Shaqualyck

Ženský jsou prostě jiná liga. Chytřejší, důslednější a v případě potřeby i výrazně zákeřnější než veskrze primitivní "pánové tvorstva" (namátkou vzpomeňte na Kill Bill). A navíc mají zásadní výhodu v tom, že si to o nich chlapi nemyslí. [...] Zatímco Hra nebo Zodiac čapnou od začátku za koule, tady jsem se dobrou třetinu ošíval a říkal si, proč se takový filmař jako Fincher zahazuje s manželskou příručkou zabalenou do spotřebního thrilleru... ale vyplatilo se počkat. Po vzoru páně Hitchcocka (ano, Vertigo) vyzrazuje rejža pointu s velkým předstihem a to opravdové drama rozehrává až v momentě, kdy víme, že kultovní Válka Roseových byl vlastně jenom čajíček. Jak pravil sám velký David, od jistého momentu nejde o to CO, ale JAK a PROČ. Vypisovat se o řemeslné kvalitě by bylo nošením sov do Athén. Takovou atmošku umí málokdo. Navíc bez laciných lekaček a se škodolibým otazníkem na závěr. Obsazení? Typově bezchybné - usměvavé zlatíčko/vyvrhel Ben, královna maturitního plesu Rosamund a dokonce i pozérský metrouš eNPéHáčko Barney z HIMYM. P.S.: máte-li rádi filmy na téma: veřejné mínění je prodejná děvka, případně mediální realita, určitě zkuste Network, Vrtěti psem či neprávem opomíjené Město šílenců.

"Myslím, že bych byl skvělý papež." McDonagh chtěl patrně poukázat na scénáristickou krizi současného filmového mainstreamu, ale jaksi se mu to vymklo. Dal sice dohromady skvělou hereckou partu, jenže už v půlce zapomněl, co chtěl říct na začátku. Do parodie má snímek daleko a jako thriller to fungovat nemůže, na to je film psán příliš lehkou rukou. Smrtelně vážné momenty se bez ladu a skladu střídají s více či méně povedenými WTF legráckami a vy nevíte, jestli se smát nebo brečet a tak je vám většinou jen líto alkoholika Farrella - to je jistota. Přitom nápad s psími únosy nebyl vůbec špatný. Je z toho cítit snaha o přesah, touha udělat si ze sebe prdel a zároveň obžalovat cvičené opice datlující na objednávku nebetyčné hovadiny, ze kterých se pak v multiplexech díky masivnímu reklamnímu hajpu stávají hojně navštěvované kinohity. Tedy chytrá blbost, ve které nic nedává smysl a je tudíž zrcadlem nastaveným hloupému divákovi očekávajícímu naturalistický krvák s hláškujícími zabijáky a vypointovaným příběhem? Je mi líto, ale tudy cesta nevede. Zatímco Bruggy byly osvěžující změnou, pohledem z jiného úhlu, Psychopati jsou překombinovaná pseudosatirická skrumáž postav a motivů pomrkávající na Tarantina, Rodrigueze a Ritchieho, potažmo Scorseseho i Jarmusche. Jenže rovnice "tak blbé až dobré" tu neplatí. McDonagh si s divákem vytřel a to se nedělá. Aspoň ne tak okatě.

Neokoukaný Ondřej Malý jako eSTéBácké prase, které od definitivního rozpadu osobnosti může zachránit jedině žena, na kterou nemá. A sere ho to. Potřebuje si dokázat, že na rozdíl od svého okolí ještě vnitřně neodumřel. O iluze přišel dávno a za léta strávená ve službách strany značně otupěl, jenže pod totalitní dekou se dusí stejně jako prostý lid. Den za dnem na něj doléhá marnost vlastního pinožení, zároveň se ale neštítí využít všechny páky, které prohnilý režim uvědomělému fízlovi nabízí, ve svůj prospěch. Revoltu páchá ze zištných příčin a sobecky si nárokuje spasení skrze cit pohledné jeřábnice. Jenže šťastné konce existují jen v pohádkách a po vyjetých kolejích šedivé každodennosti ke světlým zítřkům nedojedete, ani když máte kvér a stranickou legitimaci. […] Radim Špaček natočil jeden z nejlepších českých filmů minimálně poslední dekády. Nejen, že má skvělý příběh, ale navíc mu po technické stránce nemůže krom Najbrtova Protektora žádný náš film vážněji konkurovat. Štindlův famózní scénář se na plátně opírá o chladnokrevnou kameru, dobře vedené herce i netradiční elektronický hudební doprovod. Kéž by více našich tvůrců bylo schopno podobné reflexe. Stylově a bez příkras. Snad si někdo brzy troufne zmapovat i dobu, která následovala bezprostředně po Sametu. Co dělali všichni ti superzlí prorežimní přisluhovači v prvních měsících roku 1990? Emigrovali na východ? Anebo šli požádat o rekvalifikační kurz na čerstvě vzniknuvší úřady práce? A co „obyčejný člověk“? Schoval klíče a šel si dát první demokraticky natočenou desítku? Podobný snímek mi v naší kinematografii zoufale chybí.

Japonská legenda coby lukrativní hračka v nenechavých prackách ziskuchtivého amerického megalomanství. Wrestling radioaktivních monster dokáže ohromit, ale je ho málo a s výjimkou dvou, tří efektních scén není na co koukat. Rodinné drama našroubované na kostru katastrofického filmu nefunguje. Desplatův (!) soundtrack burácí, až se z toho Godzille ježí šupiny, lidstvo je degradováno na pouhé pozorovatele, budovy padají a všichni ječí. Šeď, depka, marnost nad marnost. Snaží se to vypadat strašně reálně, ale člověku je spíš stydno z toho, jak bezostyšně se autoři spolehli na „Fukušima efekt“ a davovou hysterii. Casting mimo: Taylor-Johnson v křeči, Juliette Binoche ja tam 20 sekund a Bryana Cranstona scénář pustil jen k několika ztrápeným grimasám. Nevěřil bych, že to řeknu, ale daleko víc jsem se bavil u přiblblého a pohádkově naivního blockbusteru páně Emmericha.

Andělé a démoni 2: V sedmém nebi. O nějakém znásilnění předlohy nemůže být řeč. Film začíná tam, kde kniha končí a bere si z ní jen to nejnutnější. Ovšem zbytek si tvůrci „vypůjčili“ z Bladea, Matrixu, Van Helsinga a Underworldu. Tolik k originalitě. Navrch přidali pohlednou vědkyni, osvaleného Aarona a gotické kulisy (nápad s chrliči super). Triviální příběh (dobro versus zlo, sugar) drží nad vodou elegantní akce a ďábelský Bill Nighy (ten chlap snad nestárne). Jasně, finále je trestuhodně zbrklé, mytologie mohla být košatější, postavy propracovanější a toho digitálního bordelu je chvílema přespříliš. Ale každého, kdo v zápalu boje kydlil v Diablu pekelné příšery po stovkách, musel nový Frankie bavit. Kdyby mi bylo osm, týden bych sušil matraci…

Moje jediný přání je opakování...

Miluju Pakulovy pomaláče. Tu loudavou kameru pasoucí po nevšedních záběrech, ten neklid bublající pod povrchem… Parallax je trudomyslnou úvahou na téma oficiální výklad dějin, manipulace a mediální realita. Zároveň představuje pomyslný pomníček investigativní žurnalistiky a funguje i jako napínavá konspirační detektivka. Ať děláte, co děláte, pravdy se v tomhle světě nedoberete, a pokud náhodou ano, nedostanete šanci o tom komukoliv povědět, a kdyby přece, stejně Vám nikdo nebude věřit. I po tolika letech od premiéry pořád nesmírně aktuální film. JFK, Vietnam, Sametovka, jedenácté září, Irák, Libye, Ukrajina,… jen se klidně ptejte. Odpovědi už jsou dávno nachystané a všechny jsou správně. Anebo ne?

Zálesáci z velkoměsta si vyrazí do přírody. Jenže tam na ně není nikdo zvědavej. Lufťácký kult, který se neztratí na festivalu otrlého diváka, ani na přehlídce outdoorových filmů. Přitom k vytvoření dokonale zneklidňující atmošky stačilo tak málo. Hustý les, divoká řeka a Burt Reynolds bez kníru. Časy bezstarostného hajkování skončily.

Asi to bylo myšleno jako pokus udělat si prdel sami ze sebe, ale dopadlo to jako křečovitá sérka stupidit na témata jako masturbace, močení, hulení a ... ehm, masturbace. Taková vděčná post-apatowovská taškařice pro nenáročné lobotomiky. Nepochybuju, že natáčení bylo děsně v pohodě, improvizace, hecování a tak… všichni si to moc užili, jenom koukat se na to nedá. Tradičně buranský Danny McBride chčije na záchodové prkýnko, Michael Cera fetuje a plácá Rihannu po zadku, Jonah Hill se modlí za smrt Jaye Baruchela, Seth Rogen (ne)odmítá lepek a Jamesi Francovi vadí slepený pornočasák. A kdyby vám to snad bylo málo, na závěr spustí resuscitovaní Backstreet Boys, které během titulků vystřídají noví Black Sabbath. To je skutečná apokalypsa. Ale proč ji vydávat za komedii?

Úchylácká radost až na kost aneb Silikonové softporno s hejnem masožravých digi-ryb a jedním ukousnutým penisem. Úplně vidím ten brejnšturmink: „Hlavně ať je tam spousta koz a krve a mezitím tam můžou třeba chlastat nějací studenti.“ Nečekal jsem další Shawshank Redemption, ale tohle?! Aja si popletl sebeparodii s nadhledem a postavil celý film takřka výhradně na rádoby šokantních orgiích kečupovitých gore efektů. Někomu to stačí, mně ne. A nic na tom nezmění ani povedené cameo Richarda Dreyfusse, který v boji s krvelačnými vodními živočichy mohl uplatnit jisté zkušenosti... :-)