Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (35)

plakát

Špión, který mi dal kopačky (2018) 

Tak jsem se těšila na dobrou akční komedii, až z toho přišlo těžké zklamání. Humor dvou hlavních hrdinek se mi líbil, u pár scén jsem se i od srdce zasmála, ale když naopak u celkem velké části filmu raději koukám jinam, moje hodnocení těžce padá. Fakt totiž nemusím nechutné scény plné krve. Nakonec jsem ráda, že jsem na to nestihla jít do kina, těch peněz bych při první noční můře hodně litovala. Jo, jsem holka, problém? :) Každopádně kdyby šlo jen o komedii bez akčních scén, bavila bych se daleko víc.

plakát

Babi (2015) 

I když bych film určitě nehodnotila jako komedii, ale spíš drama s pár vtípky, nijak to na mém hodnocení neubírá, naopak. Délka filmu, děj i herecký výkon babičky s vnučkou vytváří dohromady až překvapivě příjemnou podívanou. Navíc musím vyzdvihnout, že film, ve kterém o jedné z hlavních hrdinek víme, že je lesba, ale přesto neuvidíme žádnou mileneckou scénu, se dnes opravdu téměř nevidí. Někdy mám pocit, že si režiséři pletou gay tématiku s pornem. Za mě rozhodně palec nahoru.

plakát

Všechno, co mám (2015) 

Ačkoliv souhlasím s tím, že zamilované chemie zrovna moc cítit nebylo a na začátku jsem měla dost problém postavám uvěřit, jejich příběh mě posadil na zadek. V tomto případě zde ani nemůžu hodnotit herecké zpracování, ale musím se zaměřit na téma samotné. Už jen proto, že je film dle skutečné události a přesto, že roky ubíhají, toto samé se řeší i dnes v dalších koutech celého světa. Dle světové politiky jsou totiž lidé jen prostředky na peníze a láska je slovo neznámé. Pokud se ovšem nejedná o politiky samotné, kteří mají nárok na vše a klidně hned dvojnásob. Tento film je třeba brát jako předlohu ke změně směrem k rovnosti a spravedlnosti mezi hetero a homo páry. Všichni jsme si rovni..

plakát

Dej mi své jméno (2017) 

Film jako takový byl fajn, prostředí moc hezké, většina postav příjemná. Oliver mi ovšem velmi nesedl. Za prvé tedy vůbec nevypadá na 24 let, což už samotnému filmu dost ubírá, vzhledem ke spojení s mladičkým Eliem. Zápletka zbytečně velmi protažená (půl hodiny míň by jen prospělo), nepochopitelné Oliverovo chování, naivita mladého kluka a nakonec ještě coming out otce, který má ženu a děti. Nebýt té hudby a prostředí, které mi fakt sedlo, ani by to dvou hvězd nedosahovalo.

plakát

Jiná láska (2006) odpad!

Takový příběh snad nemůže vymyslet nikdo normální. Film ukáže etapu života mladé, úchylné a nevyrovnané dívky a pak skončí stejně, jako začal. ! SPOILER ! Z celého filmu si lze odnést pouze jediné - když se zamilujete do dívky, co má bratra, raději si nejprve zjistěte, jestli s ním náhodou i nechrápe. Mohlo by dojít k nepříjemnému překvapení, když mu pak dá před váma přednost.

plakát

Imaginární lásky (2010) odpad!

Naprostý vrchol trapnosti a arogance. Když na více jak polovinu filmu koukáte s tím, aby to už proboha skončilo, nic než odpad si to nezaslouží. Jestli je tohle studie zamilovanosti a jde o typický průběh milostného příběhu, pak mám pocit, že autor žije v naprosto jiném světě. Ve světě, kde se zamilovaný člověk chová jako sebestředný idiot. Kdyby se z filmu vystříhaly všechny protažené zbytečné scény, nebyl by ani na polovině. Absolutní ztráta času.

plakát

Kluci nepláčou (1999) 

Tento film mi zůstane v hlavě i srdci ještě hodně dlouho. Když si člověk uvědomí, že se tento příběh odehrával pouhých 20 let zpět, zůstává rozum stát. Dnes se lidé na Prague Pridu diví a čertí, že proti nim někdo řekne byť jen křivé slovo. Ale tehdy by se báli o život.. Kéž by si po shlédnutí každý uvědomil, co z člověka dovedou udělat předsudky. Jaké má vůbec kdokoli právo rozhodovat o životě někoho jiného?!

plakát

Aimee a Jaguár (1999) 

Je pravda, že mi dlouho trvalo pochopit kdo je kdo a kdo s kým, ale na skutečném dojmu z filmu to příliš neukrojilo. Téma války a zakázané lásky je dost silné samo o sobě, nikdo by to zažít nechtěl. Těžko si dnes představovat, jak silný musel člověk být, když dovedl pro lásku obětovat celý svůj život, a to doslova.. Fascinující příběh židovky a manželky nacisty, u kterého od začátku víte, že nemůže dopadnout dobře a přesto doufáte až do konce.

plakát

Ztracená (2001) 

Jeden z mála filmů, který mě naprosto posadil na zadek. Jediná myšlenka po shlédnutí byla "Co to sakra bylo!". Totálně zoufalé a šílené volání o pomoc od dívky, která si prožívá ten nejhlubší psychický propad, jaký vůbec může. Pro její smůlu se v okolí nenajde nikdo, kdo by ji dokopal k léčení, naopak všichni jen přihlíží a jen sem tam nadhodí možnost řešení, tudíž vše končí tragicky. Na první pohled se film zdá jako výtvor nějaké psychopatky, ale ukrývá v sobě něco mnohem hlubšího, což empatický člověk vycítí. Prožívání nešťastné lásky, když okolo není žádná podpora ze strany rodiny ani pořádných přátel vede automaticky k psychickým problémům i změně osobnosti. Kdo si toto prožil a ví jaké to je se pohybovat na hraně života a smrti, toho snímek prostě chytí za srdce.. Za mě hodnotím 70%, a to jen kvůli těžko uvěřitelným a zbytečně protaženým scénám, jako když postava z hlavy odříkává celé dvě strany ze Shakespeara..