Israha

Solidní řemeslo, téměř nulový prožitek. Industriálně-kyberpunková dystopie po vizuální stránce nabízí kvalitní animaci, ale nepříliš propracované prostředí, a i události, vedoucí k jejímu vzniku, jsou jak přes kopírák ke každému druhému postapu, ve kterém stroje ovládly planetu. Není to úplná nuda, ale pokus o depresivní stvárnění zbytků lidské společnosti v poslední fázi rozkladu se nakonec překlopil v podivně řídkou, melancholickou podívanou, která ze své všeobecné letargie vybředne jen v pre-klimaxové akční scéně, která je opravdu kulervoucí. Ta atmosféra rezignovanosti a smíření se s vlastním osudem mě nechytla, a ani jsem neměl moc možností vstřebat, jak ji prožívají postavy, které jsou redukovány do podoby prázdně se ploužících anonymních figurek (s občasným záchvatem pudu přežití), sedících u ohně a čekajících, až jim dojde jídlo, nebo až je najdou nepřátelští roboti. Konec pak je možná docela originální, ale v duchu celého filmu příznačně rezignovaný a nic neřešící. Pocitově tak lepší dvě hvězdy, třetí dávám čistě za zdařilou animaci.

Dadaismus jak prase, doslovně. Vůbec to nedává smysl, dějou se tu magořiny jedna vedle druhé, a je to natočené přesně tím trashovým stylem, který podává cílené a úmyslně parodické záchvaty režijní, scénáristické, herecké a technické nekvality takovým způsobem, že vás místy na chvíli donutí přemýšlet, jestli je to fakt všechno tak blbé schválně, nebo nechtěně. Ale zároveň to je tak plné nápadů, že se u toho nelze nebavit, pokud vám vaše prohnilé srdce bije pro postapo, splatterpunk, osmdesátkové akčňáky, pokleslou erotiku á la Wynorski a nechutný humor všeho druhu. Zaflusaný, odporný, ulepený grindhousovský vizuál s tučnou dávkou ručně dělaných masek a efektů k tomu ladí úplně perfektně. Chybí jen jedna věc, která by tu příslovečnou kulku spravedlnosti poslala do pětihvězdičkového středu terče - charismatičtí představitelé hlavního hrdiny a záporáka, kteří by svým kouzlem osobnosti pozvedli prachobyčejné neherectví na něco zapamatovatelného. No prostě tu hlavní roli doopravdy měl dostat Trejo.

Mám rád vybalancované animáky, které snesou označení "rodinný film" v tom pravém slova smyslu, tedy mají co nabídnout divákovi každé věkové skupiny. Úžasňákovi přesně takoví jsou. Poměr roztomilosti, barevnosti a poučnosti (pro menší děti); epické akce, humoru a "cool factoru" (pro teenagery) a lehké nadsázky, sebeuvědomělosti a kvalitního zpracování, včetně voice actingu (pro dospělé) je namíchán ideálně. Od všeho tak akorát. A fanoušci superhrdinské estetiky dostanou výživný bonus v podobě hojných easter eggů a referencí, jejichž hledáním se mohou v průběhu filmu také bavit. V podstatě se dá říct, že tento animák ukázal recept na fungující blockbuster podle superhrdinských komiksů ještě před nástupem MCU.

Vizuálně podmanivé anime, z něhož srší depresivní pocit technokratické atmosféry daleké budoucnosti, kde z lidstva a lidství už moc nezbylo, a jehož temný vesmír se všemi děsivými tajemstvími láká k prozkoumávání. Jenže tato tajemství zůstávají většinově pouze naťuknuta a nedořešena, dějový oblouk plyne divným tempem odnikud nikam (druhá řada příběh nedovyprávěla, a třetí není a nejspíše ani nebude) a zcelaotřesná je práce s charaktery, které jsou do jednoho zcela ploché a jediný způsob, jakým je tvůrci zkoušejí divákovi přiblížit, je jejich opakované vystavování rádobyvtipným společensky trapným situacím, které jsou zpočátku jen tak přihlouple nehumorné, ale postupem času se stávají bolestivě trapnými i pro sledujícího. Navíc je to na mecha anime po hříchu málo akční a ta akce, když už nastane, je často nepřehledná; a ani fanoušci bizarních kosmických nestvůr si nepochutnají, protože místní záporáci povětšinou vypadají jen jako neforemné hroudy, zamotané v chapadlech. Výsledkem je nedějová, často dost utahaná a emocí prostá záležitost, na které je opravdu přitažlivá jen atmosféra a byť zanedbávaný, tak aspoň nápaditý a otázky vzbuzující worldbuilding. To je ovšem dosti málo.

Ve výsledku hodnotím průměrně až mírně nadprůměrně, což je ale nutno chápat tak, že silné momenty Lovecraft Country jsou hodně silné, a ty slabé naopak ultraslabé. Mistra spisovatele, podle kterého je pojmenovaný, viděl seriál jen z rychlíku (úvodní snová scéna v prvním díle je nejlovecraftovější pasáž napříč všemi epizodami), ale koncept antologie pulpových příběhů různých podžánrů, které jsou volně propojeny ústřední dějovou linkou, špatný nebyl. Režisérská, scénáristická i triková kvalita jednotlivých epizod je však nevyrovnaná, a ty výborné (1, 5, 6, 8) jsou střídány nepovedenými (2, 3, 7, 10) a jednotící příběh, který je má spojovat, je ve své rozbředlosti a neusměrněnosti nakonec ten úplně nejnudnější. Takže žánrové fanoušky to neuspokojí. A pak je tu ten rasově-sociální aspekt. Jako jo, nenávist vůči černochům, ženám, homosexuálům a jiným diskriminovaným skupinám to zobrazuje syrově, otevřeně a úderně, ty scény mají působivost. Dopad na hlavní postavy však evropského diváka nezasáhne, a není se čemu divit - Lovecraft Country je seriál od černochů, o černoších a pro černochy, a našinec se na černošskou mentalitu chtě nechtě příliš nenapojí a tím pádem jsou mu osudy postav, ke kterým nebude chovat sympatie, víceméně fuk (a slabými herci to není, minimálně Majors a Smollet hrají hodně solidně). Takže výsledkem je celkem nepříjemná, ale emočně poměrně prázdná ukázka bigotní Ameriky padesátých let. Kočkopes. Vlastně moc nevím, co si o tom seriálu myslet a ten hvězdičkový průměr je číslo spíše aritmetické. P.S.: Není moc věcí, které jsou víc jak pěst na oko, než současný hip hop v soundtracku k seriálu, odehrávajícím se v době před 70 lety.

Poctivé řemeslo, které však není na žádné úrovni nikterak překvapivé a originální. Postavy jsou šablonovité, jejich morální dilemata taky, design monstra á la "něco vágně humanoidního, hubeného, přihrblého, s dlouhýma rukama" už tu za posledních pár let taky několikrát byl, a i ta dějová linie je těžce předvídatelná (spíš než Vetřelce parusky mi to připomínalo Venoma parusky). NICMÉNÉ - film táhne nahoru strohá, chladná a tak nějak typicky sovětská atmosféra napětí a neklidu (žádné stylové interiéry, nápaditý design a prostředí, které je sice děsivé, ale zároveň se vám líbí - tady na téhle vědecké základně byste pobývat nechtěli, není na ní nic atraktivního), nervózní industriální soundtrack a relativní syrovost zobrazovaného násilí, a tak je výsledný divácký žážitek pro toho, kdo má rád tento typ žánrovek, i přes neoriginalitu dosti zábavný. Prostě zatraceně dobře udělaná klasika (která peklužel i přes skvěle rusky chladný přístup nakonec skončí vysloveně americky).

Trailer mnoha lidem evokoval variaci na Zombieland. Svým způsobem je to pravda. Máme zde sice mírnější rating, takže Love and Monsters je pohodový a relativně optimistický film, bez cynismu, vulgarit, násilí a explicitních scén, ale jinak ta paralela o post-apo příběhu, vyprávěného s notným kusem nadsázky postavou sympatického loosera, sedí velmi dobře. Jen zde máme monstra místo oživlých mrtvol. Poměrně okoukaný námět táhne kupředu jednak žánrová uvědomělost a odlehčenost, druhak poctivá výprava a kvalitní efekty (trailer dokonce ani nevyzradil veškeré obludy, pár překvapení se dočkáme), a za třetí sebejistě hrající Dylan O'Brien, díky jehož projevu má hlavní postava výborné outsiderovské charisma. A Michael Rooker v drsňácké roli taky nikdy nezklame. Výsledkem je neustále mírně ironická, ale i přes postkatastofický setting a občasné emotivní scény vlastně docela veselá podívaná, která si na nic nehraje a nabízí přesně to, co inzeruje svým názvem, žánrovým zařazenín, synopsí i trailerem. Čirá zábava, kterou bych za normálních okolností v kině určitě podpořil.

Vůbec nechápu, komu tohle mělo být určeno, jaká sorta diváků může podobný film docenit. Jasně, člověk se může nechat nachytat na lovecraftovské prvky z traileru či na žánrové zařazení filmu zde na čsfd, a pak zjistit, že čumí na psychologické drama s mírnými sci-fi a strašidelnými prvky, a uvědomit si, že vlastně kouká na něco, čeho není cílovka. Ale Intersect je i jako psychologické drama příšerný. Hnusně zašedlý, ucajdaný, mizerně zahraný a pod rouškou důležitanské nabubřelosti (ohó, pozor, nelineární vyprávění, tady asi půjde o vysoké umění....ehm) naprosto banální snímek, na který prostě nevěřícně civíte a netušíte, co na tom koho může zaujmout a co tím vším vlastně tvůrci sledovali. Aneb když máte ambice natočit inteligentní horror s přesahem, ale jste tak zahledění do sebe, až vám vyleze dvouhodinová upachtěná a pod nepochopitelně nelíbivým pozlátkem vlastně dosti hloupá nuda, která má ještě tu drzost se tvářit jako něco sofistikovaného.

Brett Kelly strikes again filmem, který má na 81 minut stopáže asi tři momenty, které jsou pohledem ultrabrakové záměrně špatné optiky vtipné (první rande, Dr. Strange parafráze, fejk Trump na konci), a ve zbytku se honí stopáž předlouhými scénami ústřední pětice hereček, kterak chodí tam a zpět, žvaní o ničem a pod dohledem příšerné kamery v lokacích, které má snad Kelly doma za barákem, nehrají. To, že má Kelly už víc jak deset let pořád stejně mizernou technickou kvalitu filmů, bych byl ochotný přejít spíše, než fakt, že kontinuálně není schopen vymyslet nic, co by pokrylo více stopáže, než několikaminutový skeč, a pak to nafukuje do podoby nudných a umolousaných celovečeráků. Jeho tři předchozí sharksploitationy byly tak na tu jednu brakovou hvězdičku za občasné záblesky něčeho poklesle srandovního, ale Ouija Shark je scénka se třemi dobrými fóry a několika dalšími trapnými, ze které kdovíproč byl udělán "plnohodnotný" "film".

Správně oldschoolové krvavé efekty potěší a minimálně na některých zúčastněných hercích (povětšinou asi kámošů režiséra) je vidět, že si při stvárňování svých postav užívají jakousi zábavu, ale celkově je tenhle polo-amatérský pokus o sharksploitation křečovitý ve snaze dávat najevo sebeuvědomělou nadsázku, k jejímuž patřičnému vyznění zde chybí kreativita a odvázanost. Dominuje zde nuda a zdlouhavé diagolové pasáže, což je u takovéhoto druhu filmu to úplně nejhorší. Odpad! to není, zábava většinou taky ne.