Allan

Výňatek z programové informace TV N@va k tomuto filmu: „...slavný a ve své době značně skandální erotický film nepatří mezi tuctové a hloupoučké erotické filmečky, ale mezi skutečnou filmovou klasiku...“. Mistři z programového mě vždy fascinovali, jak bravurně dovedou poutat i na sebevětší pitomost. Nedivil bych se, kdyby Salonu Kitty přiřkli i nějakou tu mezinárodní cenu, protože mimořádný film to dozajista je. Jak už předeslali moji kolegové, o nějakou erotiku zde nezavadíte, nepočítáme-li několik málo minut záběrů na nahaté slečny hajlující na obřím pódiu. Asi jako všechny Brassovy filmy, byl i tento přistřižen, tudíž o mnohé fekální obrázky (jako například nahý hrbatý skřet atd.) jsme „ochuzeni“. Střih je, jak to většinou bývá, zcela drastický a nelogický, takže pokud je necenzurovaná verze dejme tomu průměrná, pak tyto střihačské zásahy zničily film zcela. Avšak minimálně dvě scény vykazují režisérovu zručnost a smysl pro taktovací frekvenci filmu – zácvik kurviček SS a prasečí jatka jsou takřka vynikající videoklipy. To myslím opravdu vážně. Nicméně zbylých 110 minut je paskvil nejubožejší. Škoda.

V pořadí již druhý Columbo s mým oblíbeným vrahem a slizounem Jackem Cassidym. I kdyby se ani nepohnul, i kdyby nic neřekl, stále vypadá jako podezřelý číslo jedna. Kdosi o něm řekl, že chování i zjev má jako dušená šunka. Docela trefné. Ale zpět k věci – tak jako všechny Cassidyho vraždičky i tato byla připravena s mimořádnou přesností a perfekcionismem. A jako vždy neklapla, protože byla odhalena díky více méně blbé pointě se záměnou zámků a klíčů a rukopisů. Vtipné bylo, že Columbo zaníceně popisoval jeden svůj případ, který byl námětem pro předchozí díl Kandidát zločinu. Kriticky však musím uznat, že nejlepšího výkonu dosáhl Jack Cassidy pouze jedinkrát, a to pod vedením mistra nejmistrovatějšího – Stývna Špajlberga v dílu Vražda podle knihy.

Už jsem mnohokrát napsal, že jednotlivé epizody stojí i padají právě s výběrem hlavního záporáka, tedy vraha. A volba herce v tomto dílu byla velice nešťastná – nulové charisma a tupý výraz ve tváři jsou jediné devizy XY. Je nepochopitelné, že vrah byl kandidátem na senátora a přesto nedokázal s Columbem rétoricky soupeřit a odvrátit tak podezření ze své osoby. Obvyklé humorné odlehčení zde také chybělo, tedy pokud někdo nepočítá za vtipné columbovské esakpády s hledáním bloku a tužky po kapsách. K nim tentokrát ještě přibyly papírové modely autíček. Jediná zajímavost pro fanoušky seriálu Ženatý se závazky. Katey Sagal, představitelka Peggy, právě zde ztvárnila mikroroli mladičké sekretářky.

Ve své podstatě bylo na tomto dílu nejobjevnější použití techniky podprahových záběrů. V tomto ohledu se vrah skutečně překonal. A byl také rovnocenným soupeřem, který dokáže s baloňákem držet krok – „Jsem velice systematický člověk, poručíku. Já nepanikařím!“ Obvykle se rozčiluju nad debilitou některých point odhalení vraha, ale tato by se bez diskuzí dala zařadit mezi top 10 těch nejlepších. Kvůli ní stojí tenhle díl za zhlédnutí. A mimochodem; byla zde kratičká scéna, kdy se Columbo radil se svým kolegou, jak vraha chytit. Na něco přišel, vyletěl z místnosti jako střela a jeho kolega na něj zavolal KŘESTNÍM JMÉNEM! Hádejte jak zní.

Umakartová televizní režie i výkony všech zúčastněných herců. Film má určitě nést hluboké poselství, patrně o tom, že je lepší být venkovským křupanem než městskou kurvičkou, ale činí to tak neobratně, že se zhnusí po 20 minutách od začátku. Ten „drsný a nemilosrdný svět“ drog, prostituce a násilí je zde zachycen jako v nějaké kašírované slovenské televizní inscenaci a má-li dojít k nějakému střetu či konfrontaci, ihned se dostaví zatmívačka a následuje další upatlaný, veskrze patetický záběr (obvykle na majestátní budovu, pod níž stojí čistý a vymydlený homeless, hovořící briskní angličtinou).

Nejspíš mi chybí koňská dávka sentimentu a obdivu k této éře prehistorických hororů, protože například právě tento považuji za jeden z nejobludnějších. Už si nepamatuji drobné dějové nuance (pokud vůbec nějaké byly), ale utkvělo mi především papundeklové aranžmá celé scény a dokonale prkené herecké výkony. Na rozdíl od jiných filmofilů v tom nespatřuji něco „roztomilého“ či „bláznivě naivního“, vidím pouze naprostou neschopnost režie, scénáře a především herců. Kinematografie v této době už nebyla tak nevyspělá, aby musela produkovat úděsnosti takového kalibru. Na mém žebříčku Top 10 filmových blbostí zaujímá tento počin místo hned vedle „Plan 9 From Outer Space“.

Vřele doporučuji pročíst si příručku Murphyho zákony a televizní obrazovka od Karla Wagnera. Obsahově i formálně se tento Polanského počin řadí někam mezi „kultovní“ a „nízkorozpočtový“ film. Jinými slovy, nejděsivější na tomto filmu je fakt, že ho tolik idiotů na celém světě může považovat za mistrův majstrštyk. Já osobně bych za něj Polanského bez výčitek zastřelil a veškeré kopie filmu veřejně spálil. Tak „kultovní“ dílko se urodí MAXIMÁLNĚ jednou za deset let.

No hele, kdysi to chtěl vidět skoro každý, to si moc dobře pamatuju. Avšak pro mě byl tenhle film ve „své“ době zakázaným ovocem, a tak když jsem ho po mnoha letech mohl už legálně zhlédnout, byl jsem velice zklamán. Utěšoval jsem se, že to je přece jasné, jaký druh filmu to bude, že to bude hodně odlehčené, ale zkrátka dětská fantazie, to očekávání nečekaného tam někde v koutku stále zůstalo a o to kritičtěji jsem se na film díval. Má své nepopiratelné, možná že i vtipné momenty, nicméně o nějakém kouzlu či půvabu se mluvit nedá. Je to skutečně americká komerce nejhlubšího zrna a další díly to jen dokazují. Snad jen postavičky Crittersáků jsou docela roztomilé, snad i krásné.

Než abych ztrácel drahocenný čas a především nervy tím, že se budu snažit vycucat si z prstu vůbec nějakou smysluplnou recenzi, naprosto v klidu se spokojím s konstatováním, uvedeném již v záhlaví tohoto mého hodnocení. Tento film to už totiž rozhodně víc poškodit nemůže.

Po stránce obsahu odpad, naprostá plytkost, po stránce obrazové velice zajímavý počin. To, co dělá z tohoto skrz na skrz obyčejného horůrku film stojící za podívaní, je země jeho původu. On člověk nemusí být génius, aby poznal, že stačí vyrazit na to správné místo, natočit několik panoramatických záběrů vyprahlé krajiny a pak to celé řádně sestříhat a podbarvit jakous takous hudbou a výsledek může být přinejmenším zajímavý. Film obsahuje 3, pro oko (a snad i pro ducha) zajímavé scény, přičemž alespoň při jedné jsem se skutečně lekl, až jsem povyskočil. A tak pokud vynecháme debilní závěr, zmutovaného kance, velikosti nákladního automobilu a jiné hlouposti, zbude nám nějakých 20 minut působivých scenérií krásné Austrálie, poměrně netradičně evokujících zneklidňující až tísnivý pocit. Není to mnoho, ale mohlo to dopadnout i hůř.