Lobotommy

Hele, ono by to asi bylo fajné, kdybych nějak víc věděl, o čem to je. Jestli to v Matičce zná každý, pak to chápu, ale divák nepoznamenaný knihou je tady trochu mimo mísu a musí hodně vnímat, aby věděl, která bije a komu a proč a co a tak... Mrknu i na Denní hlídku, když už jsem to rozkoukal.

Kdyby to bylo barevný, tak by se mi to vůbec nelíbilo, ale ta černobílá tomu dodala neskutečný šmrnc a tajuplnost, až ten film byl děsně zajímavý. Hromada detailů, které mohou a nemusí něco znamenat. Soukromí cizích lidí. Ten Nolan prostě ví, jak udělat to mysteriózno.

Možná jsem to měl udělat naopak a podívat se nejdřív na tohle a pak na Radcliffa. S Radcliffem jsem se totiž dost zhýčkal. Nebylo to špatné, ale posledních asi deset minut mě celkem zklamalo. Od začátku se začalo kumulovat napětí. Tajemné zvuky. Tichý, starý dům. Hlas a nikde žádná ústa. Lekačka! A konec tak odfláknutej... Ale protože bubák byl děsivý (jakoby zmalovaná Stašová - jestli to bude někdy číst, tak nic ve zlým ;) ) a prostředí krásný a auta, vlak, fonograf, pejsek a agregát se okamžitě stali mými oblíbenými rekvizitami, nechám to na zaslouženém nadprůměru.

Když pominu tu neošacenou dívku, co vyběhla z šatníku, tak to bylo zcela bezduché. A protože nebyla v záběru ani vteřinu, tak mě to vlastně jen vytočilo.

Takový pěkný pokus to celé uzavřít, a konečně nechat na smrt nemocného a vyčerpaného "Puzzlíka" umřít. S naším veselým, pragmatickým hrdinou to jde od deseti k pěti. Jeho geniální nádor už mu začíná přerůstat přes hlavu, ale on wanna play a game zase. Jenže tentokrát se snažil přesvědčit, že jednu hru hraje už pár dílů... (Kde pořád bere ty diktafony?!)

Poušť, mumie, observatoř, hvězdy, a když se to pokrátí zbyde Pinochet. Je to zvláštní, jak se tyhle věci dokázaly postavit vedle sebe do jednoho dokumentu, nicméně vše působí velmi konzistentně. Smutně ale přesně to svým přáním vystihla paní v dokumentu, když si povzdechla a chtěla, aby teleskopy observatoře v chilské poušti nekoukaly jen do vesmíru, ale dokázaly koukat i pod povrch pouště, a místo nových hvězd našly jejich neznámo kde pohřbené manžely.

Clint Eastwood je vlastně velmi statický herec. Zcela mu sedí role, ve kterých sedí, stojí, dívá se, jede automobilem, leží atd. No a tady je na verandě. A proč mu to tak sedí? Protože když už se začne hýbat, tak to se teda sakra něco děje. Ne že by se jindy nic nedělo, ale on nereaguje, je v poho. A tady taky. Až se najednou někdo dotkl jeho auta a šlápl na jeho trávník, a to se nedělá! Bacha, vole, už vstává!

Snůžka nesourodých ale ve většině případů děsně šáhlejch fórků, které jsou naházené do jednoho pytle, na který kdosi nadepsal "příběh". Dohromady to ve mně nic nezanechalo, ale po částech jsem se málokdy tak nasmál jako u tohodle filmu. Náckové diskutující nad podobností holení Hitlerova xichtu a ohanbí skotačivých děvčat nebo po zuby ozbrojený a útočící MIR. Měl jsem dost... tam už chyběl jen Hitler na ledě

A nad ním stál Lincoln se sekerou v ruce. Divně se kýval... ...no jak jsem viděl ten plakát, hned jsem si řekl, že tuhle bejkárnu musím vidět. Říkal jsem si, že toto bude přesně taková ujeťárna, která bude hrdě stát po boku Iron Sky a MS-1. No a je to tak. Jaká mě lapila naivita, když jsem si myslel, že romantika vojny Severu proti Jihu končí na dvorku Scarlett O´Hara. Nikoliv! Je to Abe Lincoln se sekerou, který utíná přečnívající údy upírů, aby žádný nepřečníval a všichni si byli rovni.

Okouzlující záležitost, která nechá nostalgicky nahlédnout do zlatého věku mechanických udělátek, která už sotvakde najdete. Navíc propojení s Meliésem je vskutku velkolepý nápad. Le Voyage dans la lune / Trip to the Moon Filmy, které umí zvíraznit osobitou krásu techniky, mám vůbec strašně rád, protože je vnímám tak, že se snaží v divákovi probudit touhu tvořit, vymýšlet a fantazírovat.