El_Shafo

Nuda.

Plastici mají talent na hudební horory: Muž bez uší, Pašijové hry velikonoční (ať mě Pánbu netrestá, Ježíšův příběh je mysteriózní horor Hitchcock hadr), Jak bude po smrti nebo nejnovější Vůl hvězda ranní jsou opravdu tím nejkvalitnějším - a hlavně nejoriginálnějším -, čím se může česká rocková hudba pochlubit. Ruka je taková noční můra surrealisty Wernische, které Plastici dali na děsivou kůži úžasně tajuplný kabát. Až po dlouhé době jsem se dozvěděl, že poslední část je autorstvím klasika z největších, K. H. Máchy, jež vznikla údajně jenom tak náhodou, což jí nijak neubírá na nápaditosti, byť zprvu vypadá dost jednoduše a prvoplánově, ale zamyslete se nad ní... No a klip? Ruka skvělá, Mejla při jakési činnosti (co to sakra dělá?) divnej, což je snad ještě děsivější než Kabešova viola, Mácha aj chcíplá ruka dohromady. Takže SUPER!!!

Na albu Půlnoční myš zaujímají výsadní postavení písně, jež jsou kongeniálním zhudebněním Nápravníkových "směrových" a "pohybových" básní. Klip pravděpodobně existuje jen ke dvěma, já viděl jen Z kouta do kouta, budu tedy hodnotit jen ten. Nápravníkův text je interpretačně velmi nejednoznačný, což je fajn, páč si tam můžem každej představit, co chcem; já v něm vidím úzké propojení zvláště s básní/textem Leze. Motivy nejistoty, nervozity (asi tak typické pro tu šílenou dobu) jsou pravděpodobně nejvýraznější. Hudba je naprosto jedinečná, nenapodobitelná: nalezneme typický plastikovský sound založený na výrazných basech, netradiční nástrojové aranžmá, od violy po Janíčkovy syntezátory, jež po zvukové stránce nejvíce oproti jiným obdobím charakterizují Plastiky 80. let (samozřejmě že ještě větší rozdíl je v kompozičních postupech a vůbec formátech skladeb a textech). Jenom ze zpracování videa jsem trošku rozpačitý. Kterak sekaným střihem přemísťuje onen zmatený mužík věci z kouta do kouta, je naprosto dokonalým zpracováním myšlenky písně. Zato chvíle, kdy Mejla honí koule po kulečníkovém stole jsou možná vtipným pojetím textu, ale trošku tomu celému ubírají na naléhavosti. Proto tomu prostě nemůžu dátoněch 5*... I když sakra je to bigbít a troška té prdýlky a odlehčení asi musím být, co? Ale budu pedant.

Infotainment podobně nevkusného, ale snad ještě amatérštějšího ražení než na Nově. Zlo moderního věku, hrob demokracie. Nechci si raději zjišťovat, jakou sledovanost má chudák Šebrle (že se mu nechce raději žebrat u kostela), stačil mi jeden hysterický záchvat volání po odebírání volebního práva na základě sesbíraných dat z předem instalováných štěnic v televizních přijímačích, který jsem zažil, když jsem nedávno zjistil, kolik voličů se dívá na Borhyovou s Korantengem, a dosud jej zcela nerozdýchal. A to ani neposuzuji, co vysílají, ale jak. Ta forma je prostě neuvěřitelná a nepochopitelná. No a mám-li přece jenom zhodnotit i obsah, vybavuje se mi, že ve Springfieldu mají rádio KBBL: Kecy, Blbosti, Bláboly, Lži; netrpělivě očekávám přejmenování TV Prima po jeho vzoru. Ne, opravdu nevím, proč se na primácké zprávy někdo dívá, vždyť pro chvíle masochistických choutek tady máme do extrému dotažený, a přece krystalicky čistý trolling na TV Šlágr.

Smutné, tragické Rusko. Je-li mu pomoci, pak je třeba takovýchto filmů. (Ale budou moci vůbec vzniknout další?) Krásný, chmurný snímek. Řemeslně dokonale zvládnutý, zvláště se mi líbily chladné barvy, které dokreslovaly celou atmosféru. Snad nejdepresivnějších chvíle je hned ze začátku, když soudkyně čte verdikt o vyvlastnění - stroze, s neuvěřitelnou kadencí, naprosto odosobněně, jako by se mluvilo na valné hromadě leningradské šroubkárny o neplnění plánu výroky pěticentimetrových vrutů a matiček M8 v jednotlivch měsících roku 1961. Od této chvíle je vše jasné, Leviatan, člověk člověku vlkem. Když pak při únosu klečí hrdina, křičí najednou mozek do uší: "Jako pes..."

Až se budete chtít hodinku a půl bát, zapomeňte na Kruh; tomu se zasmějete. Poltergeist je lepší volba; cosi skrytého, plíživého děsí více než komická jezinka. Ale ani poltergeista se nemusíte ve skutečnosti bát, nepotkáte ho (pokud právě nemáte zhasnuto, neuslyšíte náhle v polospánku šramot a nezalechtá vás cosi na noze). Znám neporovnatelně hrůznější snímek (a nemám teď výjimečně na mysli Diskopříběh). Pusťte si Jesus Camp! Evangelické sekty jsou opravdové, hmatatelné a hrůza, jež vás bude jímat při sledování tohoto filmu, se vám vrátí vždy, když si na něj vzpomenete nebo se s tímto tématem znovu střetnete, protože toto je realita! Nejděsivější horor kinematografie. Oni se modlí k papundeklovýmu G. W. Bushovi!!! :-O

Zprvu jsem tomu dal **. Není to nic moc, děj je nudný a o ničem (což je vůbec nejčastější dojem, jaký ve mně vzbuzuje Aškenazyho tvorba celkově), herci nijací (snad jen ten Hrušínský prostě slizáky umí). Nejvíc mě na tom štvala ale ta propaganda, šířící šílený stereotypy o ZÁPADNÍCH Němcích (to jsou ti zlí, co jsou převlečení hitlerové ještě dnes, zato ti hodní z NDR za války stříleli do vzduchu a dnes s námi kráčí k zítřkům...). No ale dnes jsem si uvědomil, že filmům nepokrytě propagandistickým, který jsou na nenávisti a lži od první myšlenky postaveny, dávám automaticky odpad! Je mi líto, ale i jinak je to špatný film a ani ta propaganda je tady spáchána velmi směšně, až amatérsky.

Moravec už je v mnohém příliš ohraný, je snad až příliš nekonfliktní, rozhodně nedokáže na celé dvě hodiny plně upoutat pozornost. Další nevýhodou je výběr hostů, který koresponduje s Moravcovou usazeností. Uvidíme mezi nimi většinou úžasné a velmi inspirativní osobnosti, jenomže co naplat, většinou jsou to prostě Moravcovi staří známí; chybí nějaký výraznější oponent. Občas se teda objeví někdo, kdo snad polemizuje, ale přece jenom tito "narušitelé" ani zdaleka nedosahují intelektuální výše hostů Moravcova "hlavního proudu" - mnohdy vedle nich vypadají dokonce jako úplní blbečci, což možná bude tím, že přes své mnohdy nesporně úctyhodné vzdělání tak nějak blbečky asi opravdu jsou a jejich nejednou nepokrytě připitomělé závěry, ale i vyjadřovací schopnosti kazí celkový dojem. Chtělo by to nějakou opravdu výraznou a přitom plně kompetentní osobnost, která by vybočila z toho mírně levičáckého akademického mainstreamu. Fokus VM se mi hodnotí jen velmi těžko. Je určitě fajn pro ty, kteří se s těmito osobnostmi ještě nedostali více do styku, což je jistě většina národa (která ale vlastně v tu dobu čumí na Novu), proto dávám **** Ale z mého pohledu je tady jedna zásadní vada. Na oné plejádě intelektuálů okolo Moravce jsem myšlenkově dospíval (a stále v tom pokračuji), většinu jejich názorů sdílím, a tak je pro moji dušičku tápající nehorázné (trošku narcistní) blaho poslouchat při poklidné delší sváteční snídani ono korektní klábosení dobře známých osobností o tématech, jež jsem v jejich zpracování již i opakovaně četl nebo slyšel. Pokyvuji si hlavou a říkám si: tak tak! A u toho si kdesi hluboko v podvědomí bolestně uvědomuji, že Moravec zde prostřednictvím svých hostů opakuje vlastní myšlenky, nedostává se do žádné výraznější konfrontace - a tím pádem tak nějak stojí na místě. Stagnuje. Bojím se že trochu upadá do vod rigidity, je si sám sebou příliš jistý, přestává pochybovat, utvrzuje si (a svým věrnějším divákům) takto pouze svoje postoje, což mění jeho tvorbu, promiňte mi to, v kýč. Je to podobné - byť v mnohem inteligentnější formě - tomu, když si čtyřicetiletá mamina přečte Viewega, pustí si Ulici nebo si zajde do Globusu, protože: "Tady je svět ještě v pořádku." Vše jí potvrdí, že má pravdu, vlije jí to do duše klid, jistotu a pohodu. No to je ale hrob kultury. A novinařiny trojnásob, ne?

To by jeden blil. Nevím. Jen tak zběžně jsem si pročetl pár komentářů, jež často kritizují, že autorka vlastně nic neřekla, že měla být asertivnější a... Ale proč? Neumím si představit lepší formu diskreditace podobných spolků. K čemu je tady potřeba ještě dodatečný komentář? Vždyť samotné autentické záběry jsou naprosto všeříkající. Tisíckrát může člověk slyšet rozebírat od kamarádů, hudebních kritiků nebo psychologů a pracovníků v marketingu, co je špatného na Šlágr TV, ale všechny zprostředkované popisy blednou vedle vlastního zážitku. A stejně jako se marast Šlágr TV pozná nejlépe, když se na chvíli naladí v televizi nebo vyhledá na internetu, podobně se snad dá nejefektivněji poukázat právě takovouto spíše nezaujatou formou náhledu na tak šílené téma, jakým je fenomén protestantského sektářství.

Nechápu a je mi smutno. Tvrzení, že se zde nemá řešit politika, protože o tom tento server není, zato se zde mají hodnotit kvality filmu, snad u jiných filmů platí, u Amerického snipera ale nikoliv. Co když nejdůležitější (arci)kvalita - tedy samotný smysl filmu - je založena na překrouceném pojetí historie, (což je ovšem jeden ze základních prostředků praktické politiky)? Nechci tvrdit, že Americký sniper byl natočen na objednávku třeba republikánů před blížícími se prezidentskými volbami, aby podal "správnou" interpretaci největšího průšvihu jejich posledního kabinetu, nejsem paranoik; přesto je nepochybné, že tento film působí a bude působit jako jednoduchá vlastenecká apologetika irácké války pro ty, kteří jsou příliš mladí, než aby pamatovali její souvislosti nebo je prostě zapomněli anebo je ani nezaznamenali. Nevím, zda tyto souvislosti, pro něž bylo napadení Iráku mezinárodně odsouzené, má cenu rozebírat. Byl jsem přesvědčen, že opovržení Bushem a koneckonců i opojení Obamovým předvolebním pacifismem je důkazem, že i Američané pochopili, čeho se svou ilegální válkou (OSN invazi odsoudila, stejně jako naprostá většina zemí, včetně amerických spojenců, jelikož důkazy o dvou důvodech invaze byly hrubě nedostačující - zbraně hromadného ničení Irákem nebyly použity ani se nenalezly, protože tam jednoduše nikdy nebyly - snad už legendární je Powellova komedie v OSN okolo satelitních snímků, o nichž později i americká vláda, dokonce s Powellovým souhlasem, uznala, že naprosto nic neprokazují; druhá záminka o stycích s Al-Kajdou také nebyla naprosto ničím podložená, už jenom proto, že byla naprostým nesmyslem, Hussajn s bin Ládinem přece byli nepřátelé na život a na smrt!) dopustili. Opravdu jsem si myslel, že Američané už o své irácké eskapádě budou mluvit jen s pokorou a omluvami, nebo alespoň pomlčí, když jim jejich hrdost neumožní to první. A v tom se objeví film, kde je hlavní postava hrdinný vlastenec, který když uvidí v televizi útoky na WTC, jde do Iráku zabít ty "divochy", aby jejich "zlo" neviděl v New Yorku, a svým střílením povstalců "jen chrán své kamarády" (okupanty). Nevím přesně, jak americké školství vypadá, ale nejsem přesvědčen, že třeba dějepis se tam vyučuje lépe než u nás, kde končí druhou světovou válkou, možná - když dobře - normalizací. Většina mladých - a zdaleka nejenom ti, vždyť jaké procento i dospělé populace čte knihy nebo noviny - si tvoří své světonázory skrz média; a takovýto film je pro ně tou nejsnazší cestou, jak si utvořit svou vizi o světě, politice, historii... Zkratka mezi Kylem doma u sledování přenosu útoků na WTC a jeho misí v Iráku, o níž se bojím, že byla záměrná, vnukne mnoha hůře informovaným divákům přesvědčení, že Američané vtrhli do Iráku v přímé návaznosti na 11. září. Ve filmu se samozřejmě nikde neobjeví informace, že Al-Kajda v Iráku získala opravdové pozice a vliv až po svržení Saddáma a následném povstaleckém chaosu. Myšlenka, že se dnes tento názor rozmáhá, je děsivá. Je-li pro nejmocnější národ všech dob (a zvláště mladou generaci) opravdu hrdinou nábožensky a vlastenecky zmanipulovaný jižanský primitiv, který je už od dětství vychováván jako "vlčák", aby chránil "ovce" před "vlky", pak Pánbů s námi, protože tito "vlčáci" se neptají po pohnutkách pasáčka, jehož "ovečky" chrání a kterého by poslouchali, byť by to byl "vlk". A o to podivnější mi přijde kladné přijetí českou veřejností, jež je součástí Kaganovy "ráje slabosti". Když jsem šel na film, už jsem o něm znal nějaké informace a tušil jsem, jaké to bude, ale doutnala ve mně naděje, že přece jen se snad dočkám nějakého vysvětlení; třeba že Eastwood film natočil jako psychologickou sondu do zfanatizovaného, ale chrabrého a veskrze dobrosrdečného vojáka - mátlo mě až příliš jednoznačné přijetí filmu. Projekce koneckonců stála jen 40 Kč, takže jsem na ni z výzkumných důvodů zavítal. Dokonce jsem se snažil oprostit od antipatií k té "správné" straně a užít si alespoň té zmáknuté filmařiny a "zbylých kvalit". Jenže ve válečných situacích jsem se nemohl ubránit sympatiím k povstalcům a scény, kde mělo jít o city, na mě taky nezapůsobily, protože hlavní hrdina byl nesympatický, odporný buran, o němž jsem byl ještě do titulků přesvědčen, že jeho postavu ztvárnil Ramzan Kadyrov - no a k takovým typům přece nemůžu pociťovat soucit :-D.