root

Film co se dost špatně hodnotí - koukl jsem na něj ze zvědavosti. Po filmový stránce je to samozřejmě nesmyslně ubohý (teda já si to docela užil jako komedii). Po stránce ideologický to není tak děsivý jak jsem čekal, což bylo dost příjemný překvapení. Určitě příběh je něco jako Odstíny šedi (The Shack) ve stahu k Twilight sáze (Bible) - což je asi dost nefér přirovnání (hlavně co se Bible týče), ale co už. V záplavě klišé jako je "byl to vše jenom sen (near dead experience)", bůh je žena (v tomhle případě černá žena a indiánský stařík), rasově a genderově vyrovnaný ansámbl (v dnešním postmoderním světě zjevně nezbytnost) a stovky dalších se dá nalézt zkousnutelný systém morálky a návod k přístupu k životu v kontextu "new age" křesťanství. Ta poslední část mě v momentech až překvapila. Zdá se, že křesťanství tak jak ho prodávají církve už moc nejede a snáz se odvolává na boha jako odsuzovače církví a jen čistého milovníka svých projektů. Musím uznat, že kdybych věřil tak bych určitě byl velkým fandou poselství tohoto filmu. Jako ateista musím, ale jen pokyvovat hlavou nad neuvěřitelnou složitostí, které morální hodnoty vyvstávající z křesťanství přinášejí. Problémy, které ve světě bez boha jsou triviální a prozkoumatelné rozumem jsou ve světě Svaté Trojice komplexní problémy s dalekosáhlími dopady na jedincův světonázor a to mi přijde jako strašný množství práce.

Je zajímavé vidět rozhořčená slova o tom jak je Silence jednostranně zaměřený na hodného zápaďáka a zlého Japonce ( např. Conner.s). Jediné co bych poradil divákovy je mít oči i mysl otevřené. Pak lze poznat, že Silence doopravdy jednostranným dílem je, ale stojí čistě na straně rozumu a moudrosti. Naopak povýšenosti a naivitě hrozí utonutím v bažině.

Type-moon musí být sebranka třináctiletých filosofů. Poslední díl mini série Kara no Kyokai proto nefunguje ze stejného důvodu jako všechno díly ostatní. Na víc však, ale zruinuje všechny díly předchozí neuvěřitelně pitomým "plot twistem". Celou dobu jsem jenom kejval hlavou a přemejšlel nad neuvěřitelně vysokým hodnocením a popularitou celé série. Série, ve které se vše může vysvětlit "magií", nebo nekonečným pseudofilosofováním. Série, která vytváří jedno pravidlo za druhým jen aby každé z těchto pravidel po sléze nepoužila, nebo zapomněla. Vše v neuvěřitelně komplikovaném světě, který musí být výtvorem hyperaktivního třináctiletého spisovatele. Stejně tak mě ale Kara no Kyoukai dohnalo k slzám - taková produkce na takovej SHIT!!!

Koncept, kterej mohl bejt asi hodně velká paráda. Bohužel v průběhu jeho vylíhnutí došlo k rozštěpení osobnosti a zašpinění nekonečnym množstvým lacinosti. Jen kvůli pár solidním scénám, jako sjezd na long boardu, let helikoptérou a prvních pár "vysněných" scén (přesně Ben Stiller v nich totiž neřekne ani slovo) dávám za tři. Je to celý takový meh a ta nepovedená snaha některých scén o vtipnost je taky meh. Meh.

Jsem neskonale rád, že jsem ďábla viděl nalačno.

Neuvěřitelně nevyrovnanej počin, kterej mohl fungovat jako jedna z prvních prominentních cest pro širokou veřejnost jak poznat, neuvěřitelně rychle rostoucí průmysl profesionálního hráčství. To čeho jsme se bohužel dočkali je na jedné straně neuvěřitelná výpověď o jednou největším herním turnaji v dějinách (dnes je první The Internationals několikrát překonáno svou velikostí jak jeho mladšími bratry tak i turnajích zcela jiných), která je tak stylově vytvořená, že by přesvědčila o tom jak hraní je nekonečně cool i zatrpklou babku HyHy(je). Na straně druhý je dokument naplněnej plytkou, produkci televizi Nova připomínající, výplní ze života hráčů. Škoda, že se Valve místo toho jak má ten klouček za kompem zlomený srdíčko, že ho před dvěma lety opustila jeho holka, nezajímala třeba o tom jak e-sport vypadá za zákulisím, nebo profesionální herní komunitou jako takovou.

SPOILERY INC. Asi po prvý jsem se u smrtí hlavních hrdinů, který jsem si v průběhu filmu doopravdy oblíbil, usmíval. Asi jenom Korejci uměj manipulovat emocema diváků takovymhle způsobem - neuvěřitelný. Přes to že se celej děj filmu odehrává v situaci, která je neuvěřitelně nebezpečná pro všechny charaktery, tyhle hrůzy a nebezpečí jako by přestaly existovat. Na místo nich nás provází filmem, zvláštní až situační komedie, která doopravdy funguje a chvilkama je až geniální (scény s kancem a popcornem). To ovšem tvůrcům nebránilo film obohatit o scény, ve kterých akce, napětí, ale i dojetí hrajou hlavní housle (nebo bambusovou píšťalu, nebo tak) - a hrajou víc než funkčně.

Jak někdo může dát do jednoho filmu dvě scény, ve kterých si tvůrci vysmívají scenáristickým klišé a přitom je ve vlastním filmu mít všechny? Tenhle film je tak neuvěřitelně lacinej, že už sem jenom čekal kdy Jim Carrey začne na ulici zpívat nějakou muzikálovou melodii s obyvatelstvem maloměsta jako vokální podporou. Od stálic jako amnésie, jako hlavní poháněč příběhu jsme svědky i takovejch petard, kterejch si myslim že se už bojej i německý romantický filmy, na který koukaj maminy odpoledne na nově. Líbačka na majáku nad útesem, srdceryvný proslov nad smrtelnou postelí a epesní proslov, z kterýho patriotismus a láska k demokracii naprosto odkapává - všechno tak krásný, tak krásný a na jednom místě!!

Dlouho jsem se i filmu takhle nezasmál, proto absolutně nechápu dosavadní hodnocení. Tohle prostě není Scorsese - je to vtipnější, živější a všechno je to o dost vyhecovanější. Ale na to všechno jsme na začátku varování zdělením "že něco s tohohle se doopravdy stalo". Přišlo mi to trochu Tarantinovský v tý veškerý přehnanosti a stylizaci. Bale je klasicky totálně výbornej + dostaneme ponaučení do života "i když si v životě můžeš dělat co chceš, železný věci se do mikrovlnky stejně nedávaj".

Celej první segment filmu sem měl břicho ve stresový křeči, asi podobně jak to musel mít tlouštík zmlácenej mejdlama v ručníku. Iluze reálnosti je navozená geniální stylizací, umožňující divákovy skoro si sáhnout na to jak se asi hoši v zacvičovacích táborech museli cejtit. Šikana, zesměšňování, konstantní křik, ztráta identity a seberespektu to všechno tak surově namixováno do směsi scének, to všechno v rytmu vojenského pochodu. Další segmenty jsou už mnohem běžnějším vojenským filmem, ale i tak je to to nejlepší v tomto žánru co jsem viděl (což pravda není moc).