HonziKaja

Konečně. Epileptický zážitek s kamerou na konstatním ošklivém instagram filtru. Fanoušci si příjdou na své, moje choutky přestaly u třetího dílu. Ve své podstatě můžete přeskočit 80 minut a nic se nestane. Pak to ale příjde! Odhalení a konec celé série v provedení které téměř nikdo nečekal. Kvalita. Dejte si první dva díly, trailer na třetí a posledních 20 minut posledního.

Smáli jsme se ale on čekal ve stínech a plánoval svoje second coming. Tohle je přesně ten styl co Shyamalan potřebuje, tenhle styl kdy vás vede po známé cestě ale na konci není nic jiného než útes. Útes ujetosti ale my nedokážeme odvrátit pohled. Close up za close upem, vtipné i creepy scény a hlavně napětí. Víme že tam ten řečený útes bude ale netušíme kdy a kde. James McAvoy bude do pár let stát na pódiu se soškou, už má na čase.

DC se snaží zMarvelovat celý filmový vesmír a přitom zůstat tak moc temné. Trailery na Justice League to jen potvrzují ale co funguje na papíře se jim prostě nedaří na velkém plátně. SS se povedlo dodržet slib z plakátů, do obličeje vám chrstne spoustu charakterů a barvy ale pak s tím už nic neudělá. To co zbývá je nesourodá a zmatená koláž s cool vizuálem, hodně vtipu a pořádným soundtrackem. Vypněte mozek, myslete na to že Cara je modelka a ty 2 hodiny docela utečou.

Krásně natočená bizarnost kde dějové linky jakoby utíkají do neznáma a vy pořád hledáte něco víc. Víc smyslu, víc objasnění i přesto že základní dějová linka je až primitivní. Místa hlasitého smíchu střídají hluchá místa kde budete jen kroutit hlavou. Ale je to přece v pohodě když je přeci říká Clooney, ne? Ne, není. Vtipná óda na zlatou éru Hollywoodu se Coenům prostě vymkla z rukou. A to kolosálně. Film samotný zachraňují opravdu vtipné momenty, krásný a chytrý vizuál a ve své roli vyžívající se Channing Tatum. Škoda.

Nostalgie. Někdy až vnucovaná. Kouzlo vyprchalo ale i tak se Jurský svět svojí sebereflexí dostává i s pomocí už zmiňované nostalgie na jinou úroveň než ve skutečností má. Hezký zážitek ale cítíte že byl vytvořen jako 3D hlučná a zubatá svatyně prvnímu dílu a hlavně jako vydělávač penízků, né jako ambiciózní film který mohl jít do souboje s prvním dílem.

Geniální svět od lidí kteří milují filmový a televizní svět. Některé epizody jsou pro mě to nejlepší co se za poslední dekádu v TV natočilo. Nápady, především v prvních řadách přímo stříkají z obrazovky a já se jenom směji a občas mě to zahraje u srdce. Pocta a přitom parodie na všechno co tvůrci a my s nimi milujeme.

Sympatická věc která mění nálady jak zatáčky na tobogánu ale nakonec ve vás nechá hřejivý pocit. Prostě typická vysluněná Sundance věc. Skvělý Rockwell i Carrell sice strhávají pozornost z hlavních postav ale to ve výsledku vůbec nevadí. Jen škoda že jsem to neviděl v létě, ta atmosféra z toho úplně sálá. Hold it, hoooold it... and you're ready to hold.

Velkolepý a přitom tak minimalistický zážitek. Cuarón vzal neskutečný survival scénář a spojil ho se základy 3D filmu. Kousky satelitů a vesmírných stanic lítají kolem vás a vy sedíte s otevřenou pusou a lapáte po dechu. Co je mi po tom že je to dějově ploché, vždyť to nemá ani žádný úvod. Ale Cuarón ho nepotřebuje, okamžitě vás vás doslova vystřelí do akce a drží vás v ní po téměř celou dobu. A ta stopáž co neobsahuje napětí? Každý si z ní vezme něco, mě to přišlo téměř artově existenciální, je takový výraz vůbec možný? Ale bez obrazu a spoilerů se to prostě popsat nedá. Výsledek je ohromující.

Mám problém si dát Hannibala dát do topky. Nevím jestli si to chci někdy zopakovat. A kašlat na tu všechnu fyzickou brutalitu. Ta je tam jenom za "ozdobu". Ta psychická brutalita je to v čem je Hannibal jako postava i jako seriál tak mrazivý. Mrazivá bromance mezi démony. R nápady lítají vzduchem a Hannibal je krásně chytá, některé zamrazí, některé vyloudí úsměv... A navíc to obsazení. Dancy je v této podivínské poloze odzkoušen a prošel i tady, Mikkelsen si to vyloženě užívá, na nejkrásnější Kanadské oči se krásně kouká ale i Caroline umí hrát. Pro druhou serii bych klidně i přitvrdil, trošku víc ulítnul (houby byly prostě úžasný) a jěště víc mě zmrazil s Willem a jeho démony. Jen tak dál.

Film u kterého rozhodně nečekejte smích. Protože kromě MacArthura se v roce 1945 v Japonsku opravdu nesmál nikdo. Suchý ale pravdivý. Nic jiného protože i celkem dojemná (ano, jako jedinému mi to tam nevadilo) love story je při větším zamyšlení taky vyprahlá jak Sahara. Ale to vůbec nevadí. Protože to je to film o hrdosti, cti, unešení, rozumu, Bohu a 2000 let. A narozdíl od Japonska má tento film jenom jednu upřímnou tvář.