Kosir

Pjet ódy na výkony hlavních představitelů, by bylo zbytečné, to se tady opakuje do omrzení, jen bych se zastavil u dalšího frekventovaného postřehu: Svým způsobem jde o komorní film, protože, kromě těch tří, jsou všichni ostatní komparzisté a vůbec samotný scénář nedosahuje kvalit představitelů hlavních rolí. Také jsem čekal, že ten závěr bude šťavnatější, chybí mu vymazlenost. Globálně jde ovšem o poučný příběh v tom smyslu, že k úspěchu či pohodlnému životu nevede poctivá práce, nýbrž podfuky a parazitování na druhých. Kdo to dřív pochopí, ten má náskok.

Když z názvu a první zmínce o slavném pisálkovi zjistíte kdo to proved, tak o žádný thriller vlastně nejde. Možná i dvě distinkce by stačily, nicméně v souladu s hodnocením a komentářem claudel píšu tři. Ostatně Shiri nic nezvorala a ještě ukázala bradavku.

Zdaleka bych netvrdil, že Madison Bellová je krasavice (připosražená, baňatá lýtka i prdel, ordinérní gezicht), spíš jsem se divil, že Ben vůbec zapustil. Fakt je, že hned od začátku to bylo, řečeno dnes módním slovem, transparentní. Jako obvykle v podobných kusech také Erice vše vychází, je všude tam, kde by měla být a nikdo ji nepřistihne, má všechno po ruce, co k vykonání odporných piklů a zejména zavržení hodných činů potřebuje. Přesto biják docela uprašuje, takže mě až do konce zajímalo, jak to scénárista vyvrbí.

Jako scénář k prvorepublikové bláznivé taškařici by to nemuselo být špatné, avšak prznit Shakspeareho v roce 2005 je ukázka špatného vkusu. Ten bod je za (moji (její) píseň) neb zůstala roztomilá i po Roswellu. Možná to také byl pokus využít její popularity z tohoto seriálu.

Nazývat to hororem není úplně přesné, ani mysterióznost mně úplně nesedí, v každém případě to je perverzní dost. Takový psychiatr nebo student v oboru by k tomu možná něco kváknul, nějakou expertní poznámku. Já jsem u toho vydržel a špatně se mně nedělalo. Unesenej jsem taky nebyl, ani k nějakému extra vzrušení to nevedlo. Ta poslední povídka se, dle mého soudu, povedla nejvíc, měla to gradaci i pointu.

Ta zápletka je trochu patologická a ambaláž se pokouší o jakousi mysterii, která nepřichází. Brzy vám dojde v čem je jádro ratlíka, a tak čekáte jak vám to neviditelná částice naservíruje. Nijak zvlášť, ta civilnost nevadí, ale výlet andílka z okna na zahradu je laciný jak ovce za krále Holce. Co mě ovšem pobavilo, to je výčet účinkujících v záhlaví; je jich tam asi 60, já jsem ale zaregistroval tři, no, teda štyry.

Jednoduchý příběh o úchvatném díle, které si jeden člověk (podivín) zvolil za své poslání. Je to hold lidské práci a lidství vůbec. To je bez debat. Jenomže, téměř stejně půsovivé by možná bylo i nějaké rozhlasové pásmo, protože nejde o nic víc než o čtený příběh doplněný animací. Rozplizlou animací, která vlastně jen čtený text podbarvuje, čímž story zesiluje, vedle toho však nijak zvlášť oku nelahodí. Filmového diváka tudíž šidí, neboť názevj láka na film, avšak biják to není. Příběh/filmový zážitek 5/1.

Zase jsem se nechal žbaňkovat nějakým komentářem, abych zjistil, že chodím do úplně jiné kafírny. Pro mě to byla především nuda. Děj vcelku žádnej a proto se to příšerně vleče, aby se doškobrtalo někam, kde zase nic není. Jarmusch pořádá soukromou exhibici s pár narážkami na historické postavy. Aby mě to bavilo, musel by mě něčím opravdu zaujmout, nutit se nechci.

Druhou, ani třetí sérii jsem neviděl. Jak tady zjišťuju, tak by se to dalo zkusit a snad se k tomu někdy dostanu. Moje hodnocení se tedy týká jen první série, kterou, přes všechny (hodně) viditelné slabiny, dávám absolutorium. Dívání mě připomínalo četbu Kinga. Toho z laskavější strany. * Pokračování: Tak mně to nedalo a sfouknul jsem i zbytek (s nějakými mezerami) a - hodnocení se nemění. Tím nechci tvrdit, že nechápu ty, co dávají bodíky z opačné strany. Tenhle cyklus se akceptuje líp, když čekáte nějaký čas na pokračování, protože, když si pustíte tři díly za sebou, tak při druhém začněte kutit něco v domácnosti. Ono to na sebe totiž navazuje a nenavazuje zároveň, logika prachbídná a nakonec se utvrdíte, že veškerý efekt je postaven na té antilogice. Jenomže ty klucí a holčiny vám zalezou pod kůži, zejména když je vám něco přes deset. Abych pravdu řekl, vydržel jsem, protože jsem si to uložil, ale postupně mně ty unylé dlouhotrvající psí pohledy Liz a Maxe lezly krkem....

Zajímavý nápad, něco tomu ale chybí. Koukat se to v každém případě dalo.