kdosizrosy

Trapas. Jestli jednička byla místy vážně vtipná, tak tohle je pouze pokus o ubohou zábavu, nadto stavějící na nechutnostech. Smůla, no, nepovedlo se.

Jako děti jsme to se sousedama doslova žrali. Deuce, to byl pojem. Dneska, s odstupem několika let, spíš pozměním na - trapné, ujeté, nechutné, ale občas se zasmějete. Deuce by si mě jako klientku vážně nezískal.

Čtivé, se spádem, překvapením a hlavně protknuté alespoň z části nějakým tím lehce dekadentním milostným románkem. Tak by asi ve stručnosti popsala její knihy, kde ani Zlodějka není výjimkou. Je to pěkně promyšlené, dobře natočené a atmosféra viktoriánské Anglie tomu dodává ten správný dobový nádech. Ničím se vás to sice nedotkne, ale zato tři hodiny při sledování nebudou vůbec znát.

Uznávám, že pro zdejší puritány musel být snímek dozajista šokující, ne-li zcela odpuzující až nechutně obscéní. Všude sex, kalhoty dole, sem tam nějaká ta holá zadnice, i když to přinejmenším. Co je však třeba zdůraznit , a to zejména, není to nic, co známe z běžných pornosnímků! Místo klasické dvojice muž - žena či pro pánské potřeby velmi lichotivé žena -žena, se spíše dočkáme odporné kombinace muž - muž, což lidé se špatným zažíváním, hlavně zapřísáhlí ignoranti z řad mužů samotných, nemusejí snést. Nebo také skupinové orgie. Co je horší - stačí si jen vybrat. Tím, že se režisér snaží hrát na city, zakrývá pouze ten fakt, že jeho jedinou snahou, jak už to u ujetých umělců bývá, je šokovat co v největším měřítku. No nemám pravdu? Jste-li zatvrzelá konzerva, radši si běžte po svých a mějte soucit se svým trávicím traktem. Nejste-li, podívejte se - na zvracení nedojde. Závěrem však říkám - trocha té dekadence přeci nikomu neuškodí, ne?

Chytře vtipné, brilantní.

Je to tak trochu jako úsměv George Clooneyho a ostatně i jeho filmové lásky Very Farmigy - příjemný, šarmantný a podmanivý. Film o vztazích, snech a cílech, které v životě máme, ale buď je neuskutečníme nebo po jejich dosažení zjistíme, že jsme o ně vlastně tak úplně nestáli. Jistou roli tady hraje i to určité prázdno v každém z nás, ten podprahový smutek, který se snažíme zaplnit či jej sami sobě popřít. A taky určitá marnost života. Komedie to tedy rozhodně není a romantiky se člověk také moc nedočká. Celkově velice příjemný a citlivý zážitek, jenž ve vás něco zanechá. Ten film prostě strašně mile překvapí. (a nesmím zapomenout dodat, že Vera, na to, kolik jí je, je fakt svůdná)

Méně módního návrhářství a více poetičnosti? Vsadím se, že kdyby lidi o Tomu Fordovi vůbec nic nevěděli, takovej blábol by je ani nenapadnul. Neříkám, že je to dotažené do dokonalosti, ale přesto má Single Man něco, co spousta jiných filmů nemá - a to je cit. Cit, se kterým je vylíčena ta skličující samota, jež člověka čas od času přepadá nebo naopak celkově vévodí jeho životu. Samota, která vás občas donutí udělat věci, jež by vás dřív ani nenapadly. Je to o vykořeněnosti, neschopnosti se po ztrátě milované osoby někam začlenit. A to jsou témata podle vás prázdná? Kecy.

Celý život bojujeme za svou celistvost..abychom byli natolik úplní, že ve smrti dosáhneme určité vznešenosti." Fontána je klenot. Umně vybroušený s mnoha zářivými odlesky, které však ne všechny oslní. Je to životní cesta minulosti, přítomnosti i budoucnosti, ovšem s jednou stejnou a prostou myšlenkou. Nemyslím si, že by to bylo až tak filosofické, jak se na první pohled může zdát. On (ať už je to conquistador, doktor nebo jogín) se ji "jen" snaží zachránit, ale v momentě, kdy už je blízko, se to zkrátka nepodaří a on zjišťuje, kolik času, kolik jejího života, ho to stálo, o jak moc přišel. Že to všechno byla zbytečnost. Je to takové zamyšlení se nad smrtí, nad vyrovnání se s ní, o tom, jak ji přijmout. Divákovi pak podsouvá myšlenku, že smrt je přirozená součást všeho a nutná pro další zrození. Vizuální zpracování je pak naprosto ohromující, tak úžasně snové, a společně s do nitra se vrývající hudbou Clinta Mansella utváří tenhle křehký snímek v něco na svém poli výjimečně křehkého. Death is the act of creation.

Popravdě docela zklamání. Na film, který je tady hodnocen tak vysoko, dost velká slabota. Není to nic jiného než obyčejný průměr, na který se dá celkem slušně koukat, vyloženě nenudí, ale taky ničím nenadchne. Na romantiku to je málo srdceryvné a na drama ostatně taky. Vůbec je to takové ploché, ta amosféra protektorátu je navíc prezentována jako doba, kdy teda sice poměrně často jezdí transporty do koncentráků, ale že lidi si s tím moc hlavu nelámou. Emotivní stránka tudíž zůstává takřka na bodu mrazu, nadto antipřitažlivý Marek Daniel má pořád tu samou masku trpícího hrdiny a Janička, i když to občas zachrání úsměvem, nehraje taky zas tak o moc líp. Zkrátka: velice průměrné a přehodnocované, ovšem s politováním musím uznat, že se jedná o to lepší, co tady v poslední době vzniklo.

 You mean sadness is put inside us at birth?..I think we grossly underestimate our sorrow. In general. Zvláštní, náročnější, zmatenější. Ani se nedá říct, že by se tam pořádně něco dělo. Každopádně možná právě pro tu zmatenost, s jakou se to tam všechno střídá, mě to oslovilo. Velmi uzavřená a komorní atmosféra, která zaujme svou naprostou nenuceností, upřímností a zajímavými myšlenkami. Je to jenom takové vyprávění, malý příběh, ale s určitým poselstvím. Rozhodně však ne pro každého. Nahota není nijak pobuřující, na Louise, ještě k tomu nahého, se kouká dobře, Joana svůdnice tedy opravdu není, ale zas neurazí. Počítám, že si nad tím budu muset ještě popřemýšlet, protože ta myšlenka samoty, jakožto přirozené součásti člověka, se mě vážně dotkla.