Israha

Filmový spin-off Ultramana Orb de facto rezignoval na jakékoliv pokusy být něco více, než fanservis a přehlídka trikových záběrů. Na papíře žrádlo pro každého milovníka tokusatsu, rezultující však v ubití kvantitou. Když totiž celou druhou půlku filmu stopáže tvoří jedna dlouhá nepřerušovaná bitka mezi Ultramany a zlými emzáky ve městě, triková stránka ztratí na atraktivitě a senzorický nátlak otupí pozornost i těch nejskalnějších fandů žánru. U takhle koncipovaného filmu by se blbě držela pozornost, i kdyby byl stvárněn v prvotřídním hollywoodském CGI, natož pak takto. Úplně se v tom guláši pak ztratí cameo UltraSevena a zapadne i úžasný Deavorick, kterého řadím mezi nejlepší nově vytvořené Ultra kaiju za posledních pět let. Ve výsledku daleko více zaujme první půlka, která sympaticky připomíná jednu velice zvláštní a dost nedoceněnou epizodu z původního Ultramana. O motivaci ústřední záporačky je lepší pomlčet...jako chápu, že se každý rok nedají vymyslet úplně extra originální a vymakaní padouši, ale touha proměnit vše živé v drahokamy do sbírky? To tam někdo napsal v polospánku na poslední chvíli, ne?

Filmové spin-offy ultramanských seriálů mají až na výjimky pořád stejný způsob realizace (a tím spíš se to ukazuje v poslední dekádě, kdy se stalo tradicí připojit filmové rozšíření ke každé právě skončené sérii). Vytvoří se nový, nutno podotknout většinou hezky udělaný, kostým monstra, zrecykluje se několik klasických, aktuálně trendujícímu Ultramanovi se pošle na pomoc pár starších, aby to získalo punc crossoverové jedinečnosti, a vypráví se příběh, který jakoby odpovídal ztracené epizodě, která se nedostala do seriálu, a je natažená na dvojnásobek až trojnásobek standardní stopáže. Ultraman X: The Movie tomuto naprosto přesně odpovídá, a do mírného nadprůměru jej zvedá jen relativně slušná výprava a triková stránka. Zábavný, docela pěkně udělaný, ale v podstatě celkem zbytečný tokusatsu film.

Totální trip. Thajská děcka zde několik minut v kuse tančí nějaký tanec svatého Víta, lupič střelí asi 10letého protagonistu zblízka pistolí do ksichtu, podvyživené holohlavé dítě lítá po přírodě a furt jen huláká "HANUMAAAAAAN!!!", dva automobiloví závodníci se pořád řehtají jak zfetovaní a předvádějí výstupy, které jakoby vypadly z estrádního programu Petra Novotného, Hanuman (který vypadá jak obří chodící soška nějakého bůžka) se na duhovém pozadí vykecává se sluníčkem, které má podobu buclatého asijského strýčka (!!!), dekapitovaná monstra s pahýly krků pobíhají tam a zpět jak slepice na dvorku, Hanuman přelomí zločinci páteř stromem a nechá ho umírat, nebo strhne nepřátelské potvoře kůži a maso z hlavy až na kost...a tohle má být jako dobrodružné scifíčko pro děti a mládež. Tsuburaya Productions asi ani dodnes nechápou, k čemu to propůjčili svůj trademark v podobě Ultramanů (kteří zde mají jen epizodní, druhotně významnou roli). Pochopitelné asi jen na DMTčku, za střízliva jsem celých 100 minut nevěřícně civěl na to, co se v tom filmu děje. Bizár, naprostý...ale fakt jen bizarní, rozhodně ne zábavný.

Nejlepší Ultra Series od roku 2006. Moderní "fusion gimmick" ustoupil na druhou kolej a náš nejnovější mladý japonský hrdina není hostitelem jednoho Ultramana s více formami, ale hned tří různých Ultramanů, z nichž každý má svůj unikátní charakter a styl boje. Vynikající! Dále tu máme příkladnou vybalancovanost, kdy série nabízí takřka ideální poměr retro pokyvování ke starším Ultramanům, a inovativních postupů (vztaženo i na rovnováhu mezi novými a klasickými monstry, kdy se vracejí i taková, na které už všichni kromě nejzarytějších die hard fans zapomněli), má napříč všemi 25 díly funkční a soudržnou dějovou linku, ale přitom přináši jedny z nejintenzivnějších epizodních zápletek za posledních 15 let. A vše šperkuje postava ústředního záporáka, který už není noblesním temným tyranem, ani pošahanou legrační figurkou, ale chaotickým "jokerovským" šílencem, který to zlo páchá prostě proto, že ho to baví a že v něm vidí jen určitou alternativu k páchání dobra. Jo, a pokud už vás omrzely neustále se opakující banální poučovánky o důležitosti rodiny a přátel, Ultraman Taiga v sobě nese velmi aktuální, střízlivě podanou a nepatetickou antixenofobní agitku. Trefa do černého, a odpouštím i obligátně poněkud antiklimaktické finále.

Hlavní poselství ultramaních dobrodružství (a vlastně tokusatsu tvorby obecně) byl vždy důraz na sílu spolupráce a přátelství. Ultraman R/B zkouší jít poněkud jiným směrem a jeho leitmotivem jsou hodnoty rodinné. Snad poprvé v historii této dlouholeté franšízy je na lidské hostitele Ultramanů a jejich rodinu dáván příběhové větší důraz, než na vesmírné superhrdiny samotné, postavy dokonce explicitně prohlásí, že bytí Ultramany pro ně má podružný význam. Inu, proč ne, to by mohlo při vhodném uchopení vést k netradiční a atraktivní zápletce...jenže problémem je, že takto pojaté vyprávění potřebuje sympatické, divácky přijatelné postavy. A zde prezentovaná rodinka je snůška otravných, podivínských individuí, jejichž pitvoření před kamerou se místy dá vydržet jen se zatnutými zuby - a na tomto Ultraman R/B v podstatě celý padá. A nezachrání to ani triková stránka či silné epizodní zápletky, ani jedno z nich totiž není přítomno. Lokace se opakují, monstra se objevují náhodně a beze smyslu, první záporák série má sice docela atraktivní motiv (proč ne, snaha být lepším Ultramanem, než ti stávající, není špatný námět na zápletku), ale je ještě méně snesitelný než jeho protějšci, a nezachrání to ani nudně, antiklimakticky stvárněný kaiju, fungující jako "finální boss" série. Jednou hvězdou hodnotím i proto, že mě zde poprvé od restartu v roce 2013 a série Ultraman Ginga vyloženě otravovala do očí mlátící "hračkovost" (hlášku "Select! Crystal!" jsem nesnášel už po cca třetí epizodě).

Ultraman a tokusatsu seriály mívají kvůli omezenému rozpočtu vždy potíž, že jejich dění se odehrává v jakémsi časoprostorovém vakuu, kdy jsou jednotlivé události nepropojené a nesouvisející se světem "tam venku". Výjimkou byla fantastická série Ultraman Gaia z roku 1998, a teď se o odbourání tohoto jevu sice méně efektivně, ale přesto sympaticky snažil tři roky nazpátek i Geed. Máme zde několik postav se samostatnými dějovými liniemi, které se vkusně prolínají, vše zastřešuje intergalaktický konflikt mezi Ultramanem Zero a Ultramanem Belialem, do jehož centra se dostala i Země, a celkově ten fiktivní svět je zde prezentován na poměry Ultra Series celistvě a relativně vkusně. Ústřední dějová linka se téměř v každé epizodě někam posouvá, ale přitom i jednotlivé epizodní zápletky mají slušnou úroveň, hodně se investovalo do nových kostýmů a trikových záběrů obecně. Jen je škoda, že potenciálně nosný prvek o antihrdinském Ultramanovi, který nosí geny svého zlého otce, je ne že nevyužit, ale vyloženě ignorován, a původně druhotná dynamika Zera s jeho hostitelem v podobě ušlápnutého obchodního zástupce je nakonec tím nejzajímavějším, co série nabídne v rámci práce s postavami. A pak nesnesitelně ukňouraný pidlooký ufounek, který je kamarádem hlavní postavy...ach jo. "Gimmickovost" série už nemá smysl moc komentovat, to je prostě v tokusatsu teď trendy, a byť to moc nemusím, tak Geed zvládá veškeré ty hračky, které pak mohou děti loudit na rodičích v obchoďácích, zapracovat do děje jakžtakž organicky (s výjimkou využívání alternativních forem titulního Ultramana, to smysl převážně nedává). Celkově zdařilá série, která ne úplně vše dotáhla do konce, ale pracuje s tématem Ultramana se sympatickým rozkročením mezi nostalgií a inovací, podobně (i když zároveň poněkud jinak), jako předešlý Ultraman Orb.

Skeleton Man v podstatě není film, ale spíš pásmo splatterových skečů, náhodně poslepovaných za použití nepochopitelnho střihu, neexistujícího scénaře a dialogů, jejichž dadaistické pojetí vynikne dvojnásob silněji při sledování českého dabingu. Nicméně nemrtvý indián, co se umí teleportovat, šípem sestřelit helikoptéru a odrážet kulky, má neodolatelně nonšalantní a suše metodický způsob nakládání s obětmi a to se v tomto žánru počítá. Kor když se to režisér prostřednictvím wannabe osudové hudby, prostřihů na stále stejný záběr letícího orla a vedením herců ke křečovitému přehrávání snaží úporně prezentovat jako vážný snímek, i když mu k tomu chybí byť sebemenší špetka jakékoliv potřebné kvality. O to větší sranda to je. Ale zase...ne až tak často, na ploše té hodiny a půl. Tohle by potřebovalo zvláštní sestříhanou, cca 20minutovou verzi, ta by směle mohla pokukovat po plném hodnocení. Takhle za dvě, protože rozpačité kroucení hlavou převažovalo nad škodolibým smíchem, a to je špatně.

Ultraman jako space opera nefunguje, na to má aktuálně Tsuburaya Productions příliš hluboko do kapsy. Orb Origin Saga se sice snaží působit velkolepě, ale musí se kvůli vesmírnému settingu hodně spoléhat na výpomoc CGI - které je nekvalitní, a obětuje epizodické postupy ve prospěch jedné kontinuální dějové linie, která má ale obsah dostatečně široký tak pro 100minutový celovečerák, a nikoliv pro 12 dílů po cca 20 minutách. Jako jednorázová akční sci-fi pohádka by to potenciálně fungovalo slušně, je tu hodně monster, hodně soubojů, hostují zde někteří déle známí Ultramani a ten typický spaceoperovský patos je místy nostalgicky příjemný. Na 250 minut stopáže tomu ale bolestivě chybí substance (a děj je tedy řídký a nudný) a rozpočet (a trikové sekvence jsou tudíž nepovedené a není jich dostatek). Ve své podstatě dosti zbytečný spin-off.

Ultraman Orb se svým pojetím částečně vrací ke kořenům franšízy, které obměňuje spíše v drobnostech a detailech. Takže místo vládní zásahové jednotky se tentokrát za monstry honí parta videobloggerů, jejich vůdcem je žena, a lidský hostitel Ultramana se s nimi seznamuje až v průběhu série. Svěží, neokoukané a odbočující od klasického klišé konfrontací monster a mimozemšťanů s ozbrojenými silami. Sám Ultraman Orb je zvláštní tím, že tentokrát má mimozemský původ nejen on sám, ale i jeho lidsky vypadající hostitel (což je po delší době taky celkem vítaná změna), a vůbec poprvé v historii jen mlčky nestojí proti celoplanetární hrozbě v podobě ničivých nestvůr, ale má taky svůj osobní příběh a úhlavního rivala (jehož charakter disponuje antihrdinskými elementy, což je v Ultra Series také spíše vzácnost). Ústřední dějová linka je tak dostatečně nosná, ale přitom se vůbec nezapomíná na silné zápletky jednotlivých epizod, kde zejména první polovina, kdy Orb postupně získává schopnosti přeměnit se do vícero různých forem, disponujících rozdílnými přednostmi, je velmi zábavná. Druhá půlka pak ze začátku nabídne nevídaný prvek, kdy se Ultraman dostane do konfliktu se svým temným já (což dříve v této franšíze nepřipadalo v úvahu), bohužel tento element po pár epizodách zmizí, příběh se zasekne a finální dvojdíl (a "boss" série, který v něm vystupuje) vyznívá antiklimakticky. Orb je ve výsledku velmi sympatický Ultraman, jehož série vkusně spojuje staromilské přístupy s decentními inovacemi, vypráví nosný příběh a elegantně zapojuje hračkářský PP do děje, bohužel poslední cca třetina se jeví jakoby spíchnutá příliš horkou jehlou.

Podstatné zlepšení a další známka vzestupného trendu kvality, který se u Ultramaních seriálů začal projevovat po hrozivém polo-restartu v roce 2013. Ultraman X zvládá velmi elegantně využít product placement ve prospěch děje, takže i když mávání figurkami, zbraněmi, elektronikou a tzv. kyberkartami monster běží naplno, dává to v rámci fiktivního světa slušný smysl. Výborným prvkem je také větší důraz na osobnost Ultramana a jeho interakci se svým hostitelem (do té doby byli Ultramani převážně mlčenliví strážci pořádku, jejichž charaktery se příliš neprojevovaly), a ještě lépe dopadla implementace komediálních prvků, která je zde napříč všemi Ultra Series asi nejlépe zvládnutá. Další klady? Opět lepší production value a na tokusatsu seriál dost netradiční práce s kamerou, skvěle zpracované crossoverové epizody s hostujícími Ultramany, a slušný balanc mezi rozvíjením epizodních zápletek (nikdy by mě nenapadlo, že v rámci Ultramana budou fungovat epizody, pojaté jako reality show či jako sportovní dramedie) a centrálního děje. Slabinou pak je na ploše 22 epizod až nezdravě velký počet "výplňovek" a stálé lpění na příšerném konceptu Spark Dolls, což je bez nadsázky nejhorší věc, která kdy Ultraman franšízu postihla. Ve výsledku je však i přesto Ultraman X první sérií z tzv. New Generation (od r. 2013), kterou lze v rámci žánru označit za povětšinou zdařilou.