Lethe

Nejhorší na těch 118 minutách kaufmanovské scénaristické exhibice není to, že jsem to nepochopila, ale že jsem to pochopila a zároveň mi přitom bylo líto všech těch herců, archtiektů a grafiků, kteří se toho tyjátru účastnili. I přes světlé a svým způsobem geniální momenty komplexnost světa a života zobrazená ve své "úplnosti" působí strašně dusivě.

Javier Bardem alias Ramón Sampedro je již 26 let od hlavy dolů ochrnutý a veřejně bojuje za právo dobrovolně ukončit pro něj nedůstojný život. V průběhu filmu můžeme sledovat, jak se k jeho rozhodnutí a k němu samotnému staví jeho okolí- rodina, přátelé, ženy, veřejnost -a vyvstává otázka: "Pomůže mu někdo?A jestli ano, tak kdo?". Moc dobře zahrané i zpracované, film má spád i dynamiku a to i přesto, že se většina děje odehrává na několika metrech čtverečních okolo Ramónovy postele.

Tomáš Mašín si pro svůj debut jako námět vybral mně osobně velmi imponující předlohu a to mládí Egona Bondyho. Bohužel na mě výsledek příliš velký dojem neudělal. Kamera je nanapadnutelná, skandinávsky čistá. Režijně překvapivé byly surrealistické momentky. Celý film je prošpikován jak citacemi Bondyho (a to zejména mé oblíbené poémy "Zbytky eposu", podotýkám jen, že byla napsaná až mezi lety '54 a '55), tak i dalších autorů a nedá se říci, že by to vyznělo zcela naprázdno. Jenže aby měl Mašín volnější ruku, vytvořil jakési básnické stvoření na základě Bondyho předlohy (a také Rimbaudovy? -3 sezóny v pekle) a vytvořil prokletého básníka 50.let československých. Dopadlo to jako když kreslíte portrét bez reálného živého modelu - stylizovaně, neopravdově, pohádkově zkresleně. A to ani nemluvím o love story s uměle vyšponovanou femme fatale. Líbezný Kryštof Hádek byl pro mě prvních 30 minut jako drsný revolucionář nestravitelný, naopak zbytek filmu, kdy se dostal do citlivější polohy, mu sednul skvěle. Karolina Gruszka někdy až příliš přehrávala. Komentář nemůžu zakončit jinak než citací: Po tramvajích, po Národním divadle, i po mřížích hrobu Václavova budu s Tebou psáti sprostá slova. Na své školní sešity, na eiffelovku, na uši cizích psů budu psáti insinuace svého snu.