forsythia

Když se vrátit v čase, tak právě tím způsobem, jak je to vykresleno v tomto filmu. Výborné dílko po všech stránkách. Zábavné, milé, zajímavé, nakonec i nějaké to dojetí tam bylo.

Už dlouho jsem neviděla takovou slátaninu. S maximálním sebezapřením jsem ten film dokoukala, protože někdo byl hrozně zvědavej, co si o něm budu myslet. Nuda, nuda, nuda, kecy, nuda, kecy. Astrální superhovadina pro povznesení choré mysli.

Stejný příběh podruhé a trošku jinak. Každá verze má svoje. Švédská má nepřekonatelnou Lisbeth a tahle... závěr.... Obě mají úžasnou atmosféru, obě mě pohltily, obě mě nadchly.

V prvním filmu mě nadchla ta drsná, ale zároveň citlivá a milá rockerka. Ta roztomilá Hachi byla děsně roztomilá, ale mě ta postava nijak zvlášť neuchvátila. Líbil se mi ten kontrast a spojitost, které šly tak dokonale ruku v ruce. S novou představitelkou Hachiko mi ale naplno došlo, jak geniálně hrála Aoi Miyazaki a má můj tím větší respekt. I když ta postava prostě... nic pro mě. V tomhle filmu se přešlo z hravých tónů do vážnějších, sny a přání si trošku pocuchaly fazónu při nárazu na realitu, a přece si po skončení říkám, že opravdu stojí za to se rvát za svoje sny. A tak to má být.

Dvě Nany, dva světy, a přece dvě strany téže mince. Film plný hudby a emocí, života, lásky... dojemné a milé.

1. Přála bych si stát se na čtyřï hodiny mužem. A pak být ještě jednou po dobu těch čtyř hodin pod vlivem lásky. 2. V tomhle filmu mě dostalo tolik věcí, že bych tím možná popsala i několik stran. A nejvíc asi citace z Bible, nejšílenější a nejpůsobivější citace z Bible, na jakou jsem kdy narazila. Člověk si některé věci dokáže uvědomit, až když jsou dotaženy do absurdního a šíleného extrému. Láska je... inu, čtěte Bibli, tam to všechno je. Ale čtěte ji pod vlivem lásky. 3. Možná někdy příště...

Pěkná kyberpunková animovaná akce, ale abych řekla pravdu, čekala jsem od toho víc. Pár povedených míst tam bylo, celkové vyznění ale takové nijaké. Škoda.

"Jsou děti, který křičej, pláčou... jiný malujou..." A některé věci by se rozhodně neměly podceňovat. Perfektní atmosférická lahůdka. Ještě se klepu.

Tuhle pohádku napsal Karel Šiktanc a řekla bych, že jeho pohádkám víc sluší rozhlasová než televizní zpracování. Každopádně ale námět dost silný na to, aby to byla jedna z těch lepších televizních pohádek.

To je asi tak, jako když spíte, zdá se vám nepříjemný sen, vzbudíte se a po chvíli zjistíte, že pořád spíte a nepříjemný sen se stává nočním šílenstvím. A když se pak konečně opravdu vzbudíte, vůbec netušíte, o čem se vám vlastně zdálo, ačkoli během snu vám to všechno dávalo smysl. A když se pokoušíte ten sen někomu vyprávět, pouze se do toho čím dál tím víc zamotáváte. Ale ta atmosféra, ta na vás ulpí.