Allan

Film, o jehož poselství, resp. o obsahu samém nevím, co si mám myslet. Avšak donutil mne k jedné věci - zásadně přehodnotit názor na pana Hrzána. Až do této chvíle byl pro mne jen trochu potrhlý, malý komadiant, bez výraznějšího hereckého talentu. Nikdy jsem nechápal, proč na něj lidé pějí takové ódy. Až do dnes. Nyní se mu hluboce omlouvám a smekám, protože výkon, který v tomto filmu předvedl, byl omračující. Jeho ztvárnění postavy bachaře sadisty-lidumila byla tak nejdnoznačná, že se obávám, že až do smrti nebudu vědět, jak ji vlastně mám chápat. Ale v tomto případě to snad ani tak nevadí. Ještě bych rád zmínil snové scény s majákem, protože způsob jejich natočení a mistrovská hudba Luboše Fišera dokázaly něco, co jsem v českém filmu ještě neviděl - že moře vypadalo jako opravdové moře a maják jako opravdový maják. Takto neuměle se snažím vyjádřit, že vyobrazení exotických krajů "po česku" byla ve filmu vždy víceméně trapná záležitost. Až na tuto výjimku. Scéna, kdy manželka běží s vlajícím šálem naproti svému muži, patří do TOP10 české kinematografie.

Jen se připojuji k zástupu příznivců tohoto filmu - bez něj už si mnoho let nedokáže nikdo z naší rodiny představit pohodové Vánoce. Nerad bych urazil skalní příznivce Griswoldovic rodiny, ale musím říct, že tenhle díl naprosto neuvěřitelně vybočuje z jinak průměrné, spíš trapné série. Jsem šťastný, že mám stále nahranou původní českou verzi s Tomášem Juřičkou, protože za tu novou by někdo zasloužil za uši. Přeju všem hezké vánoční chvíle s touto skvělou komedií.

Nic víc než další neobjevný žvást, který je asi tak investigativní, jako kterýkoliv žurnalistický pořad TV N@va. Když už nic víc, tak mi velmi vadilo, že pánové "originální tvůrci" nebyli vůbec schopni říct jediný rozumný argument PROČ tenhle film vznikl. A je mi úplně lhostejno, že si na LFŠ v Hradišti už připravili jakousi obhajobu. Ve filmu nezazněla jediná objasňující věta.

Z tohoto spešl subžánru japonsko-americké rádobystrašidelné produkce jsem zhlédl pouze Kruh a Oko. To byla docela příjemná, neokoukaná podívaná. Ale o tomhle paskvilu se jakékoliv pochvalné slovo říct nedá. Za hodinu a půl jsem málem vyseděl dolík do sedačky v kině. Naprostá absence čehokoliv neotřelého či překvapivého, debilní a zmatený děj, který má určitě vypadat jako mistrovská skládanka, která je složena v samém závěru filmu. Tak to ani náhodou! Tuto recenzi píšu necelou hodinu po zhlédnutí a už ani nevím, o čem ten film byl. Neustálé cupitání více či méně deformovaných šikmookých dětiček, utopenci ve vaně atd. atd. Herecké výkony těch, které lze s nadsázkou nazvat hlavními postavami se blíží shakespearovskému herectví Petra Novotného a Ivety Blanarovičové. Opravdu mimořádně děsivý kousek.

Skoro jsem se lekl, že „komorní“ režisér Robert Aldrich se pustil do válečného dramatu. Naštěstí se toto však nekonalo a tak se mu povedlo vytvořit docela napínavé psychologické drama o skupince německých likvidátorů nevybuchlých bomb. Film má klasické schéma, kdy se prolínají romantické motivy s nervy drásajícími záběry na likvidace bombových roznětek. Tyto dramatické záběry jsou bez hudebního doprovodu a jsou velmi pěkně gradované. Naproti tomu bohužel stojí ona milostná zápletka, která je bez přehánění hrozná. Zvláště, když hlavní klaďas (Jack Palance) vypadá jako Frankenstein a snaží se o melodramatické herectví. Nemám nic proti ošklivým hercům, kteří mají příslušnou dávku charisma; tento však nemá ani krásu, ani jiskru.

Křišťálově čistý kýč, kterému k absolutní dokonalosti schází jen pěvecko-dramatické vystoupení dua Helena Vondráčková & Martin Maxa.

Po Freddy vs. Jason už druhý „versusový“ film, který mě víceméně pozitivně překvapil svou kvalitou. Nemám moc rád ty fráze o oddychových filmech, nenáročné zábavě atd. Ta hranice je poměrně těžko viditelná a rozlišitelná a jde spíš o osobní senzitivitu každého jednotlivce, jak s informacemi o daném filmu naloží, a kam jej na svém filmovém žebříčku umístí. Pro mne jsou tyto dva filmy dokonalým prototypem tohoto druhu zábavy, protože obsahují vše, co od nich člověk očekává. A je úplně zbytečné rozebírat jednotlivé segmenty, protože mám pocit, že se musí rychle skousnout takové jaké jsou a příliš se v nich nenimrat (viz „30ti stupňová“ recenze v Cinemě). P.S.: Tenhle film jako vůbec první naplnil mé dávné touhy, vědět jaké to asi je, když se spojí monstrum a člověk v boji proti třetímu parchantovi. Za tuto scénu jsou to poctivé 3 hvězdy.

Tak to zase zbylo na mě, upozornit na jednu vypečenou scénu, která mi u amerického, veskrze mainstreamového filmu z roku 1999 doslova vzala dech. Přátelé se chtějí vykoupat ve vyhřátém venkovním bazénku, ale děvčata se odmítají svléci jako první, a tak je řada na pánech – a jediný, kdo se odhodlá odhodit ručník je neznámý skoroherec Neill Barry. Kamera poté asi pět vteřin zabírá jeho genitál, pomocí plastické operace pravděpodobně ještě zvětšený. Vím, že tato recenze by se spíš hodila do diskusního pořadu Soni Polonyové, ale nemohl jsem si ji odpustit. Tyto scény jsou totiž mnohdy z celého filmu to nejzajímavější.

Někoho možná neurazí, ale nikoho určitě nepotěší. Vydržel jsem sledovat slabou hoďku, tak možná budu neobjektivní, ale tenhle film je jen slepenec všech doposud použitých klišé z teen-komedií. Aspoň jsem jako klad chtěl vyzdvihnout, že není zbytečně fekální, ale roztomilá scéna se sračkovou bitvou mi i toto znemožnila. Takže snad jediný klad, že hlavní hrdinové nejsou po dlouhé době prvoplánoví dementní Amíci, kterými se to teď jenom hemží. Třeba nás čeká nová éra národnostně-menšinově-korektních komedií. Proboha!

Obecně nerad hodnotím české filmy, protože když napíšete, že výkon Toma Cruise ve filmu XY stál za starou bačkoru, vyvolá to mnohem menší odezvu, než když hodnotíte vážné, hluboce lidské české filmy a herce v nich se pitvořící. Navíc mi stále častěji připadá, že dvě třetiny současné české kinematografie jsou neuvěřitelně povrchní a nevěrohodné, dialogy suché a herci toporní. V Milencích každý herec odvedl takový ten svůj standardní výkon (ne nepodobný nedělním inscenacím na ČT1), nikdo svůj stín nepřekročil. A tak pro mne zůstávají nejvydařenější kratičké scény s Janem Vlasákem v roli ředitele Gráfa, zvláště pak úchvatný rozhovor (monolog) v jeho kanceláři se slizkým bonzákem Boganem Tušlem. „A budu ti tykat, soudruhu!“