tempem filmu ukolébán úplně stejně jako nepozorný a katarze se nedostaví ani u jednoho. Nespasí to ani osvěžující výkon Nortona, zvlášť když většinu času hledíte na nepřesvědčivého Gera, který má z fádnosti určitě vysokoškolský diplom.

Mno, mno... v mnoha ohledech je tento film příjemně syrovým a neuhlazeným akčňákem nerespektujícím obvyklý americký unylý akční styl nekonečných zásobníků, okamžitě vybuchujících aut a zkonformělých umíraček komparzistů. Na druhou stranu je tu typický nesmrtelný hrdina, kterému se vyhýbají kulky vypálené ze tří metrů a který sám na první zásah skolí vždy každého kromě klíčových záporáků, které ze tří metrů opakovaně mine. Taktéž zápletka má pár příjemně neotřelých twistů a dějových linií, které nejedou ve vyjetých kolejích, jen aby na druhou stranu sama nedokázala předložit divákovi očekávanou dějovou gradaci. Celkově však klady vyvažují a převažují zápory a na dnešní americké poměry se povedlo natočit sympatický koukatelný akční počin, který si v ničem nezadá např. s tolik přeceňovaným 96 hodin, jehož jedinou zásadní devízou byl Liam.