ForGump

Myslím, že Michael Mann připravil pro fanoušky lehké zklamání, protože to nepřipomíná ani z rychlíku např. Le Mans 66. V mnoha chvílích to hraničí až s artovým pojetím, to mohutné držení kamery na obličeji Enza Ferrariho a Laury to jen dokumentuje, ta Messerschmidtova kamera je extratřída, to jak s ní pohybuje je fantastické. Některé scény jsou až šokující a nekompromisní. Po režijní stránce je to naprosto dokonalý snímek, Adam Driver hraje Ferrariho odevzdaně a oscaropudně (Nee tak okatě jako Bradley Cooper, ofc). Scénář ale asi zasloužil nějakou lepší péči, docela bych to uvítal ještě dramatičtejší, protože všechny scény, které mají v sobě drama jsou mimořádně silné a znovu jen potvrzují Mannův inscenační um (scény z hrobky Dina, scény Driver x Cruz, opera). Osud Enza Ferrariho by vydal na minisérii samozřejmě, ale každopádně s tímto pojetím také vcelku spokojenost a palec nahoru. 75%

Nádherná adaptace klasického příběhu Roalda Dahla, plná originálních nápadů, písní a krásných dialogů. Chalamet v hlavní roli Willyho Wonky je fantastický, řekl bych, že si vzal něco z obou předešlých představitelů, trocha z Deppa, více z Wildera, ale především je svůj a je nezpochybnitelná hvězda současného Hollywoodu, na něm především vystavuje Paul King svou vizi, která je zrealizováná do detailu precizně. Opět tu mám jednu scénu, jež si budu pamatovat navždy s žirafou, plameňáky a nočním létáním s trsem bálonků. Jeden velký úsměv. 80%

Opravdu koňská dávka nevkusu již podruhé. Vejdělek se snaží opravdu vytěžit vtip z každé odjištěné pušky, generace Z, body shamingu, Lišky a Helenky Vondráčkové. Je to opravdová lahoda, na které se scénáristicky podílel Petr Zelenka. Jako ani bych se nedivil, kdyby to přišlo moc i běžnému divákovi Vejdělkových opusů, přitom se to snaží tvářit tak nevinně a starosvětsky pohádkově, ale je to jenom velká zoufalost a bída českého národa v jednom filmu, jen o něco naleštěnější než ten hrůzný Teambuilding s melodiemi z hudební banky a hereckými výkony za hranicí teatrálnosti. 20%

Esence toho nejhoršího z českých porevolučních komedií, má to zběsile idiotský děj, nevtipné postavy s nevtipnými dialogy, spousta trapných stereotypních vtipů a do toho všeho se pak zjeví Michal David. Bylo mi z toho filmu celkem nevolno. Úvodní vzkaz tvůrců, že se neztotožňují s dějem a jeho postavami mi pak přišel skutečně nejabsurdnější. Na druhou stranu zase aspoň řekli, že jim jde hlavně o smích hloupých díváků a jejich money, a že se povedlo jak jsem slyšel. Bohužel ten způsob je fakt přízemní a nechutný. Navíc velmi špatně a levně natočený s klasickými herci těchto filmů. Tak co tu máme dále? Že by Aristokratka? 10%

Oběť je naprosto precizně zrealizovaný film, mnohovrstevnatý, který pojímá vše, co česká společnost nabízí, jíž jí zhoubně prorůstá. Mediální a lidská manipulace je takové klíčové označení celého filmu. A Blaško to celé točí tak uvěřitelně, že jsem až skoro nadšený. 80%

Vánoční příběh mě docela potěšil, protože jsem od něj nic nečekal. Nicméně je to v rámci žánru našich komedií potěšení, které rozhodně není dokonalé, jen není prostě tak strašné jako jsme u podobných filmů z české provenience zvyklí. Bohužel se ale stále nacházíme v ději, který je značně nesourodý, množstvím postav a zvláštními výlevy natažený přes snesitelnou stopáž. V mnoha ohledech to připomíná směs těchto vánočních snímků, hlavně v tomto ohledu tuzemskou variaci na Lásku nebeskou, která je tu zmíněná prostřednictvím politika Karla Rodena až přes čapku Anny Fialové, nápadně se podobající té, co nosila Keira Knightley. Jen tak nějak trojice scénaristů byť se snažila, tak nejsou experti na tento žánr a ani na žánr feel good hřejívých komedií. Naopak při vzpomínce na poslední filmy Pavláskové, či horory od Rudolfa Merknera jako celkem nedávné trauma z filmu Jak přežít svého muže, si mírně u mě napravili reputaci. Nutno ale říct, že to zachraňují hlavně herci, kteří jsou snad všichni velmi dobří a táhnou film nahoru. Komediální situace mě po čase u českého filmu opět donutili k smíchu, neboť byly nečekaně dobře vypointované a byť tedy někdy se tlačilo na pilu až moc, typicky štědrovečerní exhibice Oldřicha Kaisera olizovala hranice vkusu, tak přesto jsem se u toho necítil nijak příliš trapně, ale naopak celkem příjemně. Přeci jen si ale stojím za tím, že se tyto spletité náhodyplné příběhy dají vytvořit i sofistikovaněji a funkčněji, ale jak říkám až s téměř předsudky před začátkem filmu, jsem od televize odcházel vcelku neznechucen. V žánru českých romantických komedií nadprůměr, film jako celek mírně pod ním. 45%

Svěrákova křeč. Jinak už bych to bohužel nenazval. Po strništi bos už mělo jasné náznaky, tady se to jen vyplnilo. Celá aura kolem slavného rodu začíná pozvolna uvadat, ovšem stále ještě alespoň s náznaky jejich starých dobrých filmových časů. Příběh Betlémského světla připomíná z velké dálky Vratné lahve, to snad jen ve stejně štiplavých dialozích dua Svěrák-Kolářová, jenže zbytek kolem nich je ovšem tak nesourodý a velmi očividným způsobem do sebe nezapadá, že je mi to až líto. To míchání a skákání mezi knižními postavami a jednotlivými povídkami bylo krajně matoucí. Je pravda, že co do humoru tak to má své zábavné chvíle, mladý Svěrák to inscenuje ale pro mě už do do absurdna, které není zábavné, ale spíše obočí pozvedající. Tradiční spadlá čelist, tedy spíše nechutné mlaskání nad křivkami žen, a celková plochost ženských postav a lascivní humory si prostě ani zde nelze odpustit (dokonce lze i pozorovat nějaký fetiš na svlékání Terezy Ramby, která na to nějakým způsobem přistupuje a víceméně se nechá přímo na plátně její postava ''znásilnit''), jenže co tak nějak ve Vratných lahvích ještě mělo jakousi míru a funkční příběh, tak tady upadá do šedi a je to vlastně už celkem trapné a nudné, kdy se nedočkáme žádného emočně zajímavého okamžiku, naopak to celé tak nějak vyšumí. Jsou tu ty samé problémy jako když jsem četl knihu mladého Svěráka Bohemia. Jan Svěrák totiž nedokáže udržet soudržně kostru vyprávění, ale stále více uhýbá a neví co dříve až se to celé rozplizne. Svěrák mladší ale zůstává zajímavým alespoň režisérem, jsou tam zajímavé nápady, které mi až evokovaly to dobré z Akumulátoru 1, ale spíš jen tak matnými střípky. Bohužel Betlémské světlo očividně nemělo tak velký rozpočet jaký by asi potřeboval, spíš měl jen dobré řemeslo, hlavně scénografa, který vyčaroval celkem solidní production values. Jinak to ale vypadá celkem málo filmově, spíše až do moderního televizna. Za mě jen zmatek, šeď a maximálně pár úsměvných momentů, nicméně pořád ne nic, co by snad mělo být označeno brakem, jen to s tím již celkem hraničí a pokud se nám tímto filmem uzavírá kariéra Jana Svěráka, tedy alespoň dle vyjádření do tisku, tak furt lze říct, že ač jeho filmy v 10-20. letech kvalitativně klesají, tak stále ještě nešli tak hluboko jako u Svěrákových souputníků, byť je to konec podobně trpký jako kamaráda Menzela. 30%

Od Alice Nellis velmi slabý kousek. Nudný až za hrob, ve kterém leží Miroslav Krobot, který v jedné ze dvou závětí koupí své manželce koně Buka, tím se dá do obrátek teplý lidský příběh o ženě, která hledá sama sebe a zbavuje se strachu z života bez manžela a rovná se s tím dosti nevýrazně, bez emocí (nepočítám ty, které tam nepřesvědčivě vkládá hysterická Petra Špalková) a chladně. Chladnost je po týdnu od filmu Slovo opět v kurzu. Celý film je tak pouze buď malebně nastímané cválání koně, zatímco ostatní to pozorují zpoza ohrady anebo podivné mávání kamerou při nepodařených akčních scénách. Tu s instruktorem Rodenem bych nechal zarámovat a odnesl do Muzea nevkusu. Otravným prvkem vloženým do této idyly je srandovní autistka Martha Issová, která si po letošním Úsvitu jen povýšila svůj herecký rejstřík zbytečnosti a otravnosti. Ten největší problém filmu, který paradoxně natočila a napsala ženská režisérka je vlastně hlavně v tom, jak ženy znázorňuje, buď jsou hysterické, protože je opustil manžel, nebo jsou zmatené, neboť už po manželově smrti na něm nejsou závislé a neví co se sebou, případně jsou prostě nevýrazné, případně postižené. Hlavní hrdinka vlastně ale jede to co jí naplánoval její manžel, vlastně jí uzavřel na jejich statku. Posmrtný vliv mužů na ženy je tady sice méně křiklavý, přesto od Alice Nellis dost zabolí. Čekal bych něco takového spíše od Jiřího Vejdělka s Eliškou Balzerovou v hlavní roli. Určitě se musí režisérce nechat, že to natačí alespoň zručně, pokouší se navodit i jakousi lyrickou atmosféru venkova, který se ovšem zase nějak nedokáže rozvinout a je zosobněn jen v hocha a jeho matku, kteří pěstují kozy na sejra. Za mě další celkem trpké zklamání u českého filmu. 30%

Extrémně mdlý film potlačující téměř veškeré emoce. Slovo připomíná moře, u něž se hrdinové sluní, je neklidné a se spoustou vln. Má to zajímavé výrazové prostředky, ale co se týče postav samotných tak je to scénaristická bezmoc. Primárně ale jedna velká nuda, která se téměř nedala vydržet aneb komunismus a prostý lid již stokrát opraný. 30%

Jak mít sex se snaží nalákat názvem, asi se mu to v menší míře podaří, ale jen do chvíle, kdy si to lidé řeknou. Hlavním žánrem je to totiž art film, který celkem sofistikovaným způsobem ukazuje, jak se z nezávazného výletu do Řecka za spoustou pohlavního styku a alkoholu může stát hořké intimní drama. Sledujeme tři dívky, které se vydávají na své poslední prázdniny, zatímco se v pozadí rozhoduje o jejich osudu, čekají totiž na to, zda budou přijaté na vysokou školu, či se budou muset vidat jinou cestou. Tento fakt je cílem jejich rozhovorů a vtípků, zároveň se uvádí do řeckého nočního života a spřátelí se s jinou trojicí, která bydlí naproti nim a paři spolu dnem i nocí. Další události již ponechám bez komentáře a spoilerování, byť se nejedná o nic převratného co by se dala vyzradit, ale jde o stěžejní věci. Nicméně mě to extrémně bavilo, začátek je velmi dynamický a hlučný, hlavně díky hlavním děvčatům, které zažívají víceméně extázi z nabyté svobody a chovají se solidně na přes hubu a sázejí se, že která "toho více našuká, tak vyhraje kozatou skleničku", aby se postupem času film začal uklidňovat, tedy do té míry jak je noční život v letovisku možný a rozkryl nám všechny karty, protože teprve postupem času nám ukáže, kdo je vlastně hlavní hrdinka z těch tří devčat, máme samozřejmě indicie již od začátku, ale teprve od poloviny se kamera soustředí vesměs tam. Druhá polovina filmu nám také dává plnohodnotný obraz charakterů, které se dříve jen skrývají a tím je to vlastně skvělé, jakým nám dávkuje tyto drobnosti. Celý film je velice soustředěně režírovaný, kromě kamery vlastně ničím extrémně nevyčnívá a nedělá se okázalým, naopak velice sympaticky pracuje s detaily a postupným zoomováním nás vtahuje. Dialogy využívají hovorové mluvy mladých lidí, která celý příběh dělá autentičtejší a více uveřitelný, byť to české překladatelce neulehčují. Dobře vybraní herci a hlavně ústřední postava Tary v podání Miy McKenny-Bruce je velice citlivě podaná, v mnoha ohledech mi připomíná klon Florence Pugh. Prostě naprostá spokojenost a velké doporučení. 80%