hermiona

Místy trochu nuda, chtělo by to trochu rychlejší spád, hlavně v první polovině. U tohto hereckého obsazení jsem zvyklá na živelnější herectví, tady jsou navzdory tomu rokenrolu postavy jaksi líné. Z dnešní doby trochu zvláštní pohled na to, že 45-letá žena si říká, jak je stará, když teď takové ženy mají kolikrát ještě dost malé děti.

Pro schulhoffovky mám nějakou slabost nebo co. Zejména ty, kde hraje Milda Kopecký. Jeho hraní se nemůžu nikdy dosti nabažit. Ačkoli tohle zdaleka není vrcholné dílo ani režiséra (spíš z těch méně zdařilých), a Mildy už vůbec ne, ráda se na něj podívám pokaždé, když ho v televizi dávají. Bohdalka taky máloco zkazí, tak proč ne? Tady se ani nepokoušela o své tradičné (polo)hysterické bláznovstí a zůstává v poloze vtipné, kultivované a jenom mírně uštěpačné manželky. Těžká pohoda, rozhodně ne úplně beznadějný film.

Ne úplně tradiční pohádka, ne úplně pro děti. Ani dospělé asi nějak moc neosloví. Zvláště, když někdo nemá rád smyčce. Jako dítě jsem je taky nevěděla ocenit, ale tahle pohádka je o spoustu let mladší. Já se do hudebky přihlásila dobrovolně, chodila jsem tam bez donucení rodičů, poctivě cvičila denně dlouhé hodiny (ne na housle) několik let a naučila se poslouchat všechny nástroje. Dnes smyčce miluju, a když v neděli po obědě lehnu na gauč, zavřu oči, klidně si jednou začas tuhle pohádku poslechnu. Díky obvykle dokonalému Vladimírovi Dlouhému taky jedním okem shlédnu. Kdo si myslí, že děti se předtím rodily nejdřív 9 měsíců po svatbě, toho nejspíš přinesl čáp. Jak už pravil malý Vašík ve Velrybě: "Víš, jak se narodí dítě?" Přece po svatbě. "Ale jdi ty. To stačí, když se dva mají rádi." Na pohádku docela stačí kouzelné housle a duch stromu. A taky ponaučení, že se nevyplácí nutit děti do něčeho, co by udělalo radost rodičům, když to netěší je samotné.

Nápad skvělý, taky hezky zahraný, a to všechny postavy. Jednoduchá výprava tomu hodně ubírá na kvalitě. Scénu, kde si Taťjána Medvecká s Dášou Veškrnovou vjely do vlasů, jsem si přehrála několikrát a pořádně se u toho nasmála. Holky si zadováděly, a je vidět, že si to celé pořádně užily.

Milá pohádka, jen trochu málo vody na tolik vodníků. Míla Myslíková je rozená tetka hastrmanka (nebo vyškolená z dr. Mráčka). Příjemný pohled na tehdy opravdu mladičkého rošťáka Vydru, po letech docela pobavilo. Oceňuji dostatek hezkých písniček, zejména Široký, hluboký, která mě vrátila do školních let na hodiny hudební výchovy.

A já sám, dycky sám... rytíř ve zlatém brnění s nosem Pinocchia na přilbě. Taky lže a vymýšlí si jako Pinocchio. Ničím výjimečné, Mário Kubec mi do role zbabělce typově neseděl, ale Langmajer byl dobrý. Ovšem ne jako šašek, spíš jako moudrý rádce. V kostymérně to museli splést, nebo byly všechny důstojné kostýmy půjčené do jiných pohádek.

Je to krása, ha-ha-ha, je to směšné, ha-ha-ha... Krásné ani moc ne, směšné tu a tam. Tahle pohádka mě jako dítě obešla. Lituji pouze toho, že až do dnešního dne jsem netušila, kdo jsou Pindruše. 25 let jsem tak nevědela, jak bez sprostého slova nazvat pořád se hihňajíci nány v práci. Možná bych se měla pokusit prosadit pro ně klobouk s mochomůrkou jako součást pracovního oblečení, když už jako žáby kňoukají. Simonu Stašovou v poslední době vidím pořád v roli nějakého strašidla. Zřejmě je to dědičný, když máma namluvila téměř všechna večerníčková strašidýlka a mochomůrky. Tím nechci říct, že jí to nesluší, právě naopak. Vidět, že to má v krvi.

Ono dost záleží, koho máte u sledování kolem sebe. Když si k tomu pozvete kamárady, s kterými jste na týhle zábavě vyrostli, a každý přidá vlastní scénky, komentáře a vzpomínky, tak to taky pořádně zvedne grády. My se fakt dobře bavili.

Obraz doby, kdy se v Petržalce ještě dalo zaparkovat bez toho, aby řidič musel nechat odbržděné auto v neutrálu, kdyby soused náhodou chtěl vodjet dřív. Nostalgie z dětství, kdy se sousedi navzájem všichni znali, děcka dováděly kolem baráku, jezdily na kolech a měly i opravdové kamarády (slovo virtuální se nepoužívalo). Taky pojem "být vychován ulicí" té generace mi teď zní jako lichotka. Škoda jen, že ty dialogy a jejich recitace jsou tak strašně nepřirozené a pro mě už dnes absolutně neposlouchatelné.

To nám z toho Popelčina prince vyrostl docela trapnej král, co? Lojzička jako komediantka, to vůbec není plané, princezna to ale není, jasný pane. Pro koho je král všech vodníků Josef Dvořák, tomu přijde Táborský spíš jako nepovedená karikatura Shreka. I kdyby Bonifác nekonvertoval na instalatéra, tohle je opravdu konec vodníků v Čechách.