MP17

Reportéři, kteří tento pořad připravují jsou velmi schopní, profesionální a umí se dostat na kobylku skutečně závažným kauzám. Nicméně mám dost často pocit, že asi tento pořad nesledují ty správné osoby, protože se pak v těchto kauzách vůbec nic neděje, byť poslední dobou se situace snad zlepšuje. Často ale některé reportáže určitého typu úplně vynechám, protože už předem vím, že by mi to přineslo jen další nával frustrace, zlosti a depresí.

Třetí díl je už, bohužel, jenom klasická blbůstka, která vaří z vody. Timona sem tak nějak nemusel v žádném z těch předchozích dílů (resp. nepřišel mi jako kdovíjak zábavná postava) a tady má hlavní roli, takže to jinak ani dopadnout nemohlo, co se mého hodnocení týká. Kdyby to byl bonusový materiál k prvnímu dílu, tak by to určitě obstálo, takhle ale ne.

Místo lvího Hamleta tu máme Romea & Julii, opět v podání největších afrických kočkovitých šelem. V mých očích je dvojka minimálně stejně kvalitní jako první díl, dokonce bych řekl, že jsou zde ještě lépe rozvinuty a diváku lépe představeny charaktery jednotlivých postav. Písně jsou velmi podařené a zejména ty "píšťalkové" jen tak lehce z hlavy nevyženete!

Takhle má podle mě vypadat dokonalý seriál pro malé děti - mírně pohádkový, lehce vtipný, zcela prost vulgarit, vždy s vítězným dobrem na konci. Paní Molavcová rozhodně nevadí, ba naopak a Angelo Michajlov se tu skvěle vyřádil.

Svérázné obrázky Cyrila Boudy a hlavně dokonalá hudba Jana F. Fischera dostaly tuto pohádku mezi nezapomenutelná díla. Václav Bedřich odstartoval svou kariéru skutečným "majstrštykem".

Taková průměrná epizoda seriálu, jen roztažená na hodinu a půl. Opakované gagy, přehrávající postavičky, bohužel už jen velmi málo z těch starších dokonalých dílů. Více v mé recenzi zde http://www.metalopolis.net/art_downtown.asp?id=3679

Dobrý seriál, pro trošku odrostlejší děti. Překvapivě invenční příběhy a zápletky. Jen mě trošku irituje ignorace normálních názvů a jejich nahrazování tvary jako "dlouhokrcí, ostrozubí, břichošoupalové, létající" atd. Tím pádem tu pak chybí ten vzdělávací element, který ale rodiče většinou nahradí, pokud s dětmi pořad sledují také.

Netradiční sumarizující dokument o fotbalovém svátku z Itálie 1990. Neoperuje se tu s žádnými statistikami a čísly, divák prostě jen sleduje příběh těch třiceti horkých dnů, po dobu kterých se stovky hráčů a miliony diváků upínaly jen a jen k tomu, aby to byla právě jejich země, která získá onu vysněnou zlatou sošku. Filmařům se podařilo výtečně zachytit, o čem vrcholový fotbal je - zejména o obětování, dřině, smutku, slzách a když se zadaří, tak také o radosti a úspěchu. Nejsou opomenuti ani diváci (mladý italský fanoušek z Říma, oddaný děda z Irska) a přiblížení jejich (pro někoho nepochopitelné) lásky k fotbalu. Důležitým atributem je hudební složka, která je velmi pestrá a přesně koresponduje s tím, které týmy jsou zrovna v akci, nebo jaká je zrovna atmosféra. Naprosto výjimečně povedené je v tomto ohledu semifinále mezi domácím týmem a Argentinou - pamatuji si ten zápas, když jsem ho sledoval živě, a díky tvůrcům je jeho apokalyptická atmosféra i po těch dvaceti letech stále věrně zaznamenána. Nejlepší sportovní dokument, který jsem kdy viděl.

Jako kdyby autoři zfilmovali skvělou komiksovou knížku "Obrázky z českých dějin a pověstí". Stejným způsobem zábavné a zároveň obohacující. Pro děti ideální.

Bezdětní dospěláci tento seriál asi moc neocení, ale pro rodiče je tento animák opravdu k nezaplacení. Nekomplikované výtvarné zpracování, přehledný děj, charaktery jsou vykresleny všechny jako pozitivní, ale s potřebnou dávkou nadhledu a ironie. Televize by sice neměla děti vychovávat, ale když už taková situace nastane (že rodič nestíhá a děti u té TV prostě "zkejsnou") tak Pepina je právě ten typ animáku, u kterého nehrozí, že by děti vstřebávaly nějaké špatné a negativní vjemy. Všechno je tam prostě správně.