anatheman

Musím předeslat, že o Laře Croft vím asi tolik jako vegan o bifteku. Takže motivací ke zhlédnutí byla nepochybně Fassbenderová. Jak jinak. Co tedy říci o filmu Tomb Raider? Je to dobrý film. Dobrý ve školském pojetí hodnocení. Rozhodně je zábavný. Akce je zde docela dost a nemluví se nadbytečně. Někdy je ale tento způsob vyprávění nevyhovující. Především jsem měl pocit, že děj utíkal tak rychle, aniž by došlo k ucelení scén. Řada momentů se mi zkrátka zdála poněkud nedodělaná. A to je možné říci i o celkovém filmu. Závěr neposkytoval dostatečnou satisfakci, neboť bylo již od počátku jasné, že záporáků je ve výsledku o něco více... A tím se samozřejmě otevírají vrátka pro další díly. Ale jak jsem psal, akce je celkem slušná. Velkou roli na tom má nepochybně Alicia, která je zkrátka úžasná. Líbila se mi i jedna "stealth" pasáž. Ale musím zmínit i pár takových, akademicky řečeno, píčovin. Je naprosto jednoduché držet natažený luk snad půl minuty, že? Další zajímavostí bylo překonávání propasti pomocí žebříku. Je sice dobré položit jej vodorovně a použít jej jako most. Nabízí se pak možnost překonat tento žebříkový most s použitím všech čtyř končetin. Podle filmařů je ale víc cool na něm bipedně balancovat. A takových věcí je zde více. Na závěr mohu pochválit hudbu od Junkie XL, ale i ta se mi zdála ve výsledku místy nedotažená. Vždy, když se budoval epický motiv, došlo k jeho násilnému přerušení. Za nedostatky tedy nemůže soundtrack samotný, ale celková kompozice filmu. Jsem zvědav, jak bude vypadat album. Takže abych to shrnul - Tomb Raider není špatný film. Rozhodně je to dobrá jednohubka. Má nicméně řadu prohřešků a působí nedodělaně. Tři hvězdičky.

Tahle série je zkrátka naprostým vrcholem filmové tvorby. Ostatní se oproti tomu zdá sterilní, bez nápadu a nudné. Jen tak dál...

Silné 4 hvězdičky. Pořádný nářez se skvělými hrdiny, trefnými hláškami a úchvatnou hudbou. Málem jsem zvažoval i tu pátou hvězdičku, nicméně si myslím, že se mohlo z původní myšlenky vytěžit více. To se týká především unikátních vlastností hrdinů, které byly vypotřebovány takřka jednorázově. Ale to je zřejmě hnidopišství. Každopádně i tak se jedná o nesmírně zábavnou oddechovku.

Příjemná jednohubka, která baví, ale po čase patrně opustí paměť. Pouze pro keiroholiky.

Docela rozporuplný film. Asi bych jej hodnotil silnými třemi hvězdičkami. Na čtyři by to bylo v tom případě, kdyby zde nedošlo k nesmyslnému předabování nečeských herců. Chápu, že reálných českojazyčných pasáží je zde jako šafránu, nicméně dochází k určitým podivnostem. Například slovenština je ponechána, což se při určité míře soudnosti dá pochopit. Každopádně angličtina je naprosto vymazána a její dabingová náhrada je skutečně hrozná. Především působí dosti asynchronně, což zkrátka během sledování ruší. Rovněž je tím snížena autenticita díla. Když už jsem začal zápory, rád bych zmínil první polovinu filmu, která se docela vleče a působí do jisté míry chaoticky. Nicméně druhá polovina je podstatně lepší a nebál bych se ji nazvat českou Darkest Hour. Skutečně se velice povedla. Především oceňuji snahu tvůrců o to vyvolat určité emoce. Což je vskutku úctyhodné, zvláště když bereme v potaz, že se zde historie odehrává pouze v kabinetech, kde se uskutečňují diplomatická jednání. Líbila se mi i krátká prezentace slovutné mobilizace, kde jsme mohli zahlédnout "eltéčka" i nádhernou Avii B-534. Do určité míry se zde vyskytuje i střízlivá polemika o Mnichovské dohodě, kterou už snad po 80 letech nemusíme vnímat až tak katastrofálně. Ve druhém díle jsem rovněž ocenil scény z blázince, které k historickému dění (vyprávěnému retrospektivně) vytvářely přijatelnou paralelu. Zamrzelo mě ovšem, že tvůrci neměli odvahu se pustit do osudového roku 1948. Chápu, že v nejbližší době (a možná i nikdy) nepřijdeme s jasnou odpovědí, jak Jan Masaryk skutečně zemřel. Nicméně indícií je vždy dostatek a já osobně mám rád, když si scénáristi s historií vhodně pohrají. Každopádně musím uznat, že se jim podařilo jednu variantu do filmu přeci jen propašovat. O kterou se jedná, musíte poznat sami. Rád bych se vrátil ke kladným vlastnostem. Mezi ně rozhodně patří snaha o psychologickou hloubku postav. V případě Jana Masaryka se jednalo o stín jeho otce, který ho musel provázet snad při každém kroku. O hereckých výkonech nemá cenu pochybovat. Všemu vévodí Roden s Kaiserem. V případě nečeských herců zamrzí jejich předabování. Ale o tom jsem psal dříve. Na závěr musím pochválit hudbu, především nádhernou znělku, snad nejlepší v českém filmu za poslední dobu. Takže abych to shrnul. Masaryk špatný film není. Svým způsobem jej doporučuji, ale je třeba se připravit na několik prohřešků.

Dle mého názoru silně nadhodnocený seriál, který především sází na lákavé severské prostředí. Prvky originality jsou sice patrné, ale nezdálo se mi, že by náplň měla takovou šťávu, aby vznikla série o deseti dílech. To je nejvíce patrné na prostředních dílech, které svou překombinovaností vytváří kolosální natahování. Což je škoda, neboť úvod dostatečně navnadí. Také mi vadili nevýrazní vyšetřovatelé. Nečekám aby nutně trpěli nějakou poruchou (zdravím Most), ale určitá hloubka jim zcela chybí. Ačkoli nejsem nějaký kriminalistický expert, musím podotknout, že jsem identifikoval několik profesních failů. Především v oblasti převážení osob či obecně jejich zajištění, které je zde prováděno silně amatérsky. Jsem ale povinen pochválit znělku s výbornou hudbou Jóhanna Jóhannssona, dnes již bohužel zesnulého...

Ehm... asi jako když očekáváte lehce potrhlý životopisný film o krasobruslařce a dostanete Jiřího Káru. Takový je snímek Já, Tonya. Není třeba dodávat nic dalšího.

Velmi milé překvapení, vskutku nečekané. Rudá volavka představuje špionážní thriller, který tu dlouho nebyl. Ano, jistě každého napadne Atomic Blonde, ale ta tomuto filmu nesahá ani po kotníky. Což je vskutku pozoruhodné, jelikož zde máme lepší stylizaci - a to se nejedná o komiks, zábavnější děj - a to zde není skoro žádná akce, a také zde máme zajímavější hrdinku. Stylizaci podporují úchvatné záběry v prostorách opulentních hotelů, v mrazivých ruských končinách a také v harmonických ulicích Budapešti a Vídně. Akce zde vskutku skoro není. Dialogy nejsou nijak filozoficky dráždivé, ale... jakýmsi způsobem baví. Především tomu napomáhá přehledné a souvislé vyprávění, které zaručuje pocit intenzivního napětí. Pokud na tuto hru přistoupíte, budete štědře odměněni četnými plot twisty. Herci jsou super - stačí si přečíst jejich jména a není pochyb. I když nejsem nějakým obsedantním lawrenceholikem, musím uznat, že se Jennifer zhostila role na jedničku a celý film spolehlivě táhne. Kvality díla zpečeťuje uchu lahodící soundtrack od mistra Howarda. Tak tedy... silné čtyři hvězdičky!

I když dávám 4 hvězdičky, prakticky souhlasím s tím, co napsal Helmutek. Pouze bych chtěl shrnout své dojmy. Mám pocit, že jsem zhlédnul dokonalou depku. Zcela nesouhlasím se zařazením "komedie", které je uvedeno v popisku. To opravdu ne. Proč je Semestr tak depresivní? Protože je pravdivý. Naprosto přesně odpovídá současnosti, která je ovládána sociálními sítěmi. Forma seriálu, jež si pohrává s překlikáváním mezi okénky a prakticky se odehrává pouze na klávesnici, naprosto dokonale odpovídá i obsahu. Souhlasím i s průměrností a otravností nezajímavých postav. Na nich jsou ale zcela adekvátně zobrazeny problémy doby a společnosti, se kterými se každý dennodenně dostává do styku. Hlavně je zde zobrazeno neustálé vykonávání nesmyslností, snaha o takřka nucenou zábavu, mezilidské vztahy na dně, přetvářka a pozérství atd. atd... Celkově bych řekl, že Semestr představuje pozoruhodný počin s jasnou ideou, která se naštěstí nerozpadla pod rukama. Poctivé 4 hvězdičky!

Výborná série o tom, že každá historická událost - takřka cimrmanovsky - způsobí větší zmatek v pozdějších interpretacích než při svém samotném průběhu. O to zmateněji tato skutečnost vyzní, když máte národ, který v průběhu jednoho století zažije několik režimů, z nichž se každý snaží vymazat ten, který byl před ním. Nebo dochází k jeho "přepsání", kdy se ale "nezmění" pouze doba vládnutí předcházejícího režimu, ale i hluboká minulost za ním. Následně se každý dějinný fenomén pozoruhodně "aktualizuje", a když se režimy mění jako den a noc, je zřejmé, že prvotní skutečnost je extrémně vzdálená dobovému vnímání. Díky těmto "reinterpretacím" snad nejvíce utrpělo husitství. Na druhé místo se zcela jasně umisťuje habsburská monarchie. Je tedy jedině dobře, že žijeme v době, kdy je možnost se podívat na dějinný problém přinejmenším objektivně. A jsem rád, že se tohoto úkolu ujal Jiří Rak. Přes malou stopáž jednotlivých dílů je možné se dozvědět obrovské kvantum informací. A to je jedině dobře. Trochu zamrzí, že vzniklo "pouhých" 35 dílů. Což je ale čiré hnidopišství, neboť vniklé epizody dostatečně zmapovaly hlavní problémy českých (převážně novodobých) dějin, s nimiž naše společnost ještě není zcela vyrovnána, respektive seznámena.