Israha

Invazionistická akční sci-fi s ryze devadesátkovou zápletkou a stejně tak devadesátkovým (vhskovým) vizuálem, okořeněným dynamickou kamerou a rádobysnyderovskými zpomalovačkami, která je sice natočená snaživě, ale typicky čínský rutinérsky, a s postupující stopáží čím dál víc zahazuje sympaticky odlehčený sebeironický přístup a stává se patetickou nízkorozpočtovou vykrádačkou raného Emmericha či Baye. V Číně je po takovéto sériové, západní postupy vykrádající levné tvorbě poptávka, evropského diváka to spíš nezaujme, pokud není fanoušek či rovnou sběratel těchto žánrovek. Tak 5/10, zaokrouhlím nahoru za sice nikterak originální, ale atraktivní stvárnění světa po útoku mimozemšťanů, a jejich hmyzoidní desgin, reminiskující Hvězdnou pěchotu.

Se spotřebními čínskými monster movies se posledních několik let roztrhl pytel, a naprostá většina jich je jak přes kopírák - jak vzájemně, tak vůči hollywoodské žánrové produkci, kterou (místy doslovně) nestydatě kopírují (zde jsou cítit především dvojka a trojka Jurského parku). Co je však sympatické, jsou střídmé stopáže, zbytečně nenafukované prázdnými kecy, poměrně dost akce, jemná nadsázka a v rámci rozpočtu docela ucházející (rozuměj špatné, ale tolerovatelné) CGI. Pokud tohle máte rádi, tak si Jurassic Revival dejte, jsou tu archetypální postavy vědců, samotářských zálesáků, hamižných hlavounů, generických žoldáků a komediálních sidekiců, raptoři z JP, T-Rex z Putování s dinosaury, pár dalších dinošů a random obří kobra a je to celé takové milé. Ale rutina z toho čpí na hony a i při těch 68 minutách to ke konci trochu ztrácí dech.

Bezprostředně po dosledování mi hlavou bleskla myšlenka, jestli náhodou čtvrtý "Texasák" nemá být geniální parodie s přesahem, založená na sociálním experimentu, jestli opravdu pod slavnou značkou je možné prodat divákům stupiditu, která má nulové napětí, strašidelnost a gore, navzdory názvu v ní nikdo není zmasakrován motorovou pilou, z ikonického zabijáka dělá transvestitního šášulu, straší sečtělým vesnickým buranem a sadomasochistou s hydraulickou nohou a hraje si na vypointovaný příběh za pomoci trapného závěrečného zvratu. Potom by vlastně ta galerie tupých neživotných postav, věřících sebeprůhlednější lži, pokud je zopakována vícekrát po sobě, byla odrazem diváků samotných. Ale pak jsem si uvědomil, že takovou ambicióznost a rafinovanost od tvůrčího týmu opravdu očekávat nemohu. Ne, tento TCM je hloupý, povětšinou nudný, nekonzistentní a uječený brak. Jedna hvězda za perfektně úchylného Vilmera, jehož McConaughey podal natolik sugestivně, že by se v seriózněji míněném exploitation horroru mohl stát žánrovou ikonou a scény, při kterých fyzicky a mentálně terorizuje protagonisty, jsou chvílemi opravdu nepříjemné na pohled.

Zatím nejlepší položka ze série "Mortal Kombat Legends", především díky netradičnímu western/postapo prostředí a komornějšímu příběhu, kde tentokrát nejde o turnaj a záchranu světů, takže divák na těch necelých 80 minutách čisté stopáže nemá pocit uspěchanosti vyprávění a nedořečenosti některých dějových linií. Jinak to originalitou až tak moc neoplývá (tedy pokud jste někdy viděli aspoň jeden akčňák o starém mistru bojových umění, který zenovými postupy trénuje mladého zbrkloně) a animace má taktéž rezervy, ale zmíněné atraktivní prostředí a opravdu výživná míra soubojů, násilí a gore (protože o tom je Mortal Kombat jako franšíza primárně, co si budeme nalhávat) to vynahradí. Spíš tak 4,5/5, ale zaokrouhlím nahoru za pár bezmála horrorových prvků a epesního cyborg-Kana, který mě jako ústřední záporák prostě bavil od začátku do konce.

Celkem sympatický pokus o natočení "vážného" Toxic Avengera (pokud to vůbec jde), který ale těžce drhne na třech základních úrovních. Zaprvé je J.T.Cook režisérem hrubého béčkařského rutinérského zrna a klaustrofobickou atmosféru špíny a rozkladu těla i duše se mu daří udržovat stěží (i když jako divák chápete, že se o to aspoň trochu snaží). Zadruhé Jason Brown tu relativně náročnou ústřední roli vůbec nedává a zatímco je jeho postava uvězněná v kanále, hladoví, šílí a hnije, on "hraje" tím, že řve a křečovitě deklamuje, případně se ve snaze o zahrání bezmoci tváří jako teenager při únikové hře. A zatřetí scénárista nevěděl, jak z toho námětu udělat celovečerní film, a tak tam vecpal zápletku o evakuaci zamořeného města a dva poměrně trapné záporáky, jak vystřižené z oldschoolových hixploiťáků, a ani jedno z toho ústřední dějovou linii nikam neposouvá a působí tak zbytečně. Zbyde tím pádem jen zajímavý námět, zdařilé masky a praktické gore efekty, a pár jednotlivých scén, které jsou samy o sobě poměrně nepříjemné a znechucující (ale ten efekt hnusu a zažírající se špíny, který navodila hned úvodní scéna v koupelně, už film nikdy znovu vytvořit nedovede). Podprůměr.

Pseudoretro stylizace tohoto snímku by se dala při důsledném rozebírání shodit poměrně snadno (příliš dynamická akce, vtípky, atd.), ale ten pocit, že sleduji rozpohybovanou adaptaci staré brakové horrorové sešitovky, tam byl, to se povedlo. Potěšil Man-Thing, typově potěšil casting lovců a staré paní Bloodstone, potěšila krvavost a semtam ta sympatická, chtěná, staromódní naivita. Klidně bych si dal seriálovou antologii v tomto duchu, v černobílé kamere, s přímočaře vyprávěnými příběhy a skvělou Elsou Bloodstone v podání Laury Donnelly jako průvodkyní...jen s méně zbytečnými vtípky a klidně i bez Gaela Bernala, jehož vlkodlak byl na celém tomhle snímku paradoxně to nejméně zajímavé.

James Gunn je jeden z nejvýraznějších komiksových režisérů dneška, a tímto vánočním speciálem to jenom potvrzuje. Nevím, jestli v mainstreamové filmové tvorbě aktuálně existuje někdo, kdo umí tak zábavně a organicky kombinovat komediální prvky, akci, popkulturní narážky a emotivní práci s postavami, a ještě u toho působit svěže a neokoukaně. Zde tentokrát dostali prostor Drax a Mantis, přičemž o komediálním potenciálu prvního z nich (a nečekaně slušné schopnosti Davea Bautisty to zahrát) se již vědělo, ale mimozemšťanka s tykadly v podání Pom Klementieff mě vyloženě překvapila a v podstatě si těch necelých 40 minut stopáže ukradla pro sebe po stránce humoru i emocí, i když to primárně mělo být o Quillovi a Vánocích pro něj (vánoční atmosféru jako takovou ale Gunn dokázal vytvořit velmi příjemně). Je ovšem škoda, že akce a srandy, vycházející z toho, že Kevin Bacon hraje sám sebe, ale Drax s Mantis to nechápou, se nevešlo více...takových 15 minut navíc, zaměřených na tyto prvky, a přemýšlel bych o plné palbě.

Poctivý norský kaiju film, který zvládá vyvažovat seriózní pochmurnou atmosféru s nadsázkou, má slušný spád a dobře dávkuje akční scény tak, aby nezačal nudit a zároveň netrpěla úroveň CGI jeho nadužíváním vzhledem k rozpočtu. Faktem je však to, že krom zasazení do norské přírody a použití ryze norského mytologického monstra nepřináší stereotypní režie Roara Uthauga nic svébytného a film se potom jeví jako sice celkem vkusný, ale zároveň dost okatý slepenec Godzilly '98, Godzilly '14, Kong: Skull Island a Trollhuntera (okatý natolik, že některé scény jsou doslovně okopírovány, včetně kamerových úhlů). Zábava ano, žánrový příspevek z evropských luhů a hájů hodně cením, ale ve výsledku není Troll nic víc, než poctivá rutina.

Dost rozporuplná záležitost, která pobaví cynickou pointou a trefným sekáním do neduhů Generace Z, ale nezvládá toto vše zaobalit do patřičně záživného a strhujícího hávu. Jako slasher to v podstatě nefunguje a to do té úrovně, že bych se i hádal o subžánrovém zařazení (je to spíš thriller s pár slasherovými prvky) a záměr plošně se vysmát "zetkařům" a jejich životnímu stylu vede k nutnosti přetrpět opakované výlevy skupiny postav, které by dnes Lou Fanánek Hagen mohl vesele použít na reedici obalu k desce "Soubor kreténů". A to vás prostě kdovíjak zajímat nebude, chcete tajemno, napětí (dobře, to tu místy je, ať nežeru) a možná i nějakou tu brutalitu (zde se šetřilo hodně), na sledování trapných půtek vyhoukané omladiny jsou tu reality shows. Ale neříkám, coby takový ten moderní "whodunnit?" thriller to občas špatné nebylo, scénář i režie by nakonec mohla být mnohem horší. Tak 5/10.

Šíleně, ale fakt šíleně jsem se těšil...a nakonec mírné zklamání. Nejslabší film z MonsterVerse, godzillovižel. A ironické je, že tento můj názor plyne z myšlenky Adama Wingarda, který konečnou verzi filmu co nejvíce sestříhal, aby dal vyniknout tempu a akci - což, když to takto napíšete, by snad u kaiju filmu měl být ten jediný správný postup. Jenže není, protože epická konfrontace dvou nejslavnějších filmových obřích monster pak sice disponuje megalomansky nasnímanou, nápaditou a dokonale vyrenderovanou digitální akcí, pamatuje na fanservis pro skalní a elegantně redukuje povětšinou nezajímavé lidské postavy do role prostředníků k zajištění konfrontace obou nestvůr - jenže vše za cenu ztráty velkoleposti. Tam, kde Dougherty v King of the Monsters a Edwards v G14 dokázali přenést na diváka katastrofický pocit globálního ohrožení přírodními silami, jejichž mytologie je obsáhlá a miliony let stará, předkládá Wingard na sílu přímočarý, osekaný příběh o tom, jak si jde Kong do středu Země vyzvednout sekyrku a Godzilla má spadeno na jistou korporaci, která si potajmu vyrábí jeho robotického klona. A celkově toto dění dohromady zajímá asi několik desítek lidí, kteří žijí v podivném prostorovém vakuu, odděleném od zbytku světa. O žádné "starodavné válce mezi druhy" či "světu, potřebujícím Konga, protože Godzilla ubližuje lidem a neví se proč" to není. Tyto aspekty se nejspíš ztratily právě při stříhání. Mrzí mě to, ale GvK je prvním MonsterVerse filmem, kterému plných 5 hvězd dát nemůžu...i když jsem se při sledování zase výborně bavil.