Israha

Nízkorozpočtová parodie primárně na Šin Godžira (stylizací do formy procedurálního "dramatu") a sekundárně na kaiju filmy obecně,ve které není dost dobrých fórů na to, aby fungovala jako bláznivá "řachanda" a která není dost chytrá na to, aby mohla být nějakou sofistikovanější satirou žánru. De facto hrozná blbost s mizernými tokusatsu efekty a zápletkou jak z náhodné epizody Ultramana, u které se ale fanoušek japonských monster čas od času uchechtne a která baví alespoň tím, jak se ve své béčkovosti snaží celou dobu důsledně tvářit vážně a na ty satirické struny brnkat. Ale je to dělané pro asijský trh, západního diváka to nijak zvlášť bavit nebude (a to aťuž chtěně či nechtěně), nemá-li afinitu k obřím potvorám, stvárňovaným chlápky v kostýmech, a jejich poetice.

Kaiju film, co zaspal dobu tak o 30 let, ne-li déle, a snaží se s křížkem po funuse být temnější alternativou Gappy. Nenápaditý eintopf těch nejstereotypnějších žánrových propriet, které navíc ani nedovede prodat nijak zvlášť atraktivním a strhujícím způsobem, navíc dost nepřehledně sestříhaný a v posledním aktu se nudně rozplývající do ztracena. Samotné monstrum je povedené a noční megalofobické scény s ním mají sílu (i když až nepříjemně silně připomínají druhý díl Jurského parku), zbytek okolo je vata, která působí, jakoby režisér a scénáristi vůbec nevěděli, co by jejich film krom toho monstra vlastně měl obsahovat. Podprůměr, vhodný jen pro kaiju fanoušky, a ani ti se kdovíjak bavit nebudou.

Nevěřil bych, že zrovna tohle někdy napíšu, ale 65 by byl lepší film, kdyby více sázel na komorní survivalovou drsnost a budování kvazirodičovského vztahu mezi dvěma protagonisty. Driver a Greenblatt to herecky táhli a dvojice režisérů ve scénách s parazitem v ústech, vykloubeným ramenem či Oviraptorem v jeskyni ukázali, že napínat a zneklidňovat diváka budováním pocitu ohrožení jim jde. Akce s dinosaury je však po hříchu většinou dost průměrná a ani férové CGI ji moc nezachrání; a tím hůř, že díky osekané stopáži se všechno děje ve frenetickém tempu a to ubírá na impaktu scénám boje o přežití. Fiktivní druhy dravých dinosaurů potěší a snaha nespoléhat se pouze na okoukané raptory a T-rexe je sympatická, ale z generální průměrnosti se ani tímto film vytrhnout úplně nepodaří. Škoda.

Problém téhle minisérie je, že se tváří jako velkolepý, nabubřelý spektákl, který má mít pro svět netflixovského Zaklínače kličový význam, ale reálně se to řemeslnou kvalitou i příběhem blíží spíš nějaké víceepizodní stórce z Herkula či Sindibádových dobrodružství, a nebýt tam násilně naroubovaná postava Marigolda, nikoho by ani nenapadlo, že to s Witcher univerzem má nějakou užší souvislost. Bohužel úporná snaha neskončit jako béčková sword and sorcery ptákovina se míjí účinkem a ve všech momentech pokusů o výpravnost, osudovost a rozmáchlost to nefunguje a nudí. Nakonec zbudou jen solidní bojové scény, občas příjemná nadsázka a docela stylově poskládaná a zábavná patra protagonistů...takže vlastně ta Sindibádova dobrodružství, jen v křeči a bez uvědomění si vlastní televiznosti a pokleslosti (což bylo na devadesátkove seriálově fantasy tvorbě to suverénně nejchytlavější). Nic extra.

Nostalgická vzpomínka na rodinné dobrodružné filmy s dětmi, ztracenými v přírodě, kamarádskými zvířátky a neschopnými komediálními záporáky...jen žánrově přetočená a o dost méně vhodná pro celou rodinu :D. Na papíře to nicméně funguje lépe než ve skutečnosti, protože gore scény jsou sice lahůdkově přehnané a humor správně černý (byť některé fóry mají mizerný timing), ale ta rodinně-dobrodružná linka se s tím bije a celkově to pak působí nekoherentně. Měl jsem pocit, že sleduju dva filmy v jednom a že se neprolínají úplně přirozeně.  Trochu škoda, že si Elizabeth Banks netroufla tohle natočit jako čistokrevný splatterpunkový nature amok horror (i když zároveň chápu, že pak by se to asi do kin protlačit nepodařilo, no).

The Outwaters nefunguje jako film ve smyslu audiovizuálního média, které má vyprávět nějaký příběh. Vnitřní logiku zde nenajdete, nic není pořádně vidět (i při zohlednění, že se jedná o FF a má to tak trochu být účel), úvodní akt má přepálenou stopáž a chování postav nejde vydržet. To všechno beru. Ale coby ryze prožitkový snímek, který má zhmotnit hrůzu a chaos při kontaktu s něčím, co překračuje čas, prostor i rámec lidského chápání a vnímání, to šlape. Zde bude hodně záležet i na momentálním rozpoložení, ale pokud na tuhle vizi hrůzného snu,, který se vkrádá plíživě, aby poté mučil zdánlivě nekonečnými skoky do dalších, čím dál šílenějších, úrovní, namotáte, čeká vás dost intenzivní zážitek. Zprostředkovaný noční děs. Předivo reality se hroutí, ve nevíte, jestli vaše tělo kontrolujete vy nebo něco jiného, a cesta ven není k nalezení, nedaří se probudit...

Nesmírně se mi zde trefila do chuti pulpová sci-fi stylizace, mám tyhle báchorky o svržení galaktických tyranů ve světech, plných bizarních životních forem, rád. A velmi cením výkon Jonathana Majorse, který i s absurditami typu MODOK či inteligentní komunističtí mravenci v zádech dělá z Kanga vrstevnatého, osudového záporáka. Jinak je Quantumania přepálený digibordel, který při byť jen namátkovém rozboru vyprávění a vnitřní logiky ztratí soudržnost, to bez debat. Moje vnitřní prepubertální děcko však má při hodnocení tohoto filmu hlavní slovo.

Kdyby zabijáci z buranských vyvražďovaček nebyli fyzicky znetvořené a mentálně zaostalé zrůdy, ale jen "obyčejní" lidé, takhle nějak by mohly vypadat jejich začátky. Postava Pearl v sugestivním podání talentované Mii Goth zde není prezentována jako někdo, z něhož byl zabiják v plné míře vytvořen okolím, sama má slušnou řádku svých vnitřních nestvůr, ale kombinace nedostatku lásky, izolace, úmorné každodenní rutiny a opakovaně se hroutících šancí na změnu tyto nestvůry postupně vytlačí na povrch a dá jim volné pole působnosti. Goth je ve své roli strhující a děsivá, ale neméně děsivé je všechno to, co se její postavě děje a co nakonec nevyhnutelně skončí zalito slzami (převážně jejími) a krví (výhradně jejích obětí). V jádru vlastně nijak objevný "slasherový origin" s gejzíry krve, hemžícími se červy a rozčtvrcenými těly, ale díky sebejisté režii, umělecké kameře a hypnoticky silnému výkonu hlavní herečky se překlápí až do těžce depresivního psychologického dramatu, kdy jeho protagonistku stejnou mírou nenávidíte jako jí přejete, ať se z vlivu svých vnějších i niterných démonů dostane, i když víte. že tohle monstrum nakonec bude vypuštěno na svět, protože jste viděli X. Ti West to i napodruhé dokázal, udělal z pokleslé žánrovky vysokou filmařinu, která ale i žánrové nadšence uspokojí, a Mia Goth to svojí masterclass vytáhla k plnému hodnocení. Závěru této trilogie se nemohu dočkat.

Hodně cením Westovu snahu pojmout X jako buranskou vyvražďovačku s přesahem a hodnotnou řemeslnou stránkou, ještě víc cením, že se mu z ryzí žánrovky ten objektivně kvalitní film nakonec i podařilo udělat. A snad nejvíc cením, že se vedle uměleckých záběrů kamery a povětšinou trefných reflexí bídy a pokrytectví (nejen) pornoprůmyslu a vesnické mentality nepozapomnělo na napětí, hrůzu a znepokojení, přičemž okem horrorového fanouška mi přišlo velmi zajímavé, jak typické propriety hixploitation filmů, jako špína, tupá upocená hrubost a tělesné nepěkno převážně ustoupily téměř až duchařským postupům budování atmosféry, to bylo hodně originální. Důrazný palec nahoru a ukázka všem žánrovým tvůrcům, že dělat věci jinak, kvalitně a zároveň ctít pokleslá pravidla svého žánru i v dnešní době stále jde.

Klasický nature amok horror v čínském provedení, používající jako "záporáky" v tamním filmovém průmyslu mimořádně oblíbené hady. Je to béčko jak prase, jako většina podobných filmů s přerostlými/poblázněnými zvířaty, a navíc dost derivativní, ale ve finále poměrně koukatelné díky slušnému tahu na bránu a hodně scénám s hady. Jen je celkové vyznění poněkud schizofrenní, protože pošahané komediální momenty typu palba na obřího hada kanóny na petardy se střídají s vypjatými záběry na obyčejné plazy, tiše se plížícími a agresivně útočícími na nic netušící oběti, a není jasné, nakolik ten film má být cílená akční legrace a nakolik seriózní ofidiofobický teror (druhému aspektu ale zásadně nepomáhají rušivě digitální hadi). Nudné odpoledne to ve finále vyplní dobře, ale čím víc nad tím filmem budete přemýšlet, tím víc vás bude srát. Já jsem přemýšlel minimálně ;).