Luksa

Sajid Khan je pro mě takový Zdeněk Troška bollywoodu. I zde se jedná o nepovedenou ptákovinu, která je, to přiznávám, místy díky své absurditě provinile zábavná - např. když rozmazlená dívčina v latexu, která mrská bičem chudé vesničany a na vesnické děti pro srandu vypouští tygry najednou prozře a stane se hrdinovou oporou v boji proti krutému a bohatému tatíkovi. Co by nesvedla Ajay Devganova náruč. Nějaké body musím přičíst i dvěma eye-candy tanečním vsuvkám a pohledné hlavní hrdince. Bohužel ikdyž jsem se místama smál nahlas, film je po většinu času nudný a stopáží přepálený, pokusy o cílený humor nefungují - Paresh Rawal je tu nesnesitelný, a ty vážné pasáže řešící domácí násilí... eh. Tamanně já hodně fandím, ale všechny její hindi filmy stojí za starou bačkoru.

Taneční scény patří mezi ty nejlepší co jsem v Shankarových snímcích doposud viděl, ale jinak mě ty politicko-sociálně-kritické zápletky nebaví. Jak někdo u indických filmů přeskakuje taneční scény, tak já měl naopak často nutkání přeskočit děj na další hudební vsuvku s Rani, které to tady mimochodem hodně seklo. Hodně podobné dojmy jako u Sivaji, takže za 3*

Chtěl jsem zase vidět nějakou pecku se Samanthou, a ona tam zařve dřív než doběhnou úvodní titulky! Ale naštěstí se jedná příběh o reinkarnaci. Jinak se, předpokládám, jedná o typický telugský rodinný film plný tamějších hvězd a hvězdiček, ten nejkonzervativnější z konzervativních. Lidi jsou tam neustále usměvaví, velkorysí, trochu hloupoučcí, rodinné typy. Nesmí chybět upištěné "vtipné" výstupy známých komiků (ach jo) ani skoro hodinový flashback do minulosti (asi nejlepší část filmu) A ikdyž jsem se celkem často klepal na čelo (třeba cameo Amitabha Bachchana je kandidát na Nejpromarněnější cameo všech dob) ten film mi přišel ve vší té bezelstné přímořarosti kouzelný. Často odcházím od Telugu snímků otráven, ale u Manama se to nestalo, právě naopak. P.S. vedle okouzlující Shriyi Saran matní i Samantha. P.S.S. u závěrečného bouřlivého odhalení jakéhosi Akhila jsem se málem smíchy válel po podlaze, ikdyž jsem nechápal co ta scéna měla znamenat.

Jsem rád, že jsem si počkal na bluray, protože bylo na co koukat, bollywoodský taneční velkofilm jak se patří. Smál jsem se hodně - je fakt, že humor byl místama hodně ztřeštěný a dadaistický, co ale bylo bezchybné byla ústřední sedmička hrdinů. Ať už ověřené duo SRK + Deepika, skvělý Abhiskek v dvojroli nebo nedoslýchavý Sonu Sood, chemie mezi charaktery byla bezchybná a díky ní většina scén vyzněla vtipně. Pro mě zábava na pomezí čtyř pěti hvězd, ale spíš se přikláním ke čtyřem, přišlo mi, že film nemá takovou jiskru jako např Om Shanti Om nebo Chennai Express.

Jako člověk co vyrůstal na Flashi Gordonovi, Pátém elementu a nespočtu brakových šestákových scifíčkách co tu u nás začátkem devadesátých let vycházelo mraky, nemůžu být na Jupiter zlý, protože je to space opera líbivá, rozmáchlá a i přes klopýtavé vyprávění docela zábavná. Zklamání pramení nejvíce z toho, že bych si to uměl představit ještě více ulítlejší, hravější a s lepším hudebním podkresem, Wachovští se tentokrát drželi příliš při zemi.

Remake jihoindického snímku Thuppakki. A to naprosto doslovný, scéna po scéně, i lokace mi přišly identické. Jakoby jakmile dotočili scény s Vijayem si režisér na plac zavolal Akshay Kumara a natočili to ještě jednou. A vznikly dva v Indii úspěšné filmy. Ale jinak za fakt, že mi Akshay Kumar v těchto tlumených rolích sedí a vydržel jsem se dívat 170 minut v podstatě na to samé a bavit se, si u mě film slabší čtyři hvězdy vysloužil.

Ničím neobjevná, ale jinak docela zábavná a osobitá indická komedie plná svérázných postaviček, obsahující nezvykle dost černý humor. Škoda, že si snímek neudrží po celou dobu svou zábavnost, protože začátek sloužící jako představovačka jednotlivých podivínů je pro mě nejlepší část filmu. Jako neoddiskutovatelné plus považuji bez vyjímky skvělé herecké obsazení (hlavně Naseeruddin Shah), hudbu a prostředí slunné Goy plné palem, křesťanských kostelů a kapliček a zapadlých vesnic, které nehledejte, protože je nenajdete.

Jednoduchá fantasy monster vybíjená ve stylu nového Souboje Titánů aneb z pasáka vepřů na zabijáka čarodějnic tě za pár dnů vycvičím, jelikož se Jeff Bridges jmenuji. Ničím snímek nepřekvapí, má vše co podobné současné fantasy mají a postrádá vše co podobné současné fantasy postrádají. Alespoň jsou tam pěkné čarodějky, efektní příšery a mumlající Jeff.

Pokaždé, když jdu do kina na nového Hobita, mám strach, že tentokrát už to nebude ono, že mě to už neokouzlí, jsa samozřejmě ovlivněn skeptickými až odmítavými postoji vůči této trilogii ve svém okolí, a pokaždé vyjdu ze sálu nadšený a dokonale spokojený. Pro mě je hračička Jackson to nejlepší, co filmovou Středozem potkalo a jsem rád, že on a jeho tým stále dává do toho hodně. Tohle není rutina, ale s obrovskou chutí a zápalem odvýpravěný fantasy příběh, který vtáhne a pustí až se závěrečnými titulky. Minimálně co se týče emocí má trilogie vzestupnou tendenci. A navíc jsou tam i červíci z Duny! No co dodat?

Lawrence byl dobrá volba pro tuto sérii, herci jsou snaživí a film nabízí i několik silnějších momentů. V rámci svého žánru pořád špička, ale tomuto dílu podráží nohy dvě věci - slabý děj plný hluchých míst, kdy se člověk prostě a jednoduše nudí a prokletí současných sérií - rozpulování závěrečných dílů, kdy je ten první vlastně jen taková natahovaná předehra bez pořádné gradace. Snad se tato móda brzo přežene. Škoda, protože natočeno je to hodně slušně.