Shaqualyck

Firth. Colin Firth.

J.K. Simmons je prvotřídní hovado oscarových parametrů, o tom žádná. Nutno ale podotknout, že ani jeho nadaný žák se nechová zrovna předpisově. Soutěž o největšího magora nicméně končí nefér plichtou a závěrečné titulky přišly v tu nejméně vhodnou dobu. Ale jak praví klasik, v nejlepším se má přestat. Souhra soundtracku s obrazem je strhující, zvraty nečekané a upřímně si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl podobně dokonalé souznění obsahu a formy. Film s velkým F.

Odvrácená strana lidství

Vůbec ne špatná bondovka. Jenom ten Lazenby je nějalej divnej. Fešák, to jo, ale postrádá Conneryho pověstné charisma a líp na tom není ani ve srovnání s Rogerem Moorem či Piercem Brosnanem. Jenže arcilotra Blofelda tu ztělesnil sám Kojak. A pak jsou tu ty parádní scény na sněhu, skvostný Barryho soundtrack a tragický závěr, který nepřemožitelného agenta sráží na kolena a nečekaně jej polidšťuje.

Aha, takže co uděláte jako první, když Vám díky pofidérním patákům povyskočí IQ o nějaké to desetinné místo? Přece uklidíte ten bordel, co máte v bytě! A jen co domejete nádobí, dopíšete román, dáte se ostříhat a šup na burzu vydělávat miliony. Ano, tak jednoduché to je. Spěchám do lékárny, než Bobby De Niro vykoupí všechny zásoby.

Norton to ve své režijní prvotině zkusil podle allenovského vzorce bůh, láska a New York. Rain Mana sice imituje věrohodně, v roli zamilovaného kněze však působí poněkud toporně, neřkuli neživotně. Tradiční zápletka s netradičním milostným trojúhelníkem má nezpochybnitelný „dramedy“ potenciál, jenže jí chybí lehkost, nadhled a lepší dialogy. Formanovo cameo je prima a co nezachrání spolehlivá Stillerova komika, vytáhnou nad průměr půvaby atraktivní plavovlásky Jenny Elfman. Dvě hodiny jsou ale moc a schematický závěr je jak o číslo menší jarmulka/kolárek - nesedí.

Formálně jistě zajímavé, o nějakém milníku v domácí kinematografii ale nemůže být řeč. Chemie ansámblu Dejvického divadla je sice mimořádná, když herci přepínají mezi rolemi a civilem, působí to neokoukaně a svým způsobem i podvratně, ale pořád je to „jen“ natočené divadlo. Na druhou stranu klasický text je do kamery vyprskán do poslední kapky a umouněný prostor omšelé fabriky dodává nevšední dramatické stylizaci zvláštní patinu.

To se porád všichni dožadujou nějakýho vostrýho béčka a když pak Rodriguez jedno echtovní natočí, kdekdo nad ním snobsky ohrnuje nos. Na to, jaká je to hovadina, mi to dávalo větší smysl než většina současné hollywoodské produkce. A co byste vlastně chtěli od filmu, kde Lady Gaga, Antonio Banderas a Cuba Gooding hrajou stejnou postavu?! Pan Mačeta na Oscary dlabe, musí totiž zachránit svět. Sem tam někoho pokrájí, vojede nebo nasere, ale o tom to celé tak nějak je. A pak ještě o Star Wars. A bondovkách. A Melu Gibsonovi, který už zřejmě do konce života bude hrát jenom záporáky.

Více než dvouhodinová efektní řežba, ve které lítají skřetí hlavy, medvěd Medděd i paraglidista Legolas (WTF!?) A dál už jen patetické žvatlání o přátelství, rodině, domově a spousta vaty. Jacksonovi se musí nechat, že to má krásně udělaný, jenže k čemu je přepychová výprava a parádní triky, když vypravěči protéká "jeho" příběh mezi prsty, zatímco on si rochní v sentimentu a infantilitě. První část měla Gluma, druhá Šmaka a třetí se točí okolo povinného epického masakru, jehož scénáristé nezvládli situaci. Thorin ve vteřině zázračně prozře, milostné dilema za ušatou amazonku pořeší nepřítel a Aragorn nejspíš začne papkat hodně fajnovej ženšen, aby se LOTRa vůbec dožil nebo co. Hlavně aby to skousli fandové předlohy a mohli na to chodit i děti (nejlíp s rodiči). Takže to odkrvíme, přidáme pár legrácek, nějaké to sebeobětování a hlavně nesmíme zapomenout na vystřižené scény kvůli prodeji DVD/BR. A taky zadní vrátka pro případný spin-off (nebo seroš?), člověk nikdy neví. Tolkiena z toho vynechme, lepší fantasy než Peter Jackson vám dnes nikdo nedá, ale tři filmy jsou opravdu příliš, jenže vydělají třikrát víc peněz, že...

Gravitace potkává Kubrickovu Vesmírnou odyseu a zhruba dalších x filmů, Vetřelcem počínaje a Rudou planetou (ne)konče. Moc se mi líbila ta chodící Rubikova kostka. Ne, vážně - Nolan je výjimečný filmař, určitě jeden z nejlepších režisérů současného Hollywoodu, ale tady za sebe "jen" skládá fantastické obrazy, aniž by mu úplně docházelo, jak patetické a prvoplánové poselství tu lidem vtlouká do hlavy a vydává jej za jakousi meditativní oslavu člověčenství. Výsledek? Bezchybné a v mnoha ohledech strhující zpracování příběhu, který si sám se sebou neví rady. Ano, čas je relativní, rodina je to hlavní a pozlacené sošky už přešlapují za dveřmi, minimálně ty v technických kategoriích. Kouká se na to krásně, ale je to ptákovina: "Vážně si nemyslím, že by si s Tebou knihovna chtěla pokecat." Ty vole a vono vlastně jo... Heuréka!