kdosizrosy

Ujeté, trapné, nechutné, dost stupidní...ale přesto neskonale vtipné. Dokonce i já, komediální ignorant, jsem se smála! Někde na hranici mezi 3 - 4.

Kecy typu, že se tam všichni chovají jako infaltilní kreténi anebo že se jedná o přemoudřelý artový biják utápějící se ve vlastní mondénnosti může napsat jenom - kretén bez citu, který se vůbec neumí dívat kolem sebe. Jednadvacet let a takovýhle film, to už je vidět, že v Xavierovi vězí něco setsakra velkého. Nemůžu říct, že by se mě Imaginární lásky silně niterně dotkly, ale přesto mě nenechaly lhostejnou. Nejen pro jejich estetickou vytříbenost, ale i pro jednoduchost příběhu, který právě tím, jak je jednoduchý, ukazuje svou sílu a vůbec sílu prožitku jakým zamilování se je. Francisovo šrktání čárek v koupelně je lehce skličující, anticky krásný Nicolas je právě jako jeho takřka dvojník David - mramorově tvrdý, neústupný, snad i namyšlený (dá-li se to o soše říci). Marie ale není vybraná moc dobře, opomenu-li to, že působí hrozně nesympaticky (za což, chudák, vlastně nemůže), její herectví je podivně křečovité. Přesto však jako celek působí velmi dobře a já můžu říct, že po dlouhé době je to zase něco úplně jiného. O režisérovi určitě ještě v budoucnu uslyšíme.

Film, ve kterém se takřka nemluví a přesto k vám promlouvá. Je to jako zvláštní sen plný poezie a snové reality, kdy čas téměř nic neznamená. Výlet do snových zámků a možná taky jen porozhlédnutí se kolem sebe, prozření do reality, jež vlastně tou realitou ani není. Nebo je?

Většina lidí na tenhle film pěje samou chválu, pro mě jsou to však silnější 3. Asi to ve mně nezanechalo to, co mělo. Je sice pravda, že mě se skutečně dotkne máloco, ale tady to jasně hraje málo na city, i když ten potenciál to má. Respektive hraje, jenže míň než by mělo. Obrovským plusem je ovšem určitě originalita a myšlenka, což u spousty filmů vidět bohužel nemůžeme. A musím přiznat, že Ben Affleck tady setsakra překvapil. P.S.: nechápu ale, jak někdo může říct, že filmová Alyssa je atraktivní, natož pak krásná.

Možná jsem ignorant a nejspíš zase poplavu proti proudu, když řeknu, že mě ten film nechal takřka ledově chladnou. Sice uznávám, že jsem hodně vybíravá a celkem silně zaměřená proti oblasti sci-fi filmů, ale tohle mi vážně nic nedalo, jen pár myšlenek, nic víc. I přes to, že Jake jako trpící zajda s velkou hlavou hraje skvěle a všechno je tak pěkně vystavěno. Maličko lepší 3*. P.S.: uznávám ale, že úvodní 'The Killing Moon' nemá chybu a dokonale vystihuje tu atmosféru.

Délka filmu je na první pohled vskutku odrazující, ale v průběhu filmu není tskoro znát. Možná jen posledních 45 minut před koncem si člověk řekne, že už se dívá nějak podezřele dlouho. Určitě je to snímek, který stojí za to vidět, ale na druhé straně se člověk zase o tolik neochudí, pokud ho ty tři hodiny rovnou odradí. Ono je to dobře natočené. Dokonce moc dobře. Celá ta prolínavá kompozice představující jeden život za druhým, jejich problémy, masky a přání. I výkony herců jsou velmi solidní. Ale celý ten dojem něčeho, co na vás silně zapůsobí, kazí ten fakt, že to všechno je podáno takřka bez emocí, chybí tomu ta hloubka, která se ztrácí právě v té dokonale sestříhané mozaice.

500 days of summer se od typických trapných truchlení-vyvolávajících amerických komedií (3xT) odlišuje pouze tím, že je zpracovaná vizuelně trochu jinak a není úplně tak hloupá. Kreslené přechody mezi dny působí vážně hezky a vůbec ta celá kompozice filmu rozdělená do jednotlivých dní po určitém časovém období je povedená. Ale tím to, alespoň pro mě, končí. Na jednu stranu pár povedených vtípků (Uhmm..they used to called me anal girl) a ne úplně tak špatná muzika, na druhou i tak to pro mě spadá do obyčejného průměru. Popravdě nechápu její vynášení do výšin-není za (nebo pro) co.

Rychlá jízda vlaku, která pozvolně začíná nabírat na síle až se definitivně vymkne kontrole. Přerod krásný a nespoutaný holky v lidskou trosku, kterou zabijí ještě dřív než to stačí skoncovat sama. Silné, působivé a dojemné, takže tomu člověk rád odpustí to aranžmá TV filmu (snad až na pár scén).

Je to síla, když vás někdo nechce a vy ho zároveň chcete tak moc, že už se ani nebráníte překračovat mez slušnosti a vlastní hrdosti. Milovanému ubližujete a ještě víc se vzdalujete tomu, co jste vlastně chtěli. Samozřejmě, záleží na povaze. Ale Emma je tak šílená, tak zaslepená a zároveň postižená láskou, že jí na tom nesejde. Přitom, kdo ví, kdyby nepotkala Marie, docela by se zbavila té své masky frigidnosti a mohla si žít celkem klidně. Jenže milovaná Marie vlastně neví, co chce (nebo možná ví a brání se?), pořád něco hledá a nenachází. Všechno tohle vypětí a napětí mezi vášní - šílenstvím - racionalitou a bojem s vlastním svědomím je dokresleno krásnou hudbou klasiků a tóny klavíru, které z průměrného, nějakým způsobem nedotaženého filmu, dělají lehký nadprůměr. Vyvolá sice spoustu otázek, ale v jeho průběhu se nebudete moci zbavit pocitu, že tady něco nehraje.

Kdyby to víc propracovali, byl by to film, při kterém se vám svírá hrdlo a mrazí v zádech. Takhle to dokoukáte a řeknete si, že to bylo dobrý a nic víc. Každopádně příběh silný a herectví Angeliny prostě brilantní. Kvůli ní a hlavně Winoně s krátkými vlasy (!) ty 4, jinak lehce nedotažené.