kolly13

Upovídaní odborníci na doslova brutální tématiku působí zajímavě, aby je vždy přebila určitá výpověď či důkaz hrůzných činů masových vrahů. A když se divák vcítí do roli (dětských!!) obětí, žaludek se obrací.

Spojení islandské přírody a originální skupiny Sigur Rós přináší zajímavé spojení, zvlášť pro hudební fandy. Ale dokument neudržel mou pozornost a je to jako by studentský snímek, kde nabídnete své srdce v místě, kde chybí nápad. PS: Závěrečný koncert a jeho hmatatelnou energii si užijte.

Rozporuplný dojem s filmu, který má neotřelé nápady kamery, místy i vtipné dialogy a technicky mistrné herce. A přesto se objevuje cílení na jednodušší publikum a já fakt nemám rád, když mne někdo považuje za Pitomia. Takže jak to uchopit? Jednoduše, průměrné hodnocení pro slabší kus s překvapivě nadprůměrnými aspekty.

Tímto filmem neprohloupíte, je fakt dobrý. Ale když Vám nesedne tempo, hlavní hrdinky a ani technické zázemí (volba nasvícení, zvuk), těžko se hodnotí lépe. Jared Leto nadprůměr, nesympatická Foster taktéž.

Reynolds tahá podprůměrný americký biják na průměr, naštěstí není sám, např. Kingsley je mistrný. Ale pořád to nemá větší propracovanost a ani logiku. Přesto sem se nenudil a hlavnímu protagonistovi fandil do posledního dechu.

Kupa dobrých nápadů a zajímavá animace je bohužel prošpikována nudnějšími pasážemi (z pohledu dospělého). Nechytlo to mě ani 8-letou dceru, ale třeba ta 6-letá byla spokojená. Takže asi tak.

První půle je na psychologa a lehátko pravdy. A až na konci druhé dostáváme akční nálož, když vynechám zajímavý úvod, kvůli čemu jdeme na Ramba. Divák chápe poukázání na drogy a prostituci, bezpráví na ženách a smutných rodinnách. Ale je to tak afetkovaně nudné, že se jeden diví.

Tak dobře zahrát hádku, aby divák uvěřil, jsem už dlouho neviděl. Děj je dobře vystaven a konec je skoro nevyhnutelný, i když částečně překvapivý. DiCaprio a Winslet si myslím sáhli hlouběji do hereckého svědomí na to, jak ztvárnit zklamání ze sebe sama, nejbližšího člověka a vpodstatě nevědět, co bolí víc.

Bravo! Tak excelentní náhled do psychologie šílence, to chce potlesk pro Phoenixe a Phillipse. Není geniální jak Hannibal, ani krutý jako Manson, přesto nadmíru zaujme. Dokonce i stopáž a pár hluhých míst doplní celkový dojem. A nyní něco, co z filmu dělá legendu, hudba. Ta je konstantně podmaňující a sestupujícího Jokera v taneční kreacích posílá z šedého Gothamu do výšin hereckého odkazu.

Mile ulítlé, skvělá muzika se zvracejícím zpěvem a humor ze sebe sama. Příjemná oddychovka bez silnějšího scénáře a za to kytarovými grify. Hlavní hrdinové v zapadákově se snaží prorazit a nakonec jsem to úchylné podaří a většinový divák spokojeně odchází, aby za pár dnů již nevěděl.