mi-ib

Sedím si ve vyhřátem bytečku a koukám co ti chlapi dokázali. Pestrá paleta charakterů, temperamentů a individualit na začátku a pár posledních hrdých chlapů na konci. Dokážu si představit, že skutečný výcvik legie je mnohem těžší. Nedokážu si představit, že bych zvládl co ti hoši v tomto seriálu. Z toho co dělají aktéři výcviku v tomto seriálu, si asi můžem udělat přibližný obrázek, jak to tam opravdu vypadá. Ale asi nejdůležitější je poslouchat co řikají ti chlapi na černém pozadí v prostřizích. Nedokážu si moc představit, že bych zvládl co ti hoši v tomto seriálu. Jestli opravdu je to "reality-show" v tom pravém slova smyslu a vůbec nezasáhl žádný scénárista (určitě tam nějaký byl, ale víte jak to myslím...), tak musím uznat, že lepší jsem neviděl! Kdybych měl 6* dám šest.

Je super že tihle nemotorové fungují dál. Na tomhle dílu se ukazuje, že za celou tu dobu se tito nemotorové naučili jednu věc přímo náramně - a to uklízení. Vemou pluch a je hotovo. :-) Navíc u tohoto konkrétního dílu oceňuji pointu, která by mě nenapadla.

Nenaplněný potenciál. Myslím si, že zdaleka nevybrali to nejlepší. Jenže asi museli zachovat jakousi pestrost interpretů a proto tam nemohl být celou dobu jen Izer, který mě s Markem Dobrodinským a jejich Recepisem pobavil asi nejvíc. Vlastně jsem to ani nedokoukal, protože poslední scéna mě tak nudila, že jsem radši šel spáchat večerní hygienu.

"Jdete ted' domů? - Měl jsem to v úmyslu. - No, pak jste právě vykonal první pravidlo dobrého policisty. Zajistěte, že po skončení své směny dojdete domů živý." Já mám tendenci podobné mafianské filmy porovnávat s klasikou. Teď mám na mysli klasiku nejklasičtější - film Kmotr. Jenže tenhle film je jiný. Dívá se, na rozdíl od mnoha mafiánek, na tuto problematiku z pohledu policie. Bohužel tento pohled mi nepřijde tak zajímavý, jako pohled opačný, tedy přímo z jádra mafie. Navíc film není tolik šokující, protože si dokážu představit, že nějak podobně to funguje dodnes i u nás, jen se tolik nestřílí na veřejnosti. Navíc mi ve filmu nesedělo pár věcí, které hraničily až s béčkovým akčním filmem. Především se mi vybaví scéna, kdy je Connery prošpikován dávkou ze samopalu a ještě stihne dolézt do bytu a počkat na svého kolegu, aby mu stihl předat důležitou informaci. Každopádně necelé dvě hodiny filmu utekly v dobrém tempu a tak nemůžu říct, že bych se nudil nebo byl nějak znechucen. Přesto mi film přišel jako jeden z tuctových akčňáků z prostředí romantiky 30. let v Americe.

Asi to bylo špatnou kvalitou, podprůměrným dabingem nebo vysílacím časem, které mi Nova nabídla, ale já jsem neviděl nic, co by se vymykalo běžným westernům. Musím říct, že jsem se i místy nudil a díval se na hodinky. Ani mi nepřišlo, že by to bylo vykreslení divokého západu v jeho nezkreslené podobě. Možná to tak je, ale já prostě neviděl nic tak světoborného, že bych si řekl: "Aha, tak tohle jsem ještě v žádném westernu neviděl." Vzhledem k obsazení a místního hodnocení jsem prostě čekal mnohem víc, proto nemůžu dát víc než průměrné hodnocení 3*.

Zpočátku to vypadá na typickej american dream. Vlastně to tak vypadá asi 90 minut filmu. Jenže posledních 30 minut opět ukazuje, že Eastwood si nevybírá tucnové scénáře. Musím se přiznat, že poslední půlhodina mě dojala. I nějaká ta slza ukápla. Vůbec se nedívím, že Hilary Swank dostala za tenhle výkon oscara. Jenže nemůžu dát filmu 5* za poslední půl hodinu. Chápu, že prvních 90 minut byly důležité, aby se film mohl dostat do dojemného závěru. Přesto si myslím, že 5* film by mě měl bavit od začátku do konce.

Ještě se mi nestalo, že bych po nějakém filmu měl nutkání zatleskat. I když jsem viděl Hrdiny války jen v televizi, toto nutkání se dostavilo. Možná že Gu Zidi byl až moc velkej hrdina a v jiném filmu bych to neodpustil, ale Gu Zidi pro mě stále zůstal tak nějak lidský a stále jsem chápal jeho chování. Film nabízí spoustu skvělých záběrů, strhující příběh a neokoukané tváře.

Velmi zajímavá kombinace dětské fantazie a reality konce války ve Španělsku. Opravdu všechno je nádherné - nápadité fantasy postavy, samotné vykreslení okolností, ve kterých se malá Ofélie pohybuje, ale především se mi líbil naturalismus, s kterým byl děj podávám. Myslím takové drobnoty jako např. přestřelky nebo proříznutí tváře kapitána a pak jeho následné zašívání - to je právě ten kontrast: naturalismus vs. fantazie. Přesto mi chybělo jakási lepší pointa. Mě napadlo, že si vše Ofélie jen představovala, aby se vytrhla z té drsné reality. Jenže to mi pak není jasná jedna věc. Jak se vlastně dostala z toho zamčeného pokoje.

Tohle není film, ale opravdový pohled do Afganistánu mezi jednotky britských vojáků. Ukazuje se, že funkce vojáků není o počtu vystřílení munice, jako je tomu ve filmech. V tomto dokumentu neumírali herci naoko, ale opravdoví vojáci doopravdy. Nejde o to, komu se tahle válka hodí. V tomto dokumentu jde o to, jak to prožívají ti obyčejní lidé, kteří tu válku nezačali, ale musí v ní pracovat a leckdy za mizerný plat a v mizerných podmínkách. Poslední díl mě dostal. Nejen že Ross Kemp se objeví asi v nejnebezpečnější akci, ale ukazuje i návrat vojáků domů a další emotivní okamžiky. Zkrátka tohle vám nenabíne žádný hollwoodský trhák, tady jde o reálný život.

Jeden z nejzamotanějších filmů, které jsem kdy viděl. Je to hlavně proto, že děj jde utržkovitě na přeskáčku. Díval jsem se na to s mámou a měli jsme prvních 40 minut co dělat, než jsme tak nějak pochytili o co jde. Avšak film nás nechal v napětí až do konce a při posledním monologu by bylo v našem obýváku slyšet špendlík upadnout. Proč nedávám 5*? Film byl velmi náročný na soustředění. To mě celkem vyčerpalo a tudíž si zatím nedokážu představit, že bych si ho měl někdy pustit znovu. Zvlášť když už pak člověk ví o co jde. Je to velmi zajímavý film, ale pro mě jen na jedno zhlédnutí. Aspoň zatím.