hermiona

Tak reální a pravdivé, že mě to málem povalilo. Připomělo mi to nejhnusnější věci z dětství, i když tehdy jsem to vůbec nevnímala. Ale ty lidi - některí do všeho pchali čumák a lezli až do bytu, další skupina byla absolutně lhostejná ke všemu a ke všem... Náš barák byl na sídlišti první, takže jsem dětství prožila na jednom velkým staveništi, louky a pole kolem se měnily na betonovou džungli, rostlo to jako houby po dešti. U tohodle filmu jsem měla pocit, že jsem se v regresní hypnóze vrátila 30 let zpátky. Jako dokument by to šlo. Hudba mi tak rvala uši, že jsem v některých místech musela vypnout zvuk, fakt neposlouchatelné hudební vložky. No a křiklavý hlas Evy Kačírkové ve mně probouzel přímo vražední myšlenky. Hvězda za dokumentární hodnotu díla. Jestli budu někdy nucena shlédnout film ještě jednou (dost pochybuji), možná přidám.

Dost bylo Hrona! Já myslela, že až přestanou reprízovat Abecedu hvězd, bude od něj pokoj (se vší úctou k opravdovým hvězdám, které se tam mihly). Modlitby nevyslyšeny.

Moudřejší ustoupí. Babička to nevděčné snaše pěkne nandala.Tu facku na závěr si Jitka Smutná opravdu zasloužila. Byla k tchýni tak přesvědčivě odporná, že jsem ji to fakt uvěřila. Sama bych ji nejradši nafackovala už v prvních minutách. A synkovi bych taky jednu natáhla, byl pěkne pod pantoflem.

Absolutní trapárna. Výsměch původnímu formátu, kde umělci skutečně uměli. Nepovedená travesty šou v podání Vladimíra Hrona, který si zjevně myslí, že všechny hvězdy světa jsou zbytečné, když se narodil on. Jako baviče na firemní večírek bych ho klidně zavolala – když už budou všichni napůl sjetý a bude jim putna, co se to hemží na jevišti. Doufám, že to už nikdy CT nebude reprízovat.

O Martě Issové, která nesmí hrát princezny. A Lenka Termerová královny. Holt, herečka na takové role musí mít alespoň kapičku modré krve. Když nemá, musí ji někomu kousek vypít. Tahleta rádoby pohádka pila krev mně. Ale jednu hvězdu si zaslouží Viktor Preiss a jeho háro.

Chyba v seriálu: Není pravda, že Hana Maciuchová se až do této serie jmenovala pouze Blažejová. V 6. díle (Únos) první řady o ní mluví její otec Jaroslav Moučka coby pan Kovanda jako o Aleně. Při odchodu z nemocnice dáva svému zeti Arnoštu Blažejovi peníze, aby je vrátil Ině a požádá ho, aby se o tom všem nedovědela ALENA. Nato ho Arnošt požádá o totéž. Kdo jiný by to byl, co se nemá dovědet o penězích od milenky, než paní Blažejová? Tady ji pak přejmenovali na Miladu, protože si zřejmě nikdo nevšiml, že paní Blažejová už jedno jméno má. V celé první a druhé řade seriálu zazní pouze jednou na tomhle místě.

Zpěvačka tří songů, emigrantka, vulgární, humpolačka – možná jo... Ale třeba taky talent, který nedostal prostor – už nikdy se nedovíme, co by z ní bylo, kdyby... Posluchači se tváří zklamaně, ale její osobní zklamání je určitě větší. Myslela, že utíká za štěstím a ono jí také uteklo. Jak se říká: až projdeš moje cesty, vyšlapeš moje vrcholy a prožiješ moje prohry, můžeš mě soudit. Pro mě zůstane Yvonne nejlepším ženským hlasem 60. let u nás. Síla, barva, hloubka... i dnes mi z něj naskočí husí kůže. Když jsem jako dítě slyšela – „Pozor, boty! Pochodem vchod!“ pokaždé jsem pochodovala po baráku a na každým jukeboxu v barech ROHáckých zotavoven jsem hledala tuhle píseň. Taky dnes v autě pořád poslouchám jak půjdem spolu do sklípku a mně se líbí Bob a zejtra už ti sbohem dám... To k Yvonnině zpěvácké kariéře. Co se týče dokumentu – nezaujal pro slabé zpracování. Ráda bych se toho dovědela mnohem víc, přesně jak na začátku uvádí – Yvonne má těch 13. komnat v životě hodně. (P.S. Nejsem dítě 60. let jak by se mohlo zdát. Pouze jsem na 60. letech vyrostla a jsem za tvorbu – jak hudební, tak filmovou – té doby vděčná.)

Někdo najde na ulici psa, někdo babičku. Bakalářská ohlédnutí mně obvykle rozesmějí. Teď mi i slza upadla. Dojímavě laskavý Josef Bláha. Profesor Hrbolek v domově sociálních služeb.

Drsný, ale pravdivý. Tak to vypadá, když už s člověkem nikdo nepočítá. Hodně depresivní. Kdyby to byl noir, tak by to mohlo být i za 5. Už jsem jen čekala, až to pan Voska ukončí kulkou do palice, jak to několik herců ve skutečnosti udělalo.

Hodinová reklama na album Lucie Vondráčkové Malá mořská víla. Adersen je klasika, tohle s ní nemá nic společného. Myslím, že se pan pohádkář obrací v hrobě.