Kosir

Uplynulo bezmála třicet roků od doby co byl tenhle film natočen, než jsem se k němu dostal. Vím, je to ostuda, nicméně mě to vybudilo i k přečtení románu. Abych pravdu řekl, čte se to špatně, byť paradoxně s jistým požitkem, takže zatím nemohu srovnávat, jsem v polovině. V každém případě však už teď mohu zmínit chybu, které jsem si všiml. Možná i další si všimli, diskuzi jsem celou nepročítal, přesto si připisuji tento postřeh. Když přivedou před Guye delikventy, tak dívka padá k zemi s rukama před sebou a co nevidím, ta špindíra co spolubydlící vybírá vši, má nalakované nehty! No toto. POKRAČUJI po "dočtení: " Dočtení je v uvozovkách po právu, protože jsem to optimálně nedokázal; prostě jsem přeskakoval. Škoda, kdyby se mně dílo dostalo do ruky v době, kdy nebyl internet, a bylo vůbec klidněji, tak bych snad našel sílu se v tom kaleidoskopu poctivě přehrabovat. Takhle jsem se citil jako při Tolkienovi - jako zrádce. Autor se s tím pachtí, ale já tak nějak cítím, že hlavně pro sebe, tak já buran to tak rozvrstvené a provrstvené nepotřebuji. Takže co vidím jako společný rys bijáku i knížky, a to na špičkové úrovni, to je prezentace středověku! Je to nepochybně věrné, syrové, bez příkras - to tvrdím přes to, že jsem ho nezažil. :-) Závěr knihy má svoji logiku, zapadá do věrohodného syžetu, happyend filmu mně ale nevadí, protože obrazové zpracování má nepochybně jiné možnosti, a tím i cíle. Co mně ale dělá starosti je název. Protože jsem film viděl dřív, bylo mi vše jasné, ta poslední slova, korespondují s tím co je v (mojí) knize na straně 369: "Jméno své jediné pozemské lásky jsem neznal a nikdy jsem se je nedozvěděl." Z toho evidentně vyplynulo, že jde (růží je) o onu nepojmenovanou dívku, ne-li přímo o kundu, jako symbol! Poslední věta románu mně však dala ťafku, když starý mnich nad hrobem prohlašuje: "Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci." Může to být to samé, stejně jako něco úplně jiného, něřkuli cokoli, ba možná i vše na co si dokážeme vzpomenout.

Příběh dojímavý pro toho, kdo se chce nechat dojmout. Jeho předností jsou ony quasireálie Indie, možná až příliš laskavé, ale jinak dost naivní a v syžetu nepřesvědčivý příběh. Možná bych se odhodlal na 4*, jenomže ten závěrečný karneval na nástupišti aspoň zdání uvěřitelnosti dokonale odjebal. Sošku bych nedal vůbec za nic, zejména ne za zvuk, i když možná ve "vyladěném" kině by byl dojem jiný.

Příběhy Poledňákové jsou sice laskavé a tento rukopis je znát, ale jinak je to slátanina o ničem. Samotný konec trochu korigoval celkově trapný dojem, nicméně za víc než 30 % to nestojí.

Kdyby to nedávali na dvojce, ani bych nevěděl, že to někdo natočil. Kniha je dost těžká k přelouskání, avšak tohle bylo podaný docela slušně a s lehkostí nebytí (relativně). Ty záběry z osmašedesátýho tam asi být musely, ale chvílemi se mi to jevilo násilně vecpané.

Možná jsem mohl jednu hvězdu přidat, protože to je tak 50 na 50. Fakt ale je, že nepříliš sympatická Heigl hrála nesympatickou megeru, to nezáživné děcko mohl úspěšně nahradit Hurvínek a překotné zvraty současně konkurující americkým klišé svědčily o scénáři šitém horkou jehlou. Navíc, ty postelový scény páchly padesátými léty. Ne, že bych byl nějak zvlášť zvědavej na Kačenčiny kozy, ale jak si na nich pořád přidržovala křečovitě deku vůbec do roku 2010 nepasovalo. Kdyby tam vůbec ta postel nebyla, bylo by líp. No, nicméně, pár dobrejch hlášek se vyskytlo, až jsem se dvakrát zasmál.

Vůbec nechápu, jak jsem tu hovadinu mohl dokoukat do konce.

Přepsaná pravidla Vládi Železného. Aspoň myslím, že to byl on, kdo ve své pravidelné autoadorovačce "Chvalte ředitele," vysvětloval jaký je rozdíl mezi erotickým a pornofilmem. V zapuštění. Dokavád není vidět zapuštění, tak se jedná o erotiku. Timto je pravidlo potřeno, pokud ovšem nebudeme chápat Nymfomanku za umělecké porno. Jinak je v umění zřejmě už vše dovoleno, a tak to má být. Jestliže však herci opravdu píchají, tak už nehrají, protože fakt píchají, eventuelně kouří. Já bych nebyl proti, jenomže mé oblíbené herky (viz topten) se toho asi neodváží. V každém případě se nebudu pouštět do hlubokomyslných analýz, protože ty jsou pro quasiintelektuály. U nymfomanky rozhodně. Globálně jsem byl spokojen, neboť film ukojil mé stesky z mládí, kdy jsem si nymfomanticky honil péro nejmíň desetkrát denně, představujíc si jak to pokračovalo poté, kdy došlo ke střihu, zatmění nebo rozostření scény. Dneska už jsem masturbačně polevil, tak jsem vděčný Trierovi, že mě uspokojil opticky a nemusím se přenamáhat. Jediné, co vadí, je ta dvojnásobná distribuce, kterou ČSFD logicky kopíruje. Viděl jsem oba díly najednou a nesestříhané, tak je tady hodnotím stejně jakoby jeden.

Přepsaná pravidla Vládi Železného. Aspoň myslím, že to byl on, kdo ve své pravidelné autoadorovačce "Chvalte ředitele," vysvětloval jaký je rozdíl mezi erotickým a pornofilmem. V zapuštění. Dokavád není vidět zapuštění, tak se jedná o erotiku. Timto je pravidlo potřeno, pokud ovšem nebudeme chápat Nymfomanku za umělecké porno. Jinak je v umění zřejmě už vše dovoleno, a tak to má být. Jestliže však herci opravdu píchají, tak už nehrají, protože fakt píchají, eventuelně kouří. Já bych nebyl proti, jenomže mé oblíbené herky (viz topten) se toho asi neodváží. V každém případě se nebudu pouštět do hlubokomyslných analýz, protože ty jsou pro quasiintelektuály. U nymfomanky rozhodně. Globálně jsem byl spokojen, neboť film ukojil mé stesky z mládí, kdy jsem si nymfomanticky honil péro nejmíň desetkrát denně, představujíc si jak to pokračovalo poté, kdy došlo ke střihu, zatmění nebo rozostření scény. Dneska už jsem masturbačně polevil, tak jsem vděčný Trierovi, že mě uspokojil opticky a nemusím se přenamáhat. Jediné, co vadí, je ta dvojnásobná distribuce, kterou ČSFD logicky kopíruje. Viděl jsem oba díly najednou a nesestříhané, tak je tady hodnotím stejně jakoby jeden.

Moc jsem se na počátku nebavil, než jsem zjisti o co se jedná. Postupem času mně to chytalo čím dál tím víc, i když na závěr se nějakej extrémní orgasmus nedostavil. Takže, takovejch 70 %. Všechno nakonec dopadlo jak mělo, všeobecné zlo bylo potrestáno, a dobro nezvítězilo.

Divnej kousek, nevím co si mám o něm myslet. Nijak mě nezaujalo, ať už byl džony sqělej až na půdu. Hodně mně vadila ta fešácká válka, kamaráčoft frantíků a nácků. Proč vůbec vyšetřující soudce toho Abela zachraňoval, aby šel do pole, když se stejně opravdu nebojovalo. Frantíci se jednoduše nechali zajmout a někteří z nich potom kliďánko chodili na dlouhé zdravotní procházky do lesa, kam z lágru nosili losům mrkvičku, a pak dokonce debužírovali na zámku u německého šlechtice, krotíce lvice. Že pak na konci scénárista šoupnul na plac malinkou bitvičku bylo až trapný. Nebejt hloupejch harantů, tak Abel nemusel vůbec lízt do vody, protože by bylo po vojně. I když, von stejně nemusel, ale symbolika je "symbolika."