Reiniš

Hravé Moře, strýčku proč je slané, vtipné Tři sestry a jeden prsten, exotičtí Hrbáči z Damašku a klasický Paleček vytvořily kouzelný a humorný film. Snad šikovné loutkářské ručičky a mistr Werich spojí síly i na zbývající pohádky.

Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu.

Mrazivý námět o klonování nabídl dvě herecké příležitosti legendám světového filmu. Gregory Peck je ve své první záporné roli skvělý a jde z něho strach a Laurence Olivier, coby stárnoucí žid podal také výjimečný výkon. Temný příběh je navíc podbarven hudbou Jerry Goldsmitha a jen přispívá k tomu, že na tyhle ,,hochy" jen tak nezapomenete.

Hrozně pitomý film. Na komedii málo vtipné, na horor málo strašidelné a celkově postrádající nějaký smysluplný děj. Těch pár silikonových krasavic, jež přehrávají co jim síly stačí, po čase začnou nudit stejně jako celý film. Jenna Jameson už teda natočila lepší snímky, než je tento rádoby šokující trash.

Tradičně pojatý biografický film, stojící převážně na skvěle vykreslené atmosféře Ameriky na přelomu 50. a 60. let, legendární hudbě (Hit the Road Jack) a jednom zcela geniálním výkonu Jamieho Foxxe. Jeho výkon patří mezi takové transformace jako je ta De Nirova v Zuřícím býkovi nebo přeměna Nicole Kidman v Hodinách. Hackfordův životopisný snímek, možná nepatří mezi zrovna ty nejoriginálnější, i tak vás ale zrod legendy rhythm and blues dostane.

Kvalitní komiksový film, jako ze staré školy, stojící hlavně na Downeyho herectví. Na hrdinský velkofilm má ale na můj vkus film až moc krátké akční scény a chybí jim určitá vynalézavost. Překvapivě víc snímek boduje v dialogových scénách, kde září vtipný Terrence Howard i krásná, i když mírně afektovaná Gwyneth Paltrow. Potěší i Jeff Bridges, jako titulní záporák, jež zachraňuje i poněkud klišovitý konec, který vypadá spíš jako (po právu) vystřižená scéna z Transformers. Iron Man má našlápnuto na solidní komiksovou sérii, i když jednička je spíše nadprůměrná. Snad to tenhle plecháč víc rozjede v dalším díle, nebo v chystané superhrdiské týmovce Avengers, kterou nám Favreau představil chytře po závěrečných titulcích.

Že je Sean Penn výjimečný herec vím, ale že je i nadaný režisér a scénárista to jsem teda koukal. Útěk do divočiny je velké dílo, za které by se nemusel stydět ani kdejaký zkušený režisér. Penn vypráví příběh citlivě, ale bez zbytečného emočního nátlaku na diváka. Stejně tak záběry na krásy americké přírody nikdy nepůsobí kýčovitě a to je jich ve filmu kupa. Všichni herci hrají skvěle, u některých možná zamrzí, že se jim tvůrce nevěnuje trochu víc. Celý snímek ale stojí na jedinečném hereckém partu Emila Hirsche, jež se, se svojí rolí sto procentě sžil a povyšuje snímek i na těch několika málo hluchých místech. Už tak velký divácký zážitek ještě umocňují silné písně Eddiho Veddera ze skupiny Pearl Jam. Tahle zadumaná road movie o jedné idealistické duši a zklamání ze společnosti a lidského pokrytectví, je určena takřka všem, bez rozdílu. Na její celkové pochopení, ale jedno zhlédnutí nestačí.

Vinnie Jones má velké kladivo a rozhodně se ho nebojí použít v tomto průměrném hororu se zajímavým námětem, zabaleném do nezajímavého kabátu. Japonec Kitamura sice vypráví děsivý příběh netradičně, ovšem poněkud kostrbatě. Divák si neustále klade otázky co (se vlastně děje), kdo (je padouch nebo hrdina) a proč (vraždí), a když se ke konci ukáže o co go, nezbývá než rozpačitě kroutit hlavou nebo zírat s otevřenou pusou (popřípadě oboje). Midnight Meat Train je divný film, sice nejede podle zajetých pravidel žánru, i tak mám ale pocit, že si tvůrci měli ujasnit o čem, o kom a vlastně proč chtějí vyprávět.

Snímek stejně malebný jako vinice v Provence a milý jako oči Marion Cotillard. Co na tom, že příběh je nesčetněkrát omletá moralita a některé pasáže jsou hodně cítit kýčem. Scottův ,,výlet po Provence" je ve výsledku sice nijak objevná, ale jinak kvalitní zábavná oddychovka.

Dobré obsazení, slibný rozjezd, hloupý amerikanismus, pitomý konec...Další tuctový thriller, který působí spíš jako prodloužený díl 24. Kolikátý už?