forsythia

Radši se nechat venku sežrat než padnout do spárů šílené spasitelky. Ta ženská byla zrůda ze všech největší a jak už to bývá, ti, co se snaží nezištně pomoct, si svou smrt náležitě vychutnají, zatímco ta bestie padne dvěma kulkama.

Takhle naservírovaná studená ryba má něco do sebe. Člověk se trošku přiučí, třeba ohledně zapalování svíček a vůbec vypořádání se s malichernostmi, jaké život zkrátka přináší, a jimiž oplývají tak nudná témata, jako jsou rodinné či obchodní vztahy.

Jednodušší a méně děsivé než americká verze. V opačném pořadí by to asi bylo lepší.

Uzemnění od začátku do konce. Chladná a promyšlená pomsta s třešničkou na závěr. Sladkou jako pomsta sama.

Au au au! Filmy podle Dogmatu jsou nebezpečné. Až mě z toho mrazí, jak reálný, jak krutě reálný ten příběh je a jak otevřeně servíruje tu sílu citů.

V jednoduchosti je síla - to o tomhle filmu jednoznačně platí. Asi se budu dneska v noci bát :)

Já jsem slušně vychovaná něžná bytost, která má ráda kultivovaný humor. Tak proč se sakra tak směju u takovýhle úchylný ulítlosti? :)))

Odlišnost a svět dětské fantazie, to jsou témátka šitá mi namíru. Výborně uchopené téma, neméně výborně zahrané. Přímý zásah pro matku devítileté holčičky, co taky byla kdysi devítiletou holčičkou prodlévající v říši divů, protože tam byl svět snesitelný a dával trošku víc smysl. Před časem mi uvízla v hlavě myšlenka (netuším, kde jsem k ní přišla, ale tuším, že to není z mé hlavy), že život je tak trochu jako puzzle, jehož dílky ale do sebe nezapadají. Po tomhle filmu si říkám, že by mohly zapadat, kdyby byly zrcadlově převráceny. Jestli vám to nedává smysl, zřejmě jste normální.

Měním hodnocení na 5. Zase mě to dojalo :) Původní komentář: Už jsem ti říkal, že jsem spíš na brunetky? :)))

Nemám ve zvyku komentovat televizní pořady, ale tohle si nemůžu odpustit. Čas od času se u vysílání tohoto skvostu nachomýtnu a probudí to ve mně takovou smršť hlubokých myšlenek, že se o ně musím podělit. Dlouho jsem váhala s hodnocením. Tenhle pořad musí dostat buď za 5, nebo odpad. Je to jen otázka úhlu pohledu. On je to totiž možná rafinovaný a geniální tah, jak odhalit nebetyčnou blbost obecného lidu českého, anebo... ehm... není. Abyste rozuměli, já se už v první třídě základní školy bavila tím, že jsem svým bližním radila hovadiny a oni to po mně poslušně zopakovali, což dalo krásně vyniknout jejich blbosti. A posléze mi byli ochotni zbaštit i to "jéé promiň, já jsem se spletla." Možná si řeknete, že je to trochu cynické, samoúčelné a zlé. Ano, asi je. A stejně, jako jsem se tehdy bavila blbostí svých spolužáků, se dnes bavím blbostí soutěžících v podobných pořadech. Ne však moc často, to by zase byla nuda. A kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem! Nakonec budu muset dát sebekriticky ten odpad, protože takto zvrhlý smysl pro humor nelze hodnotit jinak!