alonsanfan

Lešek Semelka u hamondek pějící vánoční koledy. Musím psát ještě něco dalšího, abych odůvodnil odpad?

Podzim 2010 jedu zcela na vlně retro akčňáků a tato vlna má pro mě, díky zvolenému pořadí filmů úžasnou vzestupnou tendenci. Tajemství pořadí znělo: Postradatelní, Mačeta, Červená, přičemž poslední zmíněný film považuji za referenční a top žánru. Přestože nejsem prvoplánový fanoušek Bruce a jeho Smrtonosné (zbraně nebo pasti, a nehrál v těch druhých náhodou Mel?) mě buď zcela míjely nebo nechávaly zcela (no dobře tak úplně zcela ne) chladnými. Pokorně beru zpět, co jsem napsal v hodnocení Machete, Bruce hrát umí a v RED i hraje. Přes poněkud pomalejší rozjezd film záhy nabírá ďábelské tempo a další akční důchodci mu setsakra dodávají na šarmu. Vedle Bruce excelují zejména krásně paranoidní John i stále šaramantní Helen. Více prostoru mohl klidně dostat Morgan. Naprosto nevýraznou je pak Brucem vyhlédnutá partnerka, spadající do kategorie – holka od vedle. Popravdě řečeno mi nějak uniklo, co že na ní ten Bruce vlastně viděl. Akční scény měly potřebnou dynamiku i švih a skvěle vymyšlené byly i jednotlivé přechody do různých lokací. Speciální pochvalu si pak zaslouží souboje hand to hand combat. Film byl pro mě příjemnou jízdou, kterou jsem s napětím sledoval a vychutnával vše co se kolem mě míhalo.

Souhlasím s tím, že Dany Trejo neumí hrát, vie se iba xichtit, ale vůbec mi to nevadilo a jsem přesvědčen o tom, že hvězdy akčního žánru taky hrát nevie (Willis, Gibson, Schwarzenegger, Stallone...). Na svých 66 vypadá Dany náramně a v důchodu bych chcel taky takto vyzerať. Je majitelem nejneotřelejšího a nejprofláknutějšího filmového xichtu, kterému xichtění místo hraní fakt stačí, hlavně ve filmu této kategorie a žánru. Pokud film shrnul obsahoval všechny potřebné ingredience dobrého akčňáku, scénář se spádem a očekávatelnými zvraty, kvalitní hudební doprovod (i když nevyčnívající), velmi působivý akční vizuál. Opětovně se chytám za svůj moralistní nos (ještě se párkrát chytnu a přepíšu si profil, ale vážně). Největším kladem filmu je fenomenální galerie záporáků v čele s naprosto jedinečným Seagalem a De Nirem, kteří si svoje role užívají na plátně každou setinu sekundy jejich trvání. Zejména Seagalova smrt – harakiri se slovním doprovodem, já bych tě stejně dostal, dostala zcela do kolen mě. A Steven taky začal hubnout, třikrát sláva!

Tak trochu netypický western. Clint přijede do městečka a totálně zpřevrací život poklidných obyvatel naruby. Jako nejdrsnější mačo okamžitě zastřelí několik místních grálzů, osouloží místní krasavici a stane se vykupitelem, mesiášem i šerifem. Závěrečné přivítání uprchlých trestanců v rudém pekle je poněkud rozpačité, ale efektivní. Nejvíce jsem ocenil Clintonovo přemlouvání obyvatel městečka, aby mu byli po vůli. Výraz přemlouvání je skutečně velmi nadnesen realitě v Clintonově filmovém podání.

Jak může náctiletého mladíka ovlivnit setkání se zralou ženou, v tomto filmu spíše srážka a to sexuální a opakovaná. Celkem pohledný a nadějný mladík se bohužel v dospělosti změní v ubrečeného, ufňukaného Ralpha Fiennese, který je naprosto bez života i šťávy a hnije zaživa. Naproti tomu Kate Winslet působí jako zjevení ženskosti a je vším možný, jen ne prvoplánovou hollywoodskou kráskou. Svým obrovským charismatem prozařuje celý film. Škoda, že scénář, dle mého názoru, nevěnoval dostatek pozornosti a to zejména jejímu vnitřnímu duševnímu světu i jejím motivacím. Vysoce oceňuji dobové zarostlé podpaží, skvěle zahranou německou nordickou přísnost, odměřenost, ale i ledovou krásu. Celý film by se dal zjednodušeně shrnout asi následovně a pozor je to nechutný spojler. On: Ona se na mě vysrala, tak když mě nejvíc potřebuje, se na ní taky vyseru. Ona: On se na mě vysral, asi proto, že jsem se na něj předtím taky vysrala, tak se radši oběsím. On: Hm, tak tohle už netrumfnu. Brek, brek, brekeke... (citoslovce pláče).

Ultra počítačově stylizované mýticko-epické drama z úsvitu japonské historie, stylem velmi připomínající čínské eposy Tygr a drak, Hrdina či Klan létajících dýk. Ovšem to, co mi u výše uvedených vadilo (především létání a vlnící se čínské meče) zde absentovalo a zůstalo jen to dobré, důraz na vizuál a příběh. Pro Japonsko, jeho kulturu a historii, i v takto dalo by se říci zprzněné podobě, mám prostě velkou slabost a zde se mi toho všeho dostalo vrchovatě. Ani barevná digitální stylizace překvapivě nerušila. Příběh mě i s jeho zvraty bavil a maximálně mě těšilo a bavilo poznávání historických reálií.

Název filmu odkazuje na totalitní budovatelsky rozjuchanou komedii z 50. let minulého století a tisíciletí, kde po ... následuje tančit všude. Doba stejná, jenom trochu jiný divočejší tanec v podání komunistické justice. V hlavní roli exceluje zpěvačka Soňa Červená, o tom nemůže být nejmenších pochyb, i když o díle budu pochybovat významně. ___ Úvodní a závěrečná arie (da capo) o problémech odívání gradující do filosofického zamyšlení o prodejnosti a pokřiveném charakteru lidí, jako asi jediný čistě autorský počin libretisty, neb vše ostatní jsou reálie a citace ze soudních spisů a korespondence orgánů veřejné moci či přímo Horákové, působila zejména v kontextu všeho ostatního naprosto trapně. Opera jako hudební forma či žánr je, dle mého názoru, již zcela mrtvá, přičemž tento názor není úplně z mé hlavy, ale z hlavy nad jiné povolané, prof. Miloše Štědroně, který tak reagoval při objednávce opery, jíž měl napsat pro tuším Národní Divadlo. Opera už těžko může nějak zásadně oslovovat diváky a něco jim sdělovat a působí přinejmenším bizardně. Přes sebe jdoucí sbory, kterým nebylo kloudně rozumět, popř. sbor versus sólisté, příliš rychlá deklamace sólistky, mnohdy až za hranicemi srozumitelnosti a spousta rozpačitých pasáží na úkor jasnosti a srozumitelnosti textu. Oceňuji odvážné použití mého oblíbeného nástroje, cembala, které však bylo donuceno hrát rozmanité zrůdnosti. Taktéž oceňuji cenné faktografické údaje, které však lze načerpat i pohodlněji, aniž by při tom tolik trpělo sluchové ústrojí. Pochvalu si zaslouží i scénické ztvárnění. Hlavním průserem promě byla hudba a především forma opery. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že na dílo existují nadšené kritiky, jako velký odpůrce kritiky a kritiků, jsem se začal opravdu bát. Myslím si, že není tak těžké odlišit životní příběh Dr. Horákové od hodnoceného díla a moje negativní hodnocení proto míří výhradně za dílem, protože osobnosti paní Horákové a zejména jejího statečného neohroženého chování a jednání při procesu si hluboce vážím. Opera o tomto procesu ovšem byla špatná. Jediné, co se jí podařilo, bylo téměř dokonalé ztvárnění zrůdnosti a hrůznosti celého procesu, což těžko říci, jestli bylo záměrem tvůrců. Opera is dead.

Usadil jsem se ve velkém očekávání v malém sále do pohodlné sedačky multikina a rozhlédl se po jeho návštěvnících. Asi omylem jsem na film zavítal já a mladý oblizující se páreček. Jinak v sále seděly vícehlavé skupinky dvoumetrových svalnatých holohlavých borců, z útržků jejichž rozhovorů jsem pochopi, že se jedná o příslušníky armády, zásahové jednotky, policie a hasičů. Prostě ryze chlapská tvrďácká zábava. A taky že byla!___ Očekával jsem béčkový akční film, nabitý nápaditým násilím ve všem myslitelných variantách, exhibici zacházejících hvězd Hollywoodu a kvalitní záporáky na odstřel. ___ Všeho jsem dostal v míře více než vrchovaté. Návdavkem ještě trošku filosofických keců od Mickeyho Rourka. Stallone se vrátil ve vrcholné formě jako režisér tak hlavně jako herka. Zdatně mu při tom sekundoval exkurýr Statham a několik dalších, které byste rozhodně nechtěli v noci potkat v podchodu. Ostatní hvězdy byly spíš kořením filmu, vzhledem k jim vymezenému časovému prostoru, ale kořením čerstvoučkým přímo ze zahrádky, které dodávalo správný říz. Zejména Li a Lundgren a jejich škorpení. Nádherné je mihnutí Willise a Schwarzeneggera. Poklonu zaslouží i autoři originální hlášek, protože pro mě především ty navozovaly atmosféru nostalgie dobrých akčňáků 80. a 90. let minulého století i tisíciletí. Svižná kamera i střih podtrhovaly pozitivní vyznění akčních scén. Téměř minimální míra morálních dilemat, daná tím, že vše bylo jasně nastíněno již od začátku i umírněnost ve filosofických kecech kvituji. Spád byl o něco menší než u posledního Ramba, ale zase na oplátku o něco lepší příběh a velmi podobná reálnost, včetně digitálně zmasakrovaných končetin i těl a efektních benzínových výbuchů. Oddechový akční film, který zcela respektuje žánr se všemi jeho klady i chybami.

Trojité černočerné lógrové kafe bez cukru, mléka či jiných dochucovadel, která by jej učinila stravitelnějším. Čistá, téměř krystalická esence frustrace, deprivace a deprese, životního zmaru, ztroskotání a prohry, ovšem bez špetky poetiky a poesie. Ani úžasná animace ve stylu Tria z Belle Ville film neposouvala k pozitivním měřítkům a jeho konec už vůbec ne. Pokud se cítíte pod psa, naprosto na pokraji svých sil, dopřejte si k dokonání všeho zmaru tento film. Hlubší depka už snad ani nemůže být. Poté už následuje v dalším stupni jen kulka do hlavy nebo skok z Nuselského mostu.

Hrůzostrašná hororová pohádka s velmi tajuplnou atmosférou, kterou kromě vynikajícího temného příběhu umocňuje hudba Františka Belfína, romantická animace a podmanivý dabing mistrů Munzara a Moučky. Už jako na dítě na mne tato pohádka, úžasný skvost z dílny Karla Zemana, mocně zapůsobila zejména následnými nočními můrami s potoky krve a umírajícími kamarády, scénami s lopatou a rakvemi. Poetika temná a tajemná, kouzla a magie ostře kontrastující s až téměř naivní animací dovádějící tento film k dokonalosti. Atmosférou mi velmi připomínala moji oblíbenou Erbenovu Kytici (zejména báseň Svatební košile), kterou mi jako malému škvrněti předčítala pratetička. Škoda jen, že ji pan Zeman také nepřevedl na stříbrné plátno. S Arnoštem Goldflamem mohu říci pouze jediné, hlubokosklon.