TeryCurly

Takže mladej Žižka se zamiluje do dvojnice Simony Babčákový a její vliv na něj ho prakticky nasměruje k tomu stát se jedním z našich největších vojevůdců. Hmm, jasně. Prvoplánová lovestory na úrovni filmů od Rosamundy Pilcher a naprosto promrhanej potenciál ze strany Jákla vytvořit v české kotlině něco jedinečného a to akční film stvořený pro velká plátna. Už to tady zaznělo několikrát, ale největší slabinou filmu je skutečně scénář a režie. Během těch 125 minut se tam prakticky nic neděje, kromě tedy té nekonečné přetahované o neteř francouzského krále, u který se dá jen těžko věřit, že je pro film a ostatně i pro všechny hlavní postavy, tak zásadní persónou. Tím se plynule dostáváme k druhému mínusu a tím je naprostá plochost všech postav, jinak řečeno ačkoví herci, bohužel nemají co hrát, i když se snaží seč můžou. Co naopak musím vyzdvihnout je kamera, výprava a především hudba. Skladba Ktož jsú boží bojovníci nazpívaná sborem má takový koule, až mi z ní šel mráz po zádech a hned mě napadlo, že je vlastně škoda, že se v roce 1918 nestala naší národní hymnou. Sečteno podtrženo, jedna hvězda Jáklovi za odvahu vydat se mimo komfortní zónu české kinematografie (rodinné komedie nebo dramata o životě za komunismu) a druhou pak souhrnně za to, co se povedlo, ale bohužel špatný scénář a režii nezachránilo.

Jdu tady dobře po zemi? No dobře ne, ale jdete :-D Můj nejoblíbenější film s Oldřichem Novým.

Po příšerném zážitku s Avengers, jsem si spravila chuť. Iron man 3 je lepší než dvojka i když už se nepřibližuje realistickému zpracování jedničky. RDJ znovu dokazuje, že pro roli Iron mana byl stvořen. Tím spíš jsem nadšená z toho, že jeho postava se každým dílem vyvíjí a nezůstává jen tím genius, billionaire, playboy and philanthropist. Jeho záchvaty úzkosti a neustálý strach z toho, že svojí existencí ohrožuje své blízké je jen logickým vyústěním předchozích zážitků. Přesto si však zachovává kus typického egomaniaka a svými sarkastickými hláškami obohacuje celý film. Kamera a efekty jsou přesně takové jaké od komiksového filmu očekávám a například scéna s mozkem je v 3D opravdu lahůdka pro všechny smysly.

Totální krávovina. Bože Coline v čem to poslední dobou hraješ?! Doufám, že ti ta jóga, kterou teď cvičíš nevymyla mozek!

Je vidět, že když se chce, všechno jde... Tím spíš jsem nadšená z toho, že to někdo dokázal u pohádky natočené pro dospělé publikum. Měla jsem to štěstí film shlídnout na velkoplošné HD televizi a moje fantasy dušička si opravdu přišla na své. Původně jsem tady chtěla vypsat co nejvíc superlativů, abych trošku pozvedla pro mě naprosto nepochopitelné nízké hodnocení, které tento film má, ale po delším uvážení jsem se rozhodla, že to neudělám. Proč? Protože, kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde...

Jistá dávka kýčovitosti, kterou Luhrmann vkládal do svých filmů se mi vždy líbila. Brala jsem to jako jakýsi jeho podpis. Gatsbymu však ta přemíra barvitosti, okázalosti a třpytu uškodila. Přitom právě za kameru, kostýmy a hudbu dávám převážně své hodnocení. Že to nedává smysl?! Vím, ale nic jiného na mě nezapůsobilo. Stále považuji za nejdůležitější složky filmu jasnou a srozumitelnou režii, propracovaný scénář a chemii, kterou herci společně vytvoří na plátně. A tohle všechno jsem u Gatsbyho postrádala. Postavy jsou ploché, jejich činy nepochopitelné, neustálé rychlé střihy jen rozptylují a chemie mezi DiCapriem a Mulligan je téměř nehmatatelná (až na scénu, kdy Gatsby v euforii hází po Daisy košile). Nechci říct, že je všechno špatně. Je vidět, že do toho herci, režisér i zbytek štábu dávají všechno, ale společně to prostě nefunguje! I to se u filmu bohužel stává....

Jelikož mě tento film zastihl v pubertě a dodnes si pamatuji jak na mě zapůsobil, tak nemůžu hodnotit jinak než za 4*.

Nevím, jestli na mé hodnocení má vliv, že jsem snímek viděla poprvé až teď. Každopádně jsem už od začátku měla pocit, že se dívám na béčkovou komiksovou adaptaci s do očí bijícími počítačovými triky. Na druhou stranu pět let není taková doba, aby mě to fackovalo takovým stylem. Samozřejmě by někdo, mohl namítnout, že film netvoří jenom počítačové efekty (i když jde o komiksovou adaptaci, kde jsou triky podle mě stěžejní), tak co tu máme dál?! Příběh?! Ten je jeden velký alibismus, protože podle amerického vzoru i ten největší zloduch má v sobě kus dobra a stejně tak i ten největší klaďas v sobě nosí i temnou stránku. Charaktery postav se v tomto filmu mění častěji než jarní počasí a evropský divák se může na konci jenom cynicky smát, když si všichni společně popláčou. O pokusu ukázat Tobeyho Maguira jako sexy symbol se tu ani rozepisovat nebudu, protože to je škoda slov. Je to velká škoda, protože tenhle film kazí dojem i dvou předchozím.

Tak tenhle film je tak překombinovaný, že už ani překombinovanější být nemůže. Přijde mi, že scénáristovi se zdál hodně divoký sen a když se probudil, řekl si, že by z toho mohl být hit. Bohužel není. A když je scénář "shit", tak ani sebelepší herec nebo režisér z něho nevytříská nic lepšího. Naprosto zabitý potenciál Farrella a Pacina i když oba dělají co můžou, aby udrželi film tak nějak na úrovni. Škoda mluvit.

Musím se přiznat, že už dlouho jsem se u žádné americké komedie tak nezasmála. Snad každý dialog je napěchovaný hláškami. Šéfové v podání Spaceyho, Aniston a Farrella jsou dokonale nechutní (hlavně Kevin Spacey je učiněný antikrist) Nebylo tedy těžké ztotožnit se s hlavní trojicí "poddaných" a držet jim palce, až do konce. Mimochodem Bateman - Day - Sudeikis jsou pro mne novým osvěžujícím koktejlem na poli americké komediální scény (na rozdíl od vyčpělého Stillera, Blacka, Sandlera apod...). Na snímku je jasně vidět, že si všichni natáčení parádně užili, a tím pádem i já s nimi. Už jako pomyslné třešničky na dortu působí scény s "močícím" Gruffuddem a "Motherfucker" Foxem. PS: "Jak jsi přišel ke svému přezdívce Motherfucker? To jsem ti jednou takhle přišel k mámě do ložnice... :-)))