Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (179)

plakát

Samotář (2008) 

Nevelký, nízkorozpočtový snímek s dobrým hereckým obsazením, který nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí. Možná až "přechytrale" natočené, dost často bez šťávy a bez výraznější změny v ději. Nepříliš nápaditý příběh ovdovělého profesora univerzity, otce dospívající Vanessy, který se zamiluje do své bývalé studentky. Díky panovačnosti a nadutosti se mu moc nedaří, z dcery udělal nešťastnou holku bez přátel, nevlastního bratra Jamese nemá rád a o svého jediného syna se nezajímá. Až na pár úsměvných momentů odehrávajících se hlavně mezi dvojicí Vanessa x James, se ničeho zábavného nedočkáme. Velmi průměrný film, ze kterého dělají lehký nadprůměr pouze skvěle hrající herci.

plakát

Americký zločin (2007) 

Velice silný film natočený podle skutečné události. Pro slabší povahy určitě nedoporučuji, celé to působí velice nehezky, tak zle, dalo by se říct. Je to vysoce emocionálně laděný film, od dob - pro mě dnes již klasik - Requiem za sen a 21 gramů, první snímek, kde jsem se na konci po citové stránce cítila jako vyšťavený pomeranč. Ovšem s tím rozdílem, že tady opravdu budete mít chuť nějakým způsobem zasáhnout, budete mít zlost na vedlejší postavy, které jako by osleply a nic neviděli. Je to o domácím násilí, o tom, kam až je vlastně člověk schopný zajít, aby světu ukázal "pravdu", o strachu, který nejsme schopni překonat, o lidské lhostejnosti, závisti, tvrdohlavosti...Herecké výkony vyzdvihuji vysoko do výšin, zvlášť pak Ellen Page jako Sylvii. An American Crime je hnusné lidské drama, po kterém vás bude mrazit v zádech. Mohl to být naprosto perfektní film svého žánru, avšak to by nám režisér musel ještě víc přiblížit ty zločiny, jež byly spáchány. Ano, tím by ten film byl mnohem horší, nýbrž více by to odpovídalo realitě.

plakát

Neopouštěj mě (2010) 

Popravdě nevím. Mohl to být skvělý film. Zápletka je dobrá, neotřelá a silná, ale režisér ne a ne z ní něco pořádně dostat. Po vizuální stránce, dá se říct, to nemá žádnou chybu a po celou dobu se na to hrozně hezky kouká, ale schází tomu to psychické vypětí, ty emoce, které tam celou dobu rozhodně jsou, jen nejsou dotaženy do konce, a tak je spousta míst tak trochu "hluchých". Také by to chtělo lépe vystihnout a popsat ten svět, systém, podle kterého to všechno funguje - ostatně jak už tady někdo psal. Trochu mě to zklamalo, čekala jsem víc. Jsem zvědavá na knihu.

plakát

Králova řeč (2010) 

Už od začátku je to ten komerčně laděný film, který má vydělat co nejvíc peněz. To je první věc, která filmovému aranžmá škodí, ale budiž. Colin hraje skvěle a Geoffrey taky, hudba je příjemná, kamera precizně zvládnutá a tak dál. A v tom je právě ten problém. Je to až přemrštěně načinčané, takřka bez jediného kazu. Nadto mě ten příběh, i když je celkem silný a ne nudný, jak se na první pohled může zdát, příliš nezasáhl. Příznávám, moc mě to nebavilo a neoslovilo. Slabota. A to dost velká. Zbytečně přeceňované.

plakát

Sigur Rós - Heima (2007) 

Jakkoli je Island krásná, nespoutaná a naprosto osobitá země, o níž se celkem těžko mluví, pokud ji člověk sám nenavštívil, Sigur Rós o ní řeknou takřka všechno. Stačí se jen zaposlouchat a vnímat. Popravdě neznám jinou kapelu, která by se člověka dokázala pokaždé tak silně niterně dotknout. Jejich hudba je unikátní, je to jiný svět plný neskutečné hloubky a citu, uklidnění , radosti ale i smutku. Heima všechny tyhle pocity, které jejich hudba vyvolává, dokonale mísí s obrazy Islandské krajiny a vytváří tak něco naprosto odlišného a ojedinělého než jedivák zvyklý u běžných dokumentů. Překrásné.

plakát

Submarino (2010) 

Syrové, místy chladně drsné severské drama často lehce depresivní a emocionálně laděné. Má to silný a dobře promyšlený příběh, krásně zachycuje v podstatě nesmyslný život dvou lidí přežívajících ze dne na den, ale do jisté míry i jejich známých z okolí, kteří na tom nejsou o nic lépe. Mohl to být skvělý film. Kámenem úrazu však je, že je nějakým způsobem zkrátka nedotažen. Hraje totiž málo na city a i když těch emocionálně vyhrocených situací je tam dost, nejsou obvykle dostatečně propracovány, aby se diváka mohly dotknout.

plakát

Mamma Mia! (2008) odpad!

Na film jsem šla pouze z donucení a za peníze mé mamky, která si, i když ABBU úplně nemusí, chtěla poslechnout staré známé šlágry diskoték. Obecně snesu ledacos, ale tady musím bez obalu přiznat, že už při úvodních záběrech jsem zvažovala útěk. Hnusná, komerčně-laciná, rozjuchaná atmosféra, zářivé úsměvy pečlivě vybělených zubů a Pierce Brosman s holou hrudí. Zkrátka - ten, kdo neviděl, dozajista prohloupil a přišel o "příběh křišťálově čistý jako voda v každé lepší řecké zátoce."

plakát

Frida (2002) 

Frida Kahlo. Mexičanka. Malířka tíhnoucí k surrealismu. Revolucionářka. Extravagantní žena s horkou jižní krví známá zvláště pro své autoportréty, skandální milostné avantýry a manželství s bouřlivákem Diegem Riverou. Tenhle film krásně vypráví její strhující životní příběh prosycený vášní a bolestí - od její nešťastné nehody v osmnácti letech, od níž měla stále stupňující se problémy s páteří, přes seznámení se s Diegem, až po její první výstavu ve vlastní zemi, na niž i přes výslovný zákaz lékařů nakonec dorazila upoutaná na lůžku. Je to příběh, který dokonale vykresluje život jak její, tak i spousty umělců obecně - bouřlivý, nevázaný, naplněný četnými skandály a promiskuitou (kdo tohle nesnese, ať se radši nedívá.) Přínosný a velmi dobře natočený životopisný film.

plakát

Norské dřevo (2010) 

Haruki Murakami je jeden z nejlepších spisovatelů současnosti. Je to famózní vypravěč a jeho knihy mají neobyčejně zvláštní a specifickou atmosféru. Přiznávám, že už od začátku jsem šla do filmu s tím, že ten pocit, který jeho knihy vyvolávají, nebude možné tak docela zachytit. Ovšem že to bude až TAK otřesné, jsem vážně nečekala. Místo niterného a velmi citlivého příběhu nám pan režisér servíruje nekonečnou, více jak dvouhodinouvou nudu, která si snad ani nezaslouží, aby na ni někdo koukal. Hudba je sice dobrá, ale do pasáží ve filmu absolutně nepasuje, při Reičině zpěvu "Norwegian Wood" vstávají vlasy na hlavě a jediné, na co se dá koukat, jsou obrazy přírody. Nemá to hlavu ani patu. Navíc pochybuji, že ti, kdo nečetli knihu, ten příběh vůbec pochopili. Takže pokud máte náladu na jen ojediněle nesouložící či jiným způsobem se ukájející Japonce, nadto od sebe sotva rozeznatelné, prosím. Já však říkám: "Ne, děkuji."