kverula

Je možné, aby se divák u "hororové detektivky" nudil?! Možná až příliš poetické...

Génius Stallone, právník , eletroinženýr a geolog v jednom, ukazuje, jak je možné uniknout i tomu největšímu Alcatrazu. Jemu zdatně sekunduje Árný, zdatný svalovec, tvrdý jak skála, kterému nevadí dostat po každé snídani přes hubu. Příběh z vězení, bohužel nijak negradující, se vleče a nezachrání ho ani vyhrocené střílečky. Ale co, oba herci ze sebe vydali maximum, dokonce ještě nevypadají jako zombies (i když Stallone tam jistojistě směřuje).

Scénář trochu zamotaný, ale bojové akce (myslím, bez zbraní) na jedničku. Tom Cruise dokazuje, že i po letech je stále v kondici. Ovšem, na Jasona Bournea to nemá. Mhm, mhm. Lepší tři, horší čtyři.

Jsem velký fanoušek rodinných dramat a tohle zpracování, vtažené do spisovatelského kruhu, mě vneslo pocit uspokojení ještě na pár hodin poté. Grega Kinneara si začínám vážit čím dál tím více, svou roli zahrál skvostně. Konečně, všechny jeho role jsou mi strašně sympatické. Podobně na mě zapůsobil film The kids are alright. Tedy tak, že jsem měla chuť si ho pustit ještě jednou. Kritiky snad jen trochu: už tak dojemný příběh nemusel být ještě vyšponován mozkovým nádorem (nejedná se o spoiler).

Ale jó. Kdo viděl jedničku, musí počítat s tím, že dvojka nebude o nic lepší nebo horší. On je to totiž specifický styl humoru, který, až na pár momentů, je mi docela sympatický. Tedy hodně nadsázky, trochu toho fekálu a hlavně, nebrat se moc vážně. U jointa bych se možná pobavila ještě víc, vyzkoušim. Jinak 80's party neměla chybu.

Po prvních 10 minutách hořké zklamání a bezostyšná nuda, nuda a zase nuda. Nepamatuji se, že bych se byť jednou zasmála, zavzlykala či si zakryla oči hrůzou. O napětí ani nemluvě. Výbuch emocí se nekonal. Mdlé, mdlé. Ani na tu Michelle Pfeiffer se mě netěšilo koukat! A takový herecký potenciál...

Takovéhle srdceryvné příběhny prostě nelze ohodnotit nízko, to by člověk neměl srdce. Ale z obsahu jsem nějak dostala pocit, že ač je téma bolestivé a konec nevyhnutelný, scénář to pojme více odlehčeně. Podobně, jako tomu bylo v 50:50. Namísto toho jsem dostala příběh plný bolesti, výčitek a tenze, až jsem ho celý probrečela. Potěšila mě však jedna věc: a to popsaný konec života na opiátech. Z vlastní zkušenosti vím, že tomu tak opravdu je. Člověk na morphinu je velice spavý, může se zdát, že nevmíná, ale opak je pravdou. Bolesti ustupují a nahrazují je sny. Zda hezké či nehezké, to nevím, ale jsou intenzivní. A jednoho dne prostě odejde.

SPOILER. Slibný začátek, pohotové dialogy a výborný Simon Pegg. Těšila jsem se na pokračování. Ve druhé třetině filmu jsem trochu zbystřila. Známky sci-fi, přehršel akce, ustupující dialogy... Prvotní nadšení vystřídala apatie. Nesmyslná honička, přehnané trhání těl a závěrečný "bio-džouk". Už už jsem čekala, že se konec příběhu přeci jen postaví zpět na reálné základy a z Newton Havenu se stane léčebna, ve které King Gay jaksi zbloudil. Ale néééé. On se musel dostavit v post-apokalyptické podobě krále Artuše! What's the story, morning glory?!

Víc akce, míň dialogů. Tedy přesný opak jedničky. Škoda. A Morgan Freeman tam zatraceně chybí!

Transformers, Iron man, Hvězdná pěchota a Pátý Element dohromady. Bohatě by stačilo čerpat pouze z jednoho filmu, z tolika efektů mě pak strašně bolí hlava a mám deja-vu. Navíc nesympatické herecké obsazení a béčkové "kajdžu". Chtělo by to spravit si chuť, ale poslední dobou je to čim dál tim horší...