Israha

Příjemná akční jednohubka s množstvím soubojů mezi Ultramany a zlými mimozemšťany, která nenudí, fanouškům připravuje dárečky v podobě nových verzí některých oblíbených kaiju a docela elegantně spojuje sérii Ultraman Mebius s Ultra Galaxy příběhem. Jediný z celkem tří Mebiusových spin-offů, který není jen unavenou vyvařenou vodou z již viděného a vyřčeného (respektive ne úplně). Donekonečna omílaný "they're defeated, but not really" přístup k práci se záporáky a vizuální zpracování s dominancí CGI animace však nepotěší a výsledný dojem dosti kazí. Průměr, maximálně lehký nadprůměr, koukatelný navíc jen pro kompletionisty a znalce kontinuity.

Třetí, doposud poslední řada mysteriózního seriálu Ultra Q, a jednoznačně nejslabší. Tsuburaya Productions na to zde šli podle stejného receptu, jako v Ultra Q a Ultra Q: Dark Fantasy - tedy kombinováním tajemna, paranormálna, vesmírné i technologické sci-fi, a koření v podobě špetky horroru a klasického kaiju eiga, ale výsledek je rozpačitý zejména proto, že skrze úzkostlivé soustředění se na vypointování jednotlivých epizod došlo k úpadku kvality samotného vyprávění. Neo Ultra Q má působivě podladěné barvy, takže vyznívá velmi pochmurně; umí položit sžíravé otázky i zamrazit neznámým, a v jeho nadpřirozenu se hodně odráží skutečná realita světa...jenže zádrhel je, že i když seriál má co říct, nemá co ukázat, a k (leckdy dost temným a pesimisticky vyznívajícím) vyústěním se lopotně pachtí skrz toporné dialogy, nedějovost a bahnitě táhlé tempo, takže subjektivně každá epizoda trvá tak dvakrát déle, než je její reálná stopáž. Vynikající jedenáctý díl s ekoteroristy a mimozemsko inteligenci, a další dva kvalitní (čtvrtý, o neurochirurgovi, experimentujícím za hranou etiky; a pátý, o japonských replikantech) jsou na dvanáctidílnou sérii po hříchu málo.

Řemeslně slušný pavoučí horror, který sází výhradně na tísnivou arachnofobickou atmosféru, a zcela se distancuje od pokleslých "creature feature" stylizací, a nutno říct, že v tomto ohledu docela boduje. Poctivě ručně dělaný model pavouka, velkého asi jako kočka, působí nepříjemně a zároveň dostatečně realisticky, a i když s ním protagonisti nejsou vysloveně izolováni od okolí bez možnosti úniku, scénář mu je docela dobře přihrává do cesty. Nicméně problém je, že tato linie zaujímá ve filmu až druhé místo, v prvé řadě jde o rodinné trable matky samoživitelky, která má co dělat se sebou, svými traumaty a závislostmi, a sotva tak zvládá své dvě děti. Tyto konflikty jsou rozehrány na naprosto banální a xkrát viděnou notu a okolo většiny postav staví neproniknutelný "plot armor", takže víceméně odpadá napětí a obavy o jejich osud. V tomto ohledu naprostá rutina, která nedovolí jít s hodnocením výše, byť potenciál tu byl.

Ublábolené zmatené nic. U filmů, které se tváří takto důležitě a neustále před divákem zkouší naznačovat zvraty a významné pointy, mám vždy poměrně velký problém, když vlastně nedokážou nic uspokojivě sdělit. A In the Tall Grass přesně takový je. Což bych ještě byl ochoten přejít, kdyby aspoň měla sílu atmosféra, bylo to vygradované a horrorové; i zážitek bez pointy může být super. Ale In the Tall Grass není ani zážitkový. Jen se tu zmateně pobíhá v kukuřici, ječí a totálně chaoticky se háže časovými rovinami jednu přes druhou, aniž by to ve výsledku vůbec mělo nějaký smysl. Bez děsivých momentů, bez gore, suché. Dobrá práce snad jen v tom, že alespoň skládání příběhu má jakous takous rafinovanost, takže i když je film povětšinou nuda, nutí dokoukat dokonce a láká na nějaké závěrečné odhalení. To, že nic takového nepřijde, už je druhá věc...

Slibný začátek, epicky míchající tři různé alternativní ultramaní vesmíry, a studená atmosféra vylidněné Země a prázdných měst, zamořených monstry, má něco do sebe, a vyloženě zábavná je dynamika mezi Ultramanem Zero a jeho lidským hostitelem, kdy poprvé vidíme, že se Ultraman a "jeho člověk" neshodnou a jsou ve při. Z prvních cca 40 minut Ultraman Saga jsem byl téměř nadšený. Následuje však už jen záplava rutinního patosu, zaměřeného na smutné osudy dětských protagonistů, nezajímavé osobní konflikty postav a předigitalizované, televizně chudé bojové scény, kterým chybí patřičné velkolepé vyvrcholení. Na to, že měl Ultraman Saga v Japonsku kinodistribuci, působí ve své druhé polovině až nezdravě moc jako laciné direct-to-video. Z trilogie filmů, točících se okolo Ultramana Zero, rozhodně ten nejslabší.

Yuichi Abe tímhle filmem posunul Ultramana od klasického kaiju eiga směrem ke...vlastně také klasické space opeře. Intergalaktický tyran a jeho armáda robotů, princezna vyhlazeného národu, dva chudí bratři na výpravě za záchranou vesmíru, hvězdní piráti, hledání starých artefaktů a naplnění pradávných proroctví...je tohle ještě vůbec Ultraman? V první půlce skoro vůbec, ta dějová linka obšlehlá z každého druhého západního vesmírného pulpu unavuje a hnusný videoherní CGI vizuál bez nápadu tomu taky nepomáhá. Nutno ale dodat, že závěrečných cca 30 minut, kdy se to všechno začne velmi hlasitě a velmi barevně řezat hlava nehlava, film se chvílemi překlopí z live action do regulérního anime (jak obrazovým provedením, tak ze řetězu urvanou akcí) a konečně se objeví taky nějaké to monstrum, hned se na to dívá lépe a dokonce se podaří navodit i příslušně epickou atmosféru vesmírného válčení. Ve výsledku je nicméně Belial Galactic Empire ze všeho nejvíce kočkopsem, který strašně moc chce do Ultraverse přinést nějaké novější elementy, ale dělá to povětšinou křečovitě a s rukama až příliš svázánýma žánrovými pravidly. Třetí hvězda hlavně za poslední půlhodinku, zbytek filmu je na dvě.

Nejmonstróznější událost a v podstatě první jakýsi blockbuster v historii Ultra Series, kde se poprvé poodkrývá origin Ultramanů a nakoukneme blíže do jejich života bez lidských hostitelů, na scénu přichází první záporácký Ultraman, který je neodolatelně šablonovitě zlý, objevují se noví a mocnější Ultramani, vracejí se někteří staří, které byste úplně nečekali, a vše je dochuceno gigantickou dávkou monster, takže na ploše cca 90 minut sledujeme v podstatě nonstop akci, která neustále trumfuje sama sebe absurdním velikášstvím a přemrštěností. Božské, blaženě jsem se usmíval snad celou dobu, ale pět hvězd dát nemohu, protože jsem byl zároveň hrozně zklamán nahrazením většiny suitmation a klasického tokusatsu levným videoherním CGI. Tohle k Ultramanům nepatří :(.

Sledování japonských tokusatsu seriálů je guilty pleasure samo o sobě. Ultraman je v tomto rámci guilty pleasure na druhou, a konkrétně série Ultra Galaxy rovnou na třetí. Jedna z postav seriálu je mladý expert na biologii monster, který ječí nadšením při spatření každého kaiju, chrlí ze sebe fakta a je mu jedno, že na něj mezitím zmíněná obluda hodlá šlápnout...a přesně do téhle role jsou zde posazeni i diváci. Ultra Galaxy bylo natočeno v době, kdy měli Tsuburaya prod. hluboko do kapsy, a tak se prostě vsadilo na prodej figurek monster a celých 13 epizod série se doslova nacpalo nekončícími souboji mezi různými kaiju, které se konají klidně i tři až čtyři na ploše jednoho dvacetiminutového dílu! Pro někoho, kdo má nakoukány všechny série a měl sen, že uvidí pohromadě ve vzájemných konfrontací monstra napříč celou, v roce natočení 40letou historií franšízy, je Ultra Galaxy totální žrádlo, které se nijak netají, že o mydlení se chlápků v neforemných kostýmech v něm jde v první, druhé i třetí řadě, ale přitom nemá vůbec špatnou zápletku, která chvílemi dokáže překvapit a veškeré ty bláznivé wrestlingové kreace, při nichž tvůrci už naprosto rezignovali na snahu stvárňovat boje obřích tvorů alespoň částečně realisticky, spojuje smysluplně a místy dokonce docela nápaditě. Ultimátní extáze pro kaiju fanatiky.

Série Ultraman Mebius měla jeden z nejepičtějších a nejsilnějších konců, jaké bylo možné v rámci Ultra Series vidět. Tento spin-off celý zmíněný pocit velkoleposti poněkud kazí ve stylu "hlavní záporák byl poražen, ale ne tak docela, musíme ho doklepnout". Zbytečné, jediný význam má Armored Darkness v představení nového "monstra", které poté má poměrně důležitou roli v následující řadě Ultra Galaxy: Never Ending Odyssey. Jinak vata, která ma solidní vizuál a pár docela pěkných soubojových scén...což by v rámci dvojdílu uprostřed série fungovalo, takto samostatně už méně. Problém většiny ultramaních spin-offů, konec konců.

"Ztracený svět" ve vesmíru. Má to pěkné exteriéry, slušné CGI modely kosmických plavidel a dinosaurů (na jejichž interakci se skutečným prostředím už ale rozpočet nezbyl) a v rámci možností snesitelné herce a kameru...a to je vlastně vše. Nějaké dobrodružné objevování neznámého světa se nekoná, napínavé nahánění se s ještěry taky ne, a převážně se tedy díváme na uměle generované konflikty mezi postavami a tahání kostlivců ze skříní. Takže i to při stopáži 74 minut šíleně nudí a byl jsem rozhodnutý tomu dát max jednu hvězdu, ale dojem nakonec trochu zvedla zápletka s trosečníkem, který jakoby vypadl z Hor, co mají oči, a vtipně přepálené heroické oběti postav, u kterých se to nečekalo, na samotném konci. Ale jak už napovídá samotný název, je to celé blbost, ke všemu navíc po většinu času velmi unavená a kostnatá.