Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi
  • Horor

Recenze (654)

plakát

Pán prstenů: Návrat krále (2003) 

Vyvrcholení celé série bylo oproti knize upraveno (ukráceno) o zlvolného Sarumana, v prodloužené verzi si dokonce vychutnáte jeho smrt tak, jak mu jí v knize mnohý jistě přál. Poslední vtažení do nádherné legendy je plné efektů i důležitých rozhodnutí a snad jediným zklamáním je pro mnohé fanynky Aragorna, že jakmile ze sebe setře prach bitvy a nasadí korunu, paradoxně nevypadá tak "žůžo" jako předtím.

plakát

Pán prstenů: Dvě věže (2002) 

Naštěstí se nanaplnily obavy některých, že Peter Jackson tento díl vypustí z možné symboliky dvou věží zničených při teroristických útocích v New Yorku (to by mne zajímalo, který retard na něco tak absurdního přišel). Znovu jsme tak vtaženi do děje, některé postavy dostávají větší prostor než tomu bylo v knize (nejvíc vás pobaví špičkování Legolase a Gimliho), díky rozdělení Společenstva se dočkáme více prostřihů mezi osudy jednotlivých postav i temného mrazení z rostoucího zla a boje proti několikanásobné přesile skřetů.

plakát

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001) 

Jeden Prsten vládne všem aneb Středozem ožívá. S úžasem budete seldovat přírodní scenérie i nádherný příběh plný nezapomenutelných postav. Samozřejmě zamrzí škrty ve scénáři, které oproti tak rozsáhlé knižní podobě musely nastat, ale na srozumitelnost děje pro ty, kdo nikdy nečetly, to nemá vliv a my ostatní si pustíme prodlouženou verzi, abychom si vychutnali tento magický svět o trochu déle

plakát

Predátor 2 (1990) 

Snaha navázat na úspěch jedničky se zdařila tak napůl. Přesun predátora do města byl zajímavý, nové technologie a zbraně mrazily v zádech, ale Danny Glover a jeho "tým" už svým výkonem dost pokulhávali.

plakát

Predátor (1987) 

Místy až strašidelné záběry divně mluvících stínu pohybujících se džunglí. Vše proto, že Arnold a pár jeho kámošů mělo osvobodit pár zajatců, ale nic netušící se z lovců stali kořistí vetřelce z jiných světů. Jediný Arnold byl dost "ocelový", aby ho dokázal zastavit, i když příšera nakonec vyhodila půl pralesa do vzduchu.

plakát

Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003) 

Arnold potřetí dokázal udržet nastavenou laťku pořád dost vysoko, tentokrát čelil terminátorovi v ženském těle. Místy však bylo cítit, že se vařilo z vody (vždyť v dvojce změnili budoucnost zlikvidováním budoucího centra strojů) a vymyslet další zápletku pro cestování v čase už trochu skřípalo.

plakát

Terminátor 2: Den zúčtování (1991) 

Dvojka která překoná jedničku? To dokáže málokterý film. Zde se zúročilo vše z jedničky (Arnold jako stroj, tentokrát však překvapivě na straně dobra), nový model terminátora dal prosotr zajímavým a často parodovaným efektům, Linda Hamilton od dob jedničky navštívila vícekrát tělocvičnu, takže vypadala mnohem akčnější a věrohodněji připomínala matku budoucího "vůdce"

plakát

Terminátor (1984) 

Celá genialita spočívá v již mnohokrát ohraném scénáři hodní versus zlí. Originálnějším pojetí však byla cesta v čase - co by se stalo, kdyby neposlal vůdce povstalců Connor do minulosti svého přítele? Uvědomoval si, že kdyby to neudělal, tak by se vlastně nikdy nenarodil? A jak ochránit Lindu Hamiltonovu proti téměř nezničitelnému stroji? Arnold se v tomto filmu blýskl jako opravdový záporák a jeho "hereckoneherecký" projev působil tak, že opravdu chvílemi připomínal jen pouhý stroj na zabijení

plakát

Mrtvé oči Londýna (1961) 

Velice zdařilá krimi, kdy z "hlavního" záporáka opravdu běhá mráz po zádech a slabším jedincům se pak zjevuje i v temných snech, do kterých se vtáhne stejně rychle jako všudepřítomná mlha ponurých londýnských ulic.

plakát

Správná volba (2008) 

V této "pohádce" je potřeba zabušit na srdce každého Američana, aby si uvědomil možnou sílu svého hlasu. Představa podobného scénáře u nás by mohla zadělat na nejvtipnější komedii roku, Američané se z tohoto snaží vytřískat i morální poučení, sociální drama, humor a já nevím co ještě až celek houstne víc než předvolební guláš. Kevin Costner obstojně hraje postavu Buda Johnsona, což je takový ten tuctový Amík, který se o svět politiky moc nestará, radši má klídeček a pivko. Pak vám však začnou blikat kontrolky nad otázkou, jak mohl takový vychovat sebevědomou, chytrou a díky okolnostem předčasně vyspělou dceru, která se víc stará o něj než on o ní (odpovědí je trochu melodramaticky přiškrcená vsuvka s důkazem, že Bud je pořád pro dceru lepší volbou než matka, která je kdysi opustila). Vše, co se odehrává kolem mediální kampaně koho volit, dokáže i pobavit. Dal bych i o hvězdu víc za otevřený konec, ale ten Costnerův projev při poslední prezidentské debatě, to byla síla, to byl patos američanství nejvyššího kalibru.