kubilov

Europa je jeden z nejlepších Trierových filmů, to bezpochyby. Jako vyvrcholení jeho "evropské" trilogie, která mě jako celek příliš neuchvátila, či jako notně realistický popis prvních let v Německu po válce, v obou případech film funguje a má co nabídnout. Mladý Američan se přimotá do německých aristokratických kruhů, které jsou nuceny šikovně kličkovat mezi neústupnými Američany a partyzány - warewolfy, kteří nemají absolutně co ztratit, avšak osud karty ještě mnohokrát promíchá. Ovšem nejlepší stránkou filmu není ani zajímavý příběh, kvalitní herci nebo Max von Sydow jako téměř "božský" vypravěč, ale dokonalá vizuální stránka, která nemá sebemenší chybičku a hlavně přináší dosud nevídané prolínání černobílého a barevného filmu, to vše ve vlakovém prostředí.

Prázdná zbytečnost. Z "evropské" trilogie nehorší a nejzbytečnější film, který se místy dokonce snad i opájí sám sebou. Z filmu jsem měl takový neodbytný pocit, jakoby se snažil Trier předčasně dospět, což se mu povedlo až za pár let. Závěrečné propojení fikce s realitou si alespoň nějaké ty kladné body zaslouží, protože jinak je to prázdné žvástání o hovně.

Po celou dobu, kdy jsem se na film díval mi do pokoje svítilo krásné jarní slunce a hned jakmile mi Prvek zločinu skončil, začalo pršet, jako kdyby to snad bylo vzhledem k deštivému prostředí filmu naschvál. Vyšetřovatel Fischer, vrah Grey a návrat do minulosti pomocí hypnózy. Trierův režijní debut je sice těžký jak prase, ale atmosféru má vykreslenou moc hezky, na druhou stranu ale kdyby si Lars odpustil ty pseudoartové kokotiny okolo, mohlo to bejt daleko lepší.

Pořádná depkoidní atmosféra, nic víc.

Lars Trier byl jako tvůrce filmů sakra aktivní už v útlém věku, důkazem je tomu i tento kratičký filmík o lásce chlapce a jedné kytky. Přesto by to mohl být ještě kratší snímek.

Za provedení a nějakou hodnotu bych dal *, ale s přihlédnutím k tomu, že bylo mladému Larsi Trierovi tehdy pouhých 11 let, přidám i druhou.

True Detective splnil svůj potenciál na 1000%. Je mnoho seriálů, jejichž sledování diváka velmi baví, ale rozhodně není až tolik těch, u kterých se nemůžete odtrhnout a celou osmihodinovou stopáž zvládnete třeba za dva dny, tento mimořádný seriál však takový je. Perfektně zamotaný příběh o masovém vrahovi v zálibě v okultismu by sám o sobě takovou davovou hysterii nevyvolal, tou největší sílou celého projektu jsou samozřejmě oba hlavní protagonisté, které mám osobně oba velmi rád, a jejich podrobné psychologické vykreslení, které je v některých případech až překvapivě hluboké a podrobné. Matthew McConaughey se po rázné změně svého výběru rolí a jejich ztvárňování už definitivně posunul mezi ty nejlepší herce, které v současné době Hollywood nabízí (u mě top 3 třeba), a tak po právu této televizní minisérii se svou postavou těžko definovatelného a často mrazivě filosofujícího Rusta neohroženě vládne a ukazuje se tak jako velice progresivní herec. O osm let starší Woody Harrelson, druhý v řadě, se ze začátku drží v pozadí a jakoby sleduje McConaugheyho herecký koncert, ke kterému se ale postupem času velmi ochotně přidává a ukazuje tak, že není pouze skvělým bavičem a hercem vhodným jen do komedií, ale i kvalitním dramatickým hercem, jenž dokáže zahrát rozpolcený charakter podobně skvěle. Co se týče Michelle Monaghan, tak ta hraje velkou roli zejména v prolínání osobního a profesního života obou vyšetřovatelů, což poté oběma výrazně znepříjemňuje jak pátrání po vrahovi, tak i soukromé žití. Aby se nestálejší divák nestačil nudit, připravili si pro tento případ Fukunaga s Pizzolattem vyprávění hned ve třech časových liniích, které tak dokáží věrně popsat celý průběh sedmnácti let, které všem zúčastněným nevratně proměnili životy. A kdyby ani toto někomu nestačilo, tak je každý díl správně vygradován, přičemž nechybí buď zajímavé odhalení nebo perfektní akční scény, které snesou to nejpřísnější měřítko (černošská čtvrť, pronásledování pachatele v 5. díle, závěr ve zvráceném prostředí v 8. díle). Místo toho, aby seriál šel přímo a neohroženě za závěrečným rozřešením od prvního dílu přesně a bez odboček k osmému, naštěstí nabízí spoustu slepých dějových ramen, které alespoň zavaří závity pozorně sledujících, dvojitý konec, když první přijde již po čtyřech hodinách od úplného začátku, atd. Toto mistrovské dílo se bude jen velmi obtížně překonávat, a to ne jenom letos. ---------- V letošní letní seriálové sezoně mohlo být těžko něco více diskutovanější než druhá série jedné z nejlepších televizních sérií všech dob. Těch 8 dílů, které spatřily světlo světa v lednu a únoru 2014, už zřejmě navždy vstoupí do seriálových příruček pro příští generace. O to těžší (nemožnější) tak bylo pro Nica Pizzolata a šestici režisérů včetně Justina Lina navázat na dokonalost první série a přivést rovnocennou druhou sérii. S potěšením jsem kvitoval, že na první sérii se nenavazuje, příběh skončil, opona spadla a je čas na něco jiného. Na něco většího, nebezpečnějšího a mrazivě realistického. Druhá série True Detective je oproti té první, která byla při zpětném pohledu až překvapivě komorní, daleko rozmáchlejší. Začněme u toho, že ze dvou hlavních postav se zde staly čtyři, ten "temný" případ sahá do mnohem vyšších pater společnosti a okrajově i nepřímo se dotýká také o mnohem více lidí. Přes to všechno jde o konzistentní, napínavý a inteligentní seriál, který trochu překvapivě drží i herci, kteří i když nedosahují kvalit Matthewa McConaugheyho a Woodyho Harrelsona, přesto podávají své nejlepší herecké výkony vůbec. U Colina Farrella se to dalo celkem čekat, tomu tahle role sedí jako ulitá, ale na Rachel McAdams a Vince Vaughna jsem byl opravdu mimořádně zvědav.. a nakonec nadmíru spokojen. Potenciál zkaženého, prohnilého a hnusného města Vinci v Kalifornii naplněn dostatečně. Highlighty série jsou: konec 4. dílu, rozdělení příběhu na začátku 5. dílu, závěr 6. dílu a samozřejmě velké rozřešení v poslední epizodě. Nechápu ten hate, je to nesmysl čekat dvakrát to samé. Ale to se některým lidem prostě vysvětlit nedá.

První scéna v Blade: Trinity - zikkurat. Říkám si, co se to sakra děje, snad se do této vcelku povedené komiksové sérii o polovičním upírovi nezačne cpát překrucovaná historie a podobné kraviny. A bohužel je tomu tak, hrabě Dracula jako mýtický posel z minulosti, jenž byl uctíván všemi kulturami, vždy pod jiným jménem, a který se vrací do současnosti, jen z toho důvodu, že už málo undergroundovým upírkům vadí Blade? Až takovej bullshit jsem nečekal. Hrozivý scénáristický průser, nudnou režii a nekoherentní naraci pak zachraňuje jen stále cool Wesley, docela hezká Jessica Biel a hlavně nejlepší postava filmu, Hannibal King v podání Ryana Reynoldse.

Laberinto del Fauno, volné pokračování (jak sám Guillermo řekl), velmi povedeného Espinazo del Diabla, které jednoznačně překonává, definitivně potvrdilo del Torův režisérský talent, protože pokud někdo po shlédnutí tohoto filmu ještě pochybuje o režisérských kvalitách Guillerma del Tora, zřejmě by se měl léčit. Po vizuální stránce nejde filmu v žádném případě nic vytknout, kamera, výprava i masky jsou na dokonalé úrovni, proto Oscaři naprosto oprávněně. Třeba mě film tolik nedostal jako ostatní, ale přesto je to hlavně díky vynikající režii a nápaditému provedení vysoce nadprůměrný a těžko žánrově zařaditelný film, který na pozadí frankistického Španělska během války vypráví pohádkový příběh o jedné nekorunované princezně s lehce "deus ex machina" faunem v totálně nepohádkovém provedení. Pojídač děti absolutní top.

Blade se vrátil, silnější, efektivnější a stylovější, to vše za vydatné pomoci Guillerma del Tora, kterému jako kdyby nedělalo žádné potíže velmi s přehledem strčit první díl do kapsy. Wesley Snipes je ještě drsnější než v devadesátým osmým, přesto nezapomíná svůj pověstný úšklebek, Kris Kristofferson je tentokrát tajemnější, ale přesto si pořád udržuje své napůl humorné herectví. Co se týče mého oblíbence Rona Perlmana, tak ten mě opět mile překvapil, protože zde byla jeho postava zahalená pořádnými tajemstvími, což se mu povedlo zahrát opět skvěle, například ten jeho chladnokrevný způsob zabíjení, na ten byla radost se dívat. Pokud jste pražští patrioti, nemá cenu tomuto filmu odolávat, i když tu Praha zas až takovou roli nehraje, je vždycky milé vidět jí v nějakém hollywoodském filmu. Další důvody jsou samozřejmě také to, že se ne každý den povede slyšet zařvat Marka Vašuta: "Kurvapiča", zjistit o Karlu Rodenovi, že je to právník, ne člověk, dozvědět se kde je v Praze Dům Bolesti a v neposlední řadě i vědět, kam si na Pařížské zajít pro krev. Jednoduše nejlepší del Toro.