Lobotommy

To teda bylo něco... Normální volovina. Ale co už, s nějakými rezervami jsem to dokoukal a ujistil se, že filmy na privátní televizi, o kterých jsem nikdy neslyšel, mají důvod, proč jsem o nich nikdy neslyšel...

Kdyby kdyby... To bylo tak zmatený, až mě to zmátlo. Nakonec jsem si řekl, že teda počkám do konce, protože mám Högera rád, a nakonec se to tak nějak splatilo. Ale ten chaos...

Věda je sexy a je nanejvýš nezbytné ji stále a stále popularizovat, aby nebyla elitářská, ale dokázala vstoupit do každého. Jen víc takových filmů. Možná si mnozí zarytí vědci, kteří se dnes prodírají kvantovkou a teorií relativity, klepou na čelo, že přeci spousta věcí ve filmu nebyla sdělena a věci, co sděleny byly, byly sděleny zcestně, a hlavně, že přece Einstein nic nevyvrací. No tak je nutné říci, že jde o TV film a že na ztvárnění tak mohutného a komplikovaného příběhu je tu jen 90 min. Natočit film do kina o vědcích je velmi ošemetná věc, a už to, že se to vyřešilo aspoň takhle, mě moc těší. Takže snadno vyvstávající připomínky o mělkosti ukázaného problému nejsou vůbec namístě. Protože kdyby byly, nemá smysl dívat se na film a na příběh lidí, ale jít studovat několik let problémy, které řešili. Jako příběh lidí, kteří život ve své fyzikální kráse nejen zkoumali, ale hlavně i žili, je tento film překrásný. Thomas Samuel Kuhn psal ve svém nádherném díle Struktura vědeckých revolucí o tom, že vědec, který najde ve zkoumaném problému jiný tvar, může způsobit vědeckou revoluci. Jako taková je podobna revoluci politické a ta bývá běžně popisována hlavně skrze své dopady a průběh, ale tady v tomto snímku je vidět okamžik, který může být i zajímavější. Je to okamžik prozření a víry v novou myšlenku, okamžik absorbce dosavadního větším.

Mám děsně rád formát hrdiny-studenta a ještě lépe chytrého studenta. To tady nikdy nebylo. Kdo je chytrej, je debil. Přitom v Japonsku, Británii, Francii to normálně funguje a je to fajn. No což, dost držkování.

(A) Být Amish asi musí být paráda. Rozumíš, nemáš současný věci, a tak nemáš současný problémy. Nemáš víc, než potřebuješ, a když náhodou nemáš ani to, tak to někde jinde splašíš, protože nakonec není zas takovej problém to dole ve městě sehnat. (B) To není jak u mě doma, že řeknu: "Jdu do města!" a všichni jen ahoj, ahoj, vrátíš se? Tady řekneš: "JDU DO MĚSTA," a celá ves se může zbláznit. To nemůžeš, není ti ani čtyřicet, co když uslyšíš reprodukovanou hudbu, jestli už teda fakt musíš, jdi spolu Joshuou, Jebedaiahem a Mosesem. (A) Musí to být jízda... Amish paradise, jak by řekl Weird Al. (B) No tenhle film to všechno ukáže a vysvětlí. Je to přesně o tom, jak je člověk v týhle komunitě šťastnej, protože mu nic jinýho nezbývá. (A) Máme to podobně, ale oni mají aspoň jeden druhýho. (B) Všude to je jak jízda na kole v kačírku...

Miluju napětí bez krve. Dneska už to skoro neuvidíte, ale v téhle době to bylo celkem běžný (ve smyslu filmu). Nevedou se planý řeči, všechno co jede obrazem nebo zvukem má významovou důležitost. Karel Höger je tu prostě nebezpečně okouzlující vědec, který balancuje nad propastí existenciálních problémů. Těžký život člověka, který pochopil, že vymyslel obrovský průser, protože si neuvědomil, že lidi raději boří než tvoří.

Bývalo-li by to trošku kratší, náramně bych se pobavil. Takhle už mě to ke konci moc nebralo a z toho věčnýho sezení se mi začal dělat na zadku pěknej steampunk. Co se dá ale dělat, dokoukat jsem to musel, protože se to aspoň sluší. A asi jsem udělal aj dobře, protože závěr tomu trochu vrátil páru.

Když jsem viděl ty herce, tak jsem si chvilku myslel, jestli se DiCapriovi něco náhodou nezdá, a když se tam navíc objevil Teal´c a dostal po papuli, bylo mi jasné, že je to tak. ____No ale abych pravdu řekl. Spíš než co všichni ti herci a herky zahráli, mě velmi okouzlilo, jak to zahráli. Postavy postupně dostaly určitý prostor na to, aby se předvedly - takovou svou árii, a pak předaly slovo další postavě. Bylo to až panoptické. A nezvyklé. A tak mě to táhlo soustředit se na ně a na jejich výkon, než se pořádně věnovat samotnému příběhu. Sice žádné velké drama, na druhou stranu plejáda napínavých momentů. Stojí to za to. A samozřejmě úchvatná sbírka kostýmů a různých batmanovských vyfikundací.

Někdy mě to nebavilo, ale jindy mě to bavilo hodně. Musím ale říct, že jsem od Allena zvyklý na lepší věci... Ve všech povídkách byl celkem zmatený děj, to se bohužel moc nepovedlo. Na druhou stranu náměty povídek a jejich obsazení bylo velmi nápadité. Benigni v neukecané roli, nestoudná Cruzová, přítomně nepřítomný Baldwin a bože ta opera! Musím jít do opery...

Nacpat tak rozsáhlý příběh do jednoho filmu může udělat jen blázen nebo genius, no a nebo kříženec jako Lynch. Děj filmu je vlastně velmi prostý. Více méně standardní schéma příběhu o "vyvoleném", který je znám už od doby kdysi dávné z předaleké galaxie, přes knihu knih až třeba do roku 99, ale asi 2199 plus minus, protože přesně to nikdo neví. Tahle kostra aspoň umožňuje se v příběhu trochu zorientovat, protože jeho největší potíž je kontext. Překvapilo mě, jak se s tím Lynch vyrovnal vlastně úplně jednoduše. Do příběhu zařadil ucelené expozice. Dneska na tohleto tvůrci raději kašlou, protože nechtějí diváka nudit poučováním a expozici vyčůraně po kouskách pohází do děje. Osobně se přikláním k tomu, že je to tak dobré, protože jinak to bývá dost nuda. Ale v Duně to má celkem smysl, protože spíš, než co se děje v daném okamžiku, je potřeba nejdřív pochopit celý časový i prostorový kontext, jinak může, např. zbraň, do které se křičí, nebo Patrick Stewart jako zbraňový specialista, který je zároveň geniální básník, řečník a truvér, působit jen jako další milionvýznamová lynchovina. Proč tu roli vlastně nedal Stingovi? Vždyť on je přece... No to je jedno. Každopádně jsem si to náležitě užil.