Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (1 030)

plakát

Caligula (2018) (seriál) 

Po delší době psychologické anime se sci-fi prvky. Na začátku by si člověk mohl všimnout v podobnosti myšlenky s Matrixem, ale jen v tom ohledu, že postavy žijí v alternativní realitě, ze které se snaží, po uvědomění si absurdnosti tohoto světa, utéct. Časem si pak uvědomí, že v reálných životech měla nějaké to osobní trauma a proto vyhledali tento utopický svět. Poté co díky podpoře ostatních zjistí, že utěkem od problému nic nevyřeší, ale budou muset svému problému čelit, tak se snaží najít cestu z tohoto světa ven. Jenže jim to neusnadní umělé inteligence dohlížející nad tímto světem a ani další lidé s traumaty, kteří se až příliš topí v tomhle utopickém snu, kde zažívají pomíjivý ráj. Je zde tak krásně vidět rozdíl mezi klasickou kritikou společnosti a utopickou představou, jak by to mělo vypadat s tím, že ona druhá strana má zase své vlastní extrémy. Obecné uvědomění je pak, že není nic jen černé nebo bílé, ale směsicí všeho. Příběh má zajímavou myšlenku, ale míří spíše na city, než dramatičnost, takže její zpracování není dobré. Akční stránka věci je tu vlastně úplně k ničemu, protože spíše jenom představuje vzdor, takže člověk od toho nemůže čekat nějaké napětí a po designové stránce je to celkem ulítlé, protože je zase vidět bohatá představivost autora, kdy člověk přemýšlí nad zdravým rozumem. Takže po animační stránce je to slabší a po hudební stránce je to celkem zajímavé.

plakát

Todži no miko (2018) (seriál) 

Další z příkladů toho, že se anime tváří na něco víc, ale v závěru je to naprosto o něčem jiném. Svým způsobem je to pochopitelné, protože v průběhu 24 dílů anime prochází několika etapami s tím, že to nejzajímavější je na začátku a ke konci už příběh celkem trpí na emoční přesládlost a událostní pohádkovost. Sice sem tam je pár celkem vážných témat/událostí, ale těch si člověk natolik neužije, jakožto to samé dramatu. Souboje jsou jediným prvkem, který si tu člověk celkem může užít, ale do epičnosti tomu ještě něco schází. Postavy jsou celkem solidní, i když bez některých detailů by se člověk obešel - např. u Ellen typické přehnané "gaidžin" předsudky nebo u Kaoru absurdně obrovská katana aj.. Fantasy prvek v podobě "Aradam" je zajímavý, ale stejnak i po shlédnutí celého anime člověk pořádně nechápe události s "Tamagahane ocelí" a "Podsvětím", což vidím jako velký nedostatek. Animace je celkem solidní - občas to akorát trpí na počítačovou strnulost dynamiky. Po hudební stránce ucházející.

plakát

Ai shen qiao ke li Ⅱ (2017) (seriál) 

Tak hlavní hrdina po zmáknutí (dle úhlu pohledu) problémů první várky holčin (Yuan, Xuan a Zitong) se vrhne na další , kdy se tu zjeví dvě nové (Sandy a Tuzi), poodhalí se minulost Xueli a Haoyiho a také se podíváme trochu do pozadí Mei Taty - ohledně svých problémů a světa odkud pochází. Úroveň si to tak nějak udržuje nastejno s tím, že vidím jen menší zlepšení v hudební stránce, ale opravdu malinké a trošku více se zaměření na vážnost, než komediální prvek. Přesto se jedná pouze o krůček ke zlepšení a anime má pořád co ještě dohánět.

plakát

Cupid's Chocolates (2015) (seriál) 

Hlavnímu hrdinovi se změní život poté, co najde na střeše školy zapomenutý dort a nabídne ho holčinám v určitém klubu. Daný dort totiž není obyčejný, ale jeden z prostředků na sbližování druhých ze světa Bohů - konkrétně poslů lásky, který si tam jedna z nich na chvilku odložila, ale když se pro něj vrátila, tak katastrofa byla na světě. Po snězení tohoto dortu se několik holčin zamiluje do hlavního hrdiny a ten neví co se děje, dokud se před ním nezjeví onen poslíček a nevysvětlí mu, jak se věci mají, kdy musí jednotlivým holčinám vyřešit jejich osobní problémy, aby kouzlo pominulo. Jenže každá hrdinka má své vlastní unikátní problémy a i po pominutí kouzla se jen tak věci nevrátí do původního stavu. *** Jedná se tak o harémovku s komediálními a nadpřirozenými prvky, kdy parodičnost je tu celkem bržděna určitou dávkou vážnosti, takže z toho nevzejde úplně taková blbina. Ona vážnost, v podobě komplikovanosti pozadí jednotlivých postav a jejich střet s ostatními, je jediná věc, která člověka udrží v pozornosti a u sledování až do konce. Na druhou stránku ony harémové nesmysly (např. v podobě neustálé nakrknutosti na hlavní postavu, protože se jen podíval na jinou holku a ten si ani nedokáže udržet svou cool stránku) začnou být časem silně otravné, bez kterých by se člověk obešel. Přesto se v některých situací celkem pobaví. Animace celkem slušná a hudba nic moc.

plakát

Saredo cumibito wa rjú to odoru: Dances with the Dragons (2018) (seriál) 

Když smícháte kriminálku a fantasy, tak vám vyjde z toho tohle. Dvojice "Jushikistů" je to skoro samé co soukromí detektivové pracující za peníze zákazníků s tím, že tu máme magii, nadpřirozené bytosti a mnoho různých udělátek s tím související. Zpočátku jsem čekal, že se to ponese v duchu zbídačeného světa, kde život lidí tyranizuje hrozba draků, ale nakonec z toho vzešla politická machinace a prvky podsvětí v trochu unikátním světě lidí. Je tam spousta různých maličkostí, které působí silně nelogicky a ve výsledku dohromady snižují úroveň požitku. Ony machinace si člověk taky ani neužije, protože se příběh zaměřuje spíše na přežívání zmíněného dua v tomto světě, než na nějaké rozuzlení a drama. Člověk tak uvidí spoustu akčních situací, které jsou především o tom vydělat peníze a nepřijít při tom o život. Na druhou stranu tomu musím vyzdvihnout celkem komediální stránku, která není parodická, ale celkem k danému prostředí vkusná a především kousavý vztah dvou hlavních postav, které spolu vychází i nevychází zároveň. Po hudební stránce průměr a animace podprůměr - je mnohdy vidět nekonzistence v pohybu jednotlivých snímků.

plakát

A.I.C.O. -Incarnation- (2018) (seriál) 

Celkem slušný tématický "mišmaš". Na člověka se tu valí informace, které přijímá, ale nedokáže je dostatečně zažít a pořáadně je zpracovat. Je tu klasický dramatický sci-fi příběh, kdy tu sledujeme příběh na několika úrovních. Zaprvé tu máme partu "sběračů", kteří riskují svůj život, aby si vydělali. Zadruhé mocenské pohledy, kdy jeden volí bezpečnost národa, kdežto druhý chce zajistit zisk a prosperitu. Zatřetí několik různých výzkumníků, kde každý má svou vlastní specifickou historii a má odlišný náhled na řešení jednotlivých situací. Začtvrté komplikovanou situaci Aiko a vlastní příběh dalších vedlejších postav. Na jednu stranu je dobrý, že každý dostává prostor i přes to, že anime má jen 12 dílů, ale na stranu druhou je tu vidět velká kolize v odlišných postojích jednotlivých postav mezi sebou, kdy tu máme etické otázky nebo klasické rozum vs. city. Příběh krásné utíká a má docela zajímavou "originální" tématiku, a co se týče napětí, tak to se hezky stupňuje, jenže i po zhlédnutí se člověk cítí, že tam prostě něco neurčitého chybělo - možná to bylo tak trochu předvídatelné (až na pár nečekaných zvratů), konec měl spoustu nevyužitých možností na drama, hlavní postava nebyla dostatečně atraktivní (např. ta námořnická uniforma tomu akorát tentokrát ubírala) a postavy yuuyi byla z větší části nečitelná (co se mu honí hlavou), že to byla celkem ke škodě. Animace byla povedená (i když u některých designů jsem se udivoval, kde se autoři mohli tak asi mohli inspirovat :D) a po hudební stránce to bylo zajímavé, ale mohlo to mít trochu přidáno na hlasitosti.

plakát

Black Panther (2018) 

Tahle část Marvelovského univerza mi trochu připadala jako příhodná vsuvka pro nadcházející události. Je to trochu uspokojení pro ty, kteří chtěli něco vědět o pozadí Black Panthera, a také jako určitý informativní díl, kde se nám objasňují zvyky, tradice, technologie, krásy a poměry Wakandy (trochu sci-fi National Geographic). To je doplněné o nějaké to státní-rodinné drama a trocha akce v podobě hi-tech nadesignovaných soubojů. Od příběhu člověk nemůže moc očekávat, ale po vizuální stránce je na co koukat, kdy se to trochu blíží úžasu Avatara.

plakát

Spider-Man: Homecoming (2017) 

Už od počátku jsem nečekal moc od tohoto filmu, takže jsem nemohl být ani nějak extra zklamán, protože jsem právě něco takového čekal už po jeho objevení v Kapitánovi Americe. Horší sepsanou postavu snad vymyslet nemohli - když to vezmu ještě ve srovnání s ostatními Spidermany, tak zatím nejotravnější možné zpracování. Ano, je to zpracováno trochu jinak - je tu vidět ten sci-fi prvek, který tomu dává trochu víc, než v ostatních zpracováních a drží si pěkné efekty na Marvelovském standardu, ale po příběhové stránce, volbě herců, sepsání nových postav (krom M. Keatona) celkem slabota. Dalo by se to ještě ospravedlnit tím, že jsou to Spidermanovi počátky o jeho naprosté nevyzrálosti a že si z toho všeho vzal ponaučení, ale budou se muset hodně autoři snažit, aby ho vyšvihli v dalším díle na lepší umístění.

plakát

Thor: Ragnarok (2017) 

Musím přiznat, že první půlka filmu mě celkem zklamala. Jako by nestačilo kam směřovaly Strážci galaxie 2, ale i tady se po tomto vzoru snaží upoutat parodickým humorem, což tomu snižuje na kvalitě. Chápu, že Marvel dává do každého svého počinu nějaký ten humor, ale jak už ukázal v jiných filmech, tak je správně načasovaný a v určité rozumné míře. Tento vkusný humor je vidět i tady, proto nechápu proč to musela hnát až do těch parodických extrémů. Akorát to tak ubírá na vážnosti, kterou by si zrovna tenhle díl trochu víc zasloužil vzhledem k docela podstatným událostem. S tím trochu i souvisí naprosto nemístný hudební track, který je na začátku a pak na konci v rozhodující bitvě, který zase poukazuje na styl Strážců galaxie. Dalším takovým trochu menším překvapením pro mě bylo spousta docela zajímavých herců ve vedlejších rolích, kteří vyzněli tak trochu zvláštně např. Matt Damon nebo Karl Urban. Od postavy valkýry bych čekal trochu více dramatičnosti, než "tak jo, měl jsi pravdu, ale měla jsem to těžký". Na druhou stranu Cate Blanchett v roli Hely se velice povedla, jen škoda, že tam nedostala trochu větší pozornosti. Po designový stránce je to trochu sice jako Hvězdný války, ale když člověk smýšlí o novém univerzu odlišném od Země, tak musí povolit uzdu své fantazii. Efekty jsou jako obvykle velice povedené a u soubojů se člověk nenudí a mají správný říz. Po příběhové stránce bych řekl, že je to trochu uspěchané a autoři si vzali trošku velké soustu, aby ho zvládli ve dvou hodinách. Přes všechny ty detaily to byla ale celkem slušná podívaná, která nenudila.

plakát

Sótai sekai (2017) (seriál) 

Sci-fi příběh o paralelních světech. V jednom je utopická společnost vedená despotickou "vrchní kněžku", kde v civilizovaném městě žije jen několik vybraných, kdežto zbytek je odříznut vysoukou zdí a žije v bídě. Proti tomu se snaží bojovat rebelové, kteří chtějí svrhnout za každou cenu "vrchní kněžku". V druhém světě máme naopak klasickou společnost, kde se příběh odehrává okolo klasického středoškolského života. V určitý moment jeden z rebelů dostane možnost dostat se do tohoto druhého světa a vykonat tak atentát na dvojnici "vrchní kněžky", protože osud protějšku ovlivní i druhou osobu. Jenže "kněžka" také někoho poslala, aby chránila svou dvojnici. *** Kratičké dvoudílné anime, kde je v několika momentech řečena spousta věcí, takže si nějakou dramatičnost a akci pořádně člověk nemůže užít. Je tu spousta potencionálu, pokud by se autoři rozhodli natočit série o klasické délce nebo delší - obzvláště v otázce zvratů, krimi,dramatičnosti, dalších bojů a pozadí z jednotlivých světů a postav. Animace je v 3D počítačovém provedení, takže je znatelná strnulost fyziky, ale jinak to slušně vypadá, i když pixelové zpracování by mohli ještě přivést k lepší ostrosti. Po hudebním stránce to také není špatné.