Israha

Ze začátku nápaditá digimoní variace na Nebezpečnou rychlost, pak se to překlopí do klasické "evil creature invasion" stórky a vyvrcholí to poměrně tuctově, ale co? Za těch 30 minut to nestihne nudit, animace je zdařilá, akce houšť, není důvod si příliš stěžovat. Zbytečný tento spin-off je, to zase není třeba zamlčovat, ale jako jednohubka po dokoukání hlavní série Digimon Tamers chutná.

Skvěle naanimovaná (filmová jednorázovka holt vždy bude vypadat lépe, než série o několika desítkách dílů) akční šupa, jejíž tempo se i díky střídmé stopáži nezastaví a z čistě prožitkového hlediska je z pohledu dětského i dospělého diváka akčního anime skoro pětihvězdičková. Jen zoufalé recyklování dějové linky z filmových spin-offů série Adventure je tak okaté a tak prosté inspirace, že to výsledný dojem srazí. Ale co si budem - jestli jsou pro někoho Digimoni guilty pleasure, tenhle středometrážní film bude guilty pleasure na druhou.

Mezi fanoušky Digimonů se vedou debaty, zdali je lepší sérií původní Adventure, nebo právě Tamers. Z mého pohledu jsou ve výsledku víceméně na stejné úrovni, i když každá z nich má na své straně trochu jiná pozitiva. Tamers mají rozhodně lepší scénář, kvalitnější animaci, originálnější dějovou linku a vyváženější vyprávěcí rámec. S obligátním "zlý Digimon chce ovládnout digitální i skutečný svět, musíme ho zarazit!" se zde nesetkáme, příběh je vrstevnatější, v první třetině se v rámci vyprávění poměrně výrazně ohrazuje vůči opakovaným srovnáním s Pokémony, a na závěr získá nečekaně epicky a náležitě temný rozměr (Japonci své děti mají rádi, když jim pouští tohle). Slabší jsou na druhou stranu postavy a jejich Digimoni. Uznávám, že Tamers jsou s přístupem "existují i nevýrazní a na první pohled méně významní lidé, ale i ti mají v běhu událostí své místo" realističtější, ale sleduje se to hůře. Hlavní protagonista Takato je zaprvé kopírkou Taichiho z Adventure a Daisukeho z Adventure 02 (stejně jako jeho Digimon je horší kopírkou Digimonů zmíněných postav, a ke všemu má příšerný kňouravý voice acting), a zadruhé jeho definující vlastností je to, že je prostě jen obyčejné děcko. Jeho kámoši Hirokazu a Kenta součástí série vůbec být nemuseli a nic by se nestalo, a jen stěží hledáte jiný význam existence rozmazlené malé sestry Jiana, než otravování diváka svými výlevy. Jian, Ruki a Yuri jsou sice fajn, ale celkově zde Tamers oproti postavám z Adventure co do propracovanosti a atraktivity osobních příběhů ztrácejí (není vzácné se přistihnout u myšlenek, že vám vlastně víc stojí za pozornost osudy počítačovými daty tvořených stvoření, než jejich kamarádů z masa a kostí). Jak jsem psal, možná realističtější, ale určitě méně sledovatelné. Ale není divu, když si zjistíte, že showrunner série dělal na mnoha young adult či dospěláckých anime, mimo jiné i NG Evangelion. Pak začne komplexnost, tonální rozhoupanost, bizarnost a menší přívětivost k dětskému divákovi (vyvážená momenty extrémní infantility) dávat smysl. P.S: speciální hejt si zaslouží postava Culumona, protože ta ubreptaná, patologicky roztomilá a nesnesitelně vlezle hodná nestvůrnost sice má své místo v příběhu, ale její stvárnění snad nemůže být nic jiného než trest pro starší diváky, za to že hledí na anime pro děcka.

Nebudu kecat. Obával jsem se, že šokantnost odhalených skutečností a důležitost prezentovaného tématu udělá "V síti" výrazně pozitivní hodnocení sama o sobě, a dokument za tyto aspekty schová méně kvalitní zpracování, ale nestalo se. Natočeno přesně, linka se postupně rozvíjí nořením hlouběji do morálního bahna, stopáž není vycpána nicneříkajícími záběry a rychlým dávkováním odhalení udržuje pocit tíživosti. Potud super, a závěr zrovna tak, protože konfrontovaný "Ústečan" nejen ukázkově zosobňuje prohnilost sorty lidí, do nichž spadá, ale paradoxně při té zoufalé obhajobě vlastní špíny říká i pointy, které jsou svým způsobem velmi trefné. Dva zásadní nedostatky však vidím - Tereza Těžká byla i přes snahu druhých dvou figurantek jediná opravdu přesvědčivá v roli 12letého děvčete, to zaprvé. A zadruhé - krom odkrývání a upozorňování na znepokojivý stav věcí by bylo na místě, aby se využila přítomnost odborníků přes sexuologii, psychologii, právo, atd., a film prostřednictvím jejich komentářů rodiče, děti i samotné predátory důrazněji informoval o možných dopadech toho, co se děje. Klidně za cenu 15 - 20 minut stopáže navíc.

Neskutečně uspokojivý film, pokud jste selektivní latentní misantrop a rasisti vás serou stejnou měrou jako protestující za skutečnost, že ve filmu, odehrávajícím se v evropském středověku, není žádný černoch. Pokud souhlasíte s otřepaným vtipem o podobnosti internetových diskusí a paralympiády, a považujete comment sekce na sociálních sítích za stejné zlo, jako covidovou karanténu, The Hunt si vychutnáte. Craig Zobel cituje ve své drsné společenské satiře Orwella, ale výrazovými prostředky se blíží spíš Řezníkovi, šije do extremisticky smýšlejících dementů napříč politickým, sociálním a názorovým spektrem a ambivalentně konstatuje "nesnáším je všechny". Skvělá zábava, která se nebojí poctivých gore efektů, rafinovaně si hraje s diváckým očekáváním a skvělým tempem baví od začátku do konce, jen mě zamrzelo, že satiricko-humorný aspekt velmi upozadil ten thrillerový, a nějakého napětí z postupně ubývajících obětí a jejich boje o přežití si moc neužijeme.

Tři vteřiny digitální šmouhy tvaru velkého pavouka, pár desítek vteřin digitálních šmouh ve tvaru rádobydraků, necelá minuta štírů jako z devadesátkové videohry a v součtu opět okolo minuty konstantně rozmazaného "King Konga". A pak jen bloumání po džungli tam a zpět, řečnění, řečnění a bloumání po džungli tam a zpět. Méně dobrodružný dobrodružný film jsem už dlouho neviděl. Je to Asylum, takže jsem se asi třikrát zasmál u "so bad it's good momentů" (larvální terapie, souboj s noži, exploze bomby - a speciálně ta první scéna je ultimátní nářez, když při hlášce "larvy vyžerou mrtvou tkáň a ránu sterilizují" nacpe týpek borce do díry v noze hroudu bahna s červy :D), ale zbytek je křeč o maximální úrovni křečovitosti. Špatné, nevtipné, nudné, úmorné. Chvílemi jsem si říkal, že blatantní znásilnění Doylova Ztraceného Světa do podoby, kde postavy nemají povolání, věk a dokonce ani pohlaví svých literárních předloh, a kde se neobjeví jediný dinosaurus, je ve své troufalosti aspoň na tu jednu brakovou hvězdu...ale když on je ten film fakt úmorná nuda.

(komentář slouží jako souhrnné hodnocení celé šestidílné série) Protagonisté Digimon Adventure nám zestárli, jsou na prahu dospělosti, a společně s nimi se změnil i tón příběhu, kterého jsou součástí. DA: Tri je vážnější, vyspělejší a temnější; veselými barvami stvárněné dětské dobrodružství se překlopilo v šedě tónovanou melancholii, kde i vítězové utrpí ztráty a nic už nebude jako dříve, což jde ruku v ruce s vývojem (opět vrstevnatě a životně napsaných) postav. Zlepšila se úroveň animace, ta je chvílemi nebál bych se říct výborná, a fikční svět, ve kterém se série odehrává, významně nabral na hloubce a komplexnosti - a z toho plyne i zásadní, po necelých dvaceti letech stále přetrvávající problém, kterého se Digimon Adventure nedokázal zbavit, a tím je absolutní nevyrovnanost a nesoustředěnost vyprávěcího rámce. Scénář rozehraje několik vzájemně prolnutých dějových linek, pak se ale zasekne u rozvíjení charakterů a dojení emocí (kteréžto obojí zvládá poměrně na úrovni, aby nedošlo k chybné interpretaci), a podobně jako první Digimon Adventure i DA: 02 nakonec dopadne ve stylu "chystáme, chystáme, chystáme, počkejte si....do prdele, není čas, musíme to nějak narychlo dovyprávět". Některé dílčí příběhy pak skončí nedořečené, jiné se zase odbydou pár větami bez dopadu na centrální dějový oblouk a divák si pak klade otázku, proč tedy vůbec byly v rámci celého vyprávění otevřeny. Je to škoda, a dvojnásob po uvědomění, že v druhé části se více než třetina stopáže ztratila neúnosně infantilním a nevtipným blbnutím, a de facto celá pátá část se neúspěšně snaží vyvolat zájem o osobní příběh postavy, která je učebnicovým archetypem pasivního ufňukánka, a jejího Digimona, kteréhož příběh by se kompletně dal shrnout vousatou větou "byl stvořen zlý, ale můžeme v něm najít i dobro". Za nejsilnější části bych naopak označil jedničku, která funguje i samostatně jako fantastický, trochu mysteriózní kaiju film; poté pochmurnou a ve své zatěžkanosti velmi emotivní trojku, a pak závěrečný díl, který naplno tlačí na apokalyptickou atmosféru a přichází se záporákem, který je legitimně děsivý, a dětem, které se přišly podívat, jak že to vlastně dopadne s jejich oblíbenými veselými příšerkami, může přinést drahnou spoustu neklidných nocí. (hodnocení díl po dílu: Reunion 4/5, Determination 3/5, Confession 4/5, Loss 3/5, Coexistence 2/5, Future 4/5)

Docela zábavný camp, který nejde cestou sebeironického, satirického pomrkávání, ani bláznivých přehnaností, nýbrž takové poklidné, roztomilé nablblosti, která se chvílemi tváří uvědoměle, chvílemi vůbec. Rozpočet byl evidentně ultranízký, protože CGI je příšerně nekvalitní a ještě k tomu sporadicky používané, v davových scénách (no, jedné jediné) nejsou ani komparzisti a opakování exteriérových lokací je tak očividné, že si z toho postavy naskrz čtvrtou stěnu dělají prdel. Brak jak prase, ale celou dobu dokáže udržet na rtech diváka takový ten pohrdavý, ale přitom pobavený úsměv, převážně skrz neustálé dojení humoru přes konfrontaci charakterových stereotypů vymletého vojáka a v praktických činnostech nepoužitelného vědátora, a to prostřednictvím místy až sitcomového neherectví. Chvílemi to sranda je, (častějšími) chvílemi ne. Třetí hvězdičku dávám za závěr, protože když si záporácký šílený vědec zabodl do zad krystaly a proměnil se v mluvícího, oheň chrlícího obřího hada, dostal jsem záchvat smíchu...a poté i druhý, když ten samý akt provedl vrchní zelený mozek v návalu sebevražedného heroismu taky.

Slušný digimoní spin-off s fajn temnější atmosférou a dobře naanimovanou závěrečnou akcí. Také poněkud zbytečný, reycklující, a nepřinášející do fiktivního univerza nic nového, ale aspoň na ploše těch skromných 30 minut relativně zábavný. Dobrá jednohubka mezi sledováním jednotlivých sérií.

Tohle mi nedávalo žádný smysl, a pochybuju, že to může nějaký smysl dávat dětskému divákovi, kterému je to primárně určeno. Hvězdička za animaci, která je mnohem lepší, než bývá standardem u seriálové podoby Digimonů, jinak jsem to nepobral a absolutně jsem nepochopil, co má tento příběh přinést do digimoního univerza, proč by mě měl zaujmout či co by mi měl sdělit. Chaos, navíc pekelně nudný. Mizející postavy jen tak náhodou, roztříštená struktura vyprávění, záporák, co záporákuje, protože si myslí, že se s ním nikdo nekámoší...a z toho surreálního závěru, který mi chvílemi evokoval šílenosti jak z NG: Evangelion, už mi šla hlava kolem úplně. Nebrat, dokonce ani tehdy, jste-li fanoušek Digimonů. Tohle má smysl vidět jen, pokud jste kompletionista.