Mackoun

Když je člověk takzvaně v prdeli... uvězněn na pomezí mezi touhou žít a touhou zemřít, zatímco ideální východisko neexistuje. “Naštěstí” se občas objeví únikové okénko plné střepů, za kterým vás sem tam za doprovodu řezavé bolesti ohřeje pár pomíjivých paprsků světla, pro které se snad většina z nás nebude muset nikdy vyklánět.

Co dodat... snad jen díky za to, že tohle “doma” nemáme a snad nikdy mít ani nebudeme. A kéž je tomu všude kolem zrovna tak! Člověk pořád žasne, jak malá část je ta “zlá” a přece to stačí ke každodenní konfrontaci se smrtí a bojem o vlastní přežití všech ostatních, nepřímo zúčastněných.

Béčko, co se tváří jako béčko a na nic víc si ani nehraje. Naopak si občas umí udělat prču i samo ze sebe. Pokud jste s tím vším smířeni, může to být vcelku snesitelná oddechovka.

Roztěkaný, ale svým způsobem vyklidněný bizár na pomezí mezi odpadem a povinností každého otrlého diváka. Pro mě samozřejmě must-watch záležitost, ačkoliv jsem u toho tak trochu klimbal. Bodejď by ne, když se tu každou chvíli ladně zpívá a stepuje... z klimbání mě však stále vytrhávaly protivné skřeky, jež postavy vyluzují v pauzách mezi chroptěním při souloži s nejrůznějšími předměty či trýznění dětské panenky na X různých způsobů. Krvavé konfrontace s dalšími podivnými entitami z okolí jsou jen další bonus navíc. Hodina a čtvrt stopáže bude pro většinu diváků nejspíš nepřekonatelně dlouhou výzvou, ale i za pokus to stojí, chcete-li si rozšířit obzory světové kinematografie zas o kousek víc.

Technicky asi pěkný. Ale už to trochu začíná bejt ta vizuálně vypiplaná top-modelka bez přidaný hodnoty, který nakonec stejně mile rádi utečete za “obyčejným” usměvavým dívčetem z maloměsta, se kterým si máte pro změnu taky co říct. Nebo už prostě jenom stárnu...

Co člověk zpětně neobjeví v žebříčcích nejkontroverznějších kousků ČSFD! Na tomhle skvostu u nás v maloměstě vyrůstal kdejakej puberťák a ať už se jedná o hovadinu jakkoliv silnýho kalibru, tak na ní nadosmrti nezapomenu. Jednou si musím dát po všech těch letech repete. PS: Životní zjištění - DJ Tragéd byl celou tu dobu žena!!!

Pro fanoušky hororu - je to horor, ale ne tak úplně horor. Pár (ne nevídaných, ale přesto pěkně zvládnutých) lekaček se sice najde a atmosféra chvílemi houstne, nicméně se jedná spíše o obrazové vyjádření duchovních břemen, které si hlavní postavy nesou v souvislosti se svými životními kroky a jež je budou doprovázet už navždy. Člověk se zkrátka s některými vnitřními démony musí naučit koexistovat, jelikož útěk nikam nevede...

Možná se tam toho mohlo myšlenkově vměstnat o chlup víc, ale atmosféra filmu a neokázalá dějová linka mi zkrátka padly do noty a všeho bylo tak nějak akurátně (včetně stopáže, která člověku přijde vhod víceméně kdykoliv).

Zlákaly mě hlavně kontroverzní ohlasy na tenhle kousek a jo... chápu, proč to v mnoha lidech vyvolává znechucení sám jsem v sobě musel zapřít zbytky soudnosti, abych to vůbec s klidným svědomím dokoukal. O to tvůrcům ostatně nejspíš šlo a podařilo se jim to celkem obstojně - vyvolat v obecenstvu pohoršení a zamyšlení nad způsobem předčasného “dospívání” dnešní omladiny.

Magořinec... nedozírná roztažitost společnosti vs. neústupnost a chronická zásadovost jedince, jež ztrácí i poslední morální zábrany.