Bernhardiner

Jestli tenhle snímek v nečem vyniká, tak jsou to písničky. Songy jako Pátá nebo Ššš jsou neoposlouchatelné. Jsou dobře zazpívány a použitá choreografie k šedesátkovému ladění snímku pasuje. Se zbytkem filmu je to znatelně horší. Příběhů o lásce jako trám, která byla násilně rozdělená, bylo již natočeno mnoho a tento se určitě neřadí k těm nejlepším. To bych však ještě odpustil, neboť tohle je muzikál, a věch jde o děj minimálně. Hlavní slabina se však nachází v hereckém obsazení. Zuzana Norisová sice není žádná velká herečka, ale její přítomnost se (i díky její pohlednosti) dá snést a navíc je pohybově nadaná. Co ale dělal Jan Révai v roli nejkladnějšího z nejkladnějších, nikdy nepochopím. Při sledování filmu jsem si říkal, že by stačilo nasadit mu rohy a byl by z něho pěkný čert. Nebo by měl mít alespoň stranickou legitimaci. Tu však možná měl třídní debílek a synáček velvyslance v Moskvě zahraný kýmsi, jehož jméno mě ani nenapadlo hledat v titulcích, stejně jako jména představitelů jeho dvou soudružských kámošů, Terezčiných kamarádek a spoluuprchlíků pana charakterního (i když Noska už jsem znal). Jejich herecké (ne taneční) výkony by se dal shrnout pod slovem "propadák". Opravdoví herci (Němec, Bohdalová, Poloczek) se sice ve filmu vyskytují, ale dostali příliš málo prostoru na to, aby tu hereckou nekvalitu vyvážili. Alespoň, že se Révai vrátil na místo činu... 50%

Od toho dne, kdy jsem tento film zhlédl, si dávám pozor na Leose Caraxe. Tenhle chlápek má zkrátka nějaký divný smysl pro humor, který nejsem s to pochopit. Prostřední část na mě totiž působí zhruba stejně srozumitelně jako řeč toho obyvatele kanálů. Nenormální chování hrdiny není nikde vysvětleno, jeho podivná řeč také, žádný humor, žádné poselství... prostě nic. Veliká škoda, protože zbylé dvě epizody se pohybují ve sférách, ve kterých se pohybuji i já. Gondryho povídka o "zbytečné" slečně mi svým originálním závěrem velmi přípomněla Pěnu dní. Bongův příběh o střetu lidské osamělosti s láskou je také velmi zajímavý. Herci jsou perfektní, i Lavanta dokážu ocenit, i když nevím, co měla ta jeho kreace za smysl. 70%

Lidsky hřejívý příběh, který je zasazen do zasazen do šedivého nemocničního prostředí na začátku 90. let. Takové filmy nedokáže točit kdekdo, na vykreslení jednotlivých charakterů musí být cit, a ten pan Kachyňa rozhodně měl. A uměl dobře pracovat i s dětmi, hlavní hrdina v podání Daniela Doudy (kdepak je mu konec?) byl velmi přesvědčívý, stejně tak i ostatní dětské charaktery. Zaujali mě svým výkonem také Josef Abrhám, kterého jsem v roli alkoholika potkal úplně poprvé, a Eliška Balzerová, která v roli upjaté vrchní sestry byla k nepoznání. 90%

Hlavním kladem snímku jsou bezesporu songy od Beatles a zajímavá animace. Pak tu je ještě jeden klad, který však není zas tak kladný, a tím je fantazie tvůrcl. Nejsem žádným odpůrcem lidské fantazie, Bůh chraň, ale pokud té fantazie je příliš, může to i škodit. To se v určité míře stalo i v tomhle animáku, první polovina je fantazií tak prošpikovaná, že se v tom i nadprůměrně inteligentní pes ztrácí a neví, kudy vlastně příběh plyne. Větší přehlednost by filmu zkrátka neuškodila, i když uznávám, že celkové vyznění je velmi pozitivní a takovýhle kousek prostě musí všem zvednout náladu. 90%

Takhle to dopadá, když se režisér zamiluje do moderních technologií. Veliká škoda... Film, které mohl jen syrově odvyprávět originální příběh o pomstě se (zvláště na konci) stává festivalem počítačových efektů. A to první půlhodina byla vynikající. Učitelka, která se loučí se svou třídou, povídá studentům hrůzný příběh o tom, jak byla její dcerka zavražděna, a jak se chystá smrt svého potomka pomstít. Zhasnuté světlo ve třídě, příšeří, pohled na zatahující se oblohu před bouří, zvuk hromů, pohledy jednotlivých studentů... to je prostě na jedničku, tomu se nedá vytknout vůbec nic. Nechápejte to ale tak, že zbytek filmu za vidění nestojí. Stojí, jenže... Režisér se snažil maximálně využívat velkolepých záběrů a zpomalovaček, což způsobí, že divák se už tolik nekoncentruje na to, co je ve filmu nejdůležitější. Ten nechutný výbuch na konci vzal filmu veškeré naděje, že u mě dosáhne na pětihvězdičkovou metu. A přitom vlastně nikde jinde nemůžu najít chyby - a to se opravdu snažím. Aspoň, že i ve zbytku snímku převládá příšeří ze začátku. Herci jsou fantastičtí, nebudu tady ztrácet slova o jejich výkonu, protože se bojím, že moje slovní zásoba nestačí na to, abych je mohl dostatečně vychválit. 85%

Nejdříve bych chtěl poopravit zdejší žánrové vymezení, o horor se podle mě vůbec nejedná, resp. horor rozhodně není převažujícím žánrem filmu. Spíš bych to označil jako Mysteriózní/Psychologický/Drama. Co se samotného snímku týče, může se pochlubit pěkně temnou atmosférou (zvlášť v Reinkarnaci). Na to, že snímek natočil v té době relativně mladý a u nás dosud neznámý režisér, to dopadlo velmi dobře. Všechny tři povídky jsou dobře herecky obsazeny, každá má něco do sebe a žádná vyloženě nevyčnívá. Pány může potěšit, že celkem čtyři dámy se tu nestyděly ukázat tak, jak je příroda stvořila. 75%

Nemám tušení, proč se tento film stal kultovním. Je sice zajímavé, že originálním způsobem propojuje životy jednotlivých lidí a občas poskytne nějakou vtipnou hlášku, ale od takto vychvalovaného filmu čekám bombu a ne "jen" nadprůměr. Herecké výkony jsou opravdu kvalitní, to nepopírám, a některé rozhovory mě zaujaly, bohužel tento film má v sobě spoustu hlušiny - ne všechny kecy jsou vtipné, některé jsou totiž k uzoufání trapné a některé pouze nudné. Momenty, kdy se postavy chovají nelogicky, se sice ve filmu vyskytují, jenže jich je jednak málo a jednak je to udělané tak, že mě to vůbec nešokuje. Musím však přiznat, že ty dvě a půl hodiny utekly bez toho, abych měl nutkání neustále sledovat časomíru, což nebývá u takto dlouhých filmů zvykem. Za to Tarantinovi patří dík, a je to také jeden z důvodů, proč zatím nehodlám Tarantina odepisovat. Třeba známky jeho geniality objevím jinde. 70%

Filmů o dvou lidech s protikladnými charakterů bylo natočeno tisíce, a stále se točí. Zvlášť v romantickém žánru oblíbené téma je vztah láskou nepoznamenaného, životem unaveného, bohatého podnikatele, který vlastní zámek s dvaceti ložnicemi, deseti koupelnami obloženými mramorem, pěti garážemi, ve kterých se nachází pět různých aut, z nichž nejskromnější vybavení má Rolls Royce, bunkrem pro několik tisíc lidí a rozsáhlou sbírkou umění a chudé osiřelé dívky, která patnáct hodin denně uklízí záchody na zapadlém nádraží, jež se nachází kdesi na pařížském předměstí. Pak tu máme různé kombinace jako člen Menzy a mentálně postižená, hezká a ošklivý, bílá a černý a tak dále. Ale tohle je novinka, bezcitný nájemný vrah a žena, která není schopná se vzpamatovat z nešťastné lásky, a proto hledá řešení u našeho zabijáka, neboť její pokusy o sebevraždu pravidelně končí fiaskem. Navíc je zajímavě vykresleno domácí prostředí našeho vrahouna. To totiž představuje ošuntělý byt, ve kterém kromě našeho hrdiny žije jeho matka, která se s likérem spřátelila více, než je zdrávo. V tomhle to trochu připomíná rané Kim Ki-dukovy filmy o lidech na okraji společnosti. Navíc to běžným smrtelníkům ukazuje, že pro tři lidi může být jedna záchodová mísa málo. Když se totiž ozve žaludek s tím, že je potřeba jeho obsah dostat ven, a to pokud možno co nejrychleji, je poměrně nepřijemné čekat ve frontě. Zajímavá je také skutečnost, že Hye-yeong Kang hrála v převážné části filmu nenalíčená. V na fyzickou krásu zaměřené Jižní Koreji je to celkem odvážný krok, zvláště u takhle známé herečky. Navíc, jak je u této dámy zvykem, hrála velice dobře, zaujal mě svým výkonem v roli nájemného zabijáka i Shin. Na druhou stranu je nutné říct, že samotný děj filmu se odvíjel od vyzkoušené, a přesto stále funkční, šablony. Čekal jsem totiž, že tady někdo důležitý půjde z kola ven, avšak co naplat, žije jde dál... 75%

Koncertní záznam jak má být! Depešáci v Berlíně jsou o něco lepší než v Barceloně, kde se režisér zaměřoval na zbytečné detaily, jako jsou Gahanovy boty a podobně, a mnohem lepší než záznam z Milana, který doplatil na přílišnou kreativitu režiséra. Depeche Mode předvedli, jak u nich bývá dobrým zvykem, výborný výkon. Jen jsem si všiml, že různé klepy o rotržce mezi Davidem Gahanem a Andrewem Fletcherem se asi budou zakládat na pravdě, ti dva se v závěru, pokud jsem se dobře díval, ani neobjali a Gahan Fletcherovo jméno během celého koncertu jedinkrát nevyslovil. Ale to mi zase tak nevadí, jen doufám, že to nepovede k nějaké hlubší krizi uvnitř kapely. David Gahan tu opět potvrzuje, že je nejen skvělý zpěvák, ale baví také svými psími kusy publikum. Proti setlistu také nelze nic mít, jsem rád, že na záznamu zazní celkem sedm kousků z jejich posledního studiového počinu, který ve všech ohledech předčí Sounds of the Universe. Ještě bych zmínil skvělé projekce - ty jsou tak jako celý záznam z dílny Antona Corbijna. Projekce k Halo je přímo magická. 100%

Tenhle film má jedinou vadu na kráse, a sice, že zhruba do padesáté minuty jsem nedokázal rozlišit, co se děje před čtrnácti lety, a co se děje v současnosti a kdo je kdo. Zbytek filmu však nemůžu příliš kritizovat, protože jednoduše není co. Pokud si odmyslíme zmíněný neduh, vše je bezchybné. Od scénáře, který postavy opravdu nešetří. Nebudu tady spoilerovat, kolik postav odejde na věčnost, musím však podotknout, že zemřou i ti, které by hollywoodští tvůrci nejspíš ušetřili. Hutná atmosféra nenechává nikoho na pochybách, že za smrt ze scény ještě neodešla. Že má snímek poměrně dlouhou stopáž zde není kupodivu nijak na škodu. Herci jsou vynikající, Ye-jin Son opět proměnila svůj talent ve výborný výkon na scéně a Suk-kyu Han v roli detektiva též výborný. Zaujala mě i Min-jung Lee v roli soukromého detektiva. 90%