iz67

Tady se bergmanovy podařilo opravdu úžasně zobrazit vše o nekonečném konci opravdového vztahu. Jak si vztah užíváme, žijeme s nudou, o nemožnosti bezbolestných rozchodů, hledání rovnováhy (neztratit úroveň, ne propadnout chladu, zvládat svoji odmitnutou lásku) , hledání smyslu, o bolesti a jejím nekonečném trvání a o tom, co může být po konci. Kdo má za sebou nějaký ten rozvod po delším manželství, pro toho je sledovat některé scény opravdu výživným zážitkem!

Je to o závažné věci ale s film sám o sobě nic moc

Je to Leigh, tak musíte očekávat tu preexponovanou sociální message (dvojí metr společnosti), ale jinak je to hezký pokoukani. ( Herci a téma samozrejmeho pomáháni a následně okamžité a samozřejmé akceptace viny. Tohle bylo silny!)

V první půlce filmu máte pocit, že jde přesně o film, kdy víte všechno dopředu a je to banální, ale přesto je hrozně potřeba se na tohle koukat! Prostě proto , že ty základní hodnoty jsou banálně nudný, ale přesto potřebný! A baví to asi proto, že je to hravý. A pak přijde druhá půlka, kde se začnou řešit vážný věci, která tím padem banálnost první Pule překoná asi třikrát, takže se to tolerovat už nedá! A vy najednou víte, že se koukáte na další nemožnou sračku!!! ( 4+2) : 2 = 3

Relativně obyčejný biják, který ale nabízí nejen (překvapivě) dobrého Jackmana, jeho skvěle nejednoznacnou postavu, ale i spoustu vedlejších rolí, které udělají radost (třeba vyslychajici policista}. Takže spokojenost!

Pokus o nový Amarcord? Asi vlastně určitě mě to prudilo významně méně než poslední Sorrentinovy kusy, takže nakonec příjemné překvapení. I když mi tam stejně něco vadí, takže 4*, ale s odřený a ušima.

Po první sérii jsem napsal: "Na tomhle kusu se mi líbí, že je to o mladejch od nich samejch. Mydlej to hlava nehlava - mlady / stary. Je to hodně zábavný - u toho se určitě pobavíte. Konec první sady měl potřebu to nějak zakončit ( na škodu), ale s důvěrou očekávám sérii 2." Další série si už nepamatuji ale byli určitě fajn. To ale neplatí Po posledních třech, tedy minimálně 3. Ty sledovat bylo už utrpením! A pocit z nich, že všechno je jen o tom, kdo se s Lenou je ochoten vyspat!!!

Miluji Murakamiho. Vlastně je to jediný nebo jeden z mála spisovatelů, které mohu číst. Vidět ale film podle Murakamiho je úplně jiný zážitek. Možná proto že Japonci ve filmu jsou opravdu Japonci, kdežto v mých představách se chovají spíš jako mix Japonce a Evropana. To ale není největší problém můj a tohohle filmu. Murakamiho Poetika, kterou je první třetina doslova nacpaná, od titulků tedy konce první třetiny úplně mizí. Další víc jak hodina filmu je věnována pouze tomu, že to jednotlivým aktérů tak nějak nefunguje. A pak, po více jak dvou hodinách, musíme sledovat nekonečné minuty jedoucího auta japonskou krajinou či tunely. Na takovouhle produkci jsem měl asi před 35 lety, dneska už ne. Takže délka filmu je velký problém, ale to že Murakami úplně z filmu zmizel je problém kardinální. A to je to co se nedá odpustit.

Viděl jsem prvně a vůbec mě to ne popudilo. Po začátku to začalo sice trochu váznout ale za mě furt fajn.

Lidi tam se hrozně rychle pohybují a dost se tam toho děje. Ale má to nějaký smysl? Ztezi!! A jestli jo, tak to strašně nudí! A čím je to jako víc vzrušující, tak to nudí víc. S malým dodatkem, že pan Pine je teda extra nesympoš.