horskejvlk

Jednoznačně bomba, žijeme stereotypní životy a bojíme se žít svobodně, nebo-li “Cesta to je ono”. Walter má strach vybočuje ze stereotypu a dát i “like” své tajné lásce. Oslovit ji no to už vůbec ne. Chce se ukázat ve virtuálním světě instagramů a Facebooku ale…také nic než nuda. Skvělý film ukazující povrchnost a faleš sociálních účtů, ukazující skvělý život a přitom….nuda. Tak když Walter začne doopravdy žít nepotřebuje ani soc. účty, ani stylové módní účesy vousy ala “pravý Muž” ne jeho život je skutečný i pocity v něm. Oslovit dívku snů již není problém neboť životního sebevědomí má už na rozdávání.

Rok 1989 a už se může točit tématický film pro mládež z doby vzniku Slovenského štátu. Hrdina mladej frajer kterej je rabel a není rok 1989 ale 1939 ale ta slovenská mládežnická živelnost přetrvává. Toliko asi poslání tohoto filmu. Jinak blbost na qvadrát točení se pořád dokola, žid, Slovák, práskač Čech a stará garda důstojník československé armády který prchá do odboje. Do toho podzim a Dunaj, atmosféra je taková jak měla působit Slovenský štát jako loutkový stát jako vše okolo. Začalo to dobře ale skončilo to patetickou nudou.

Průměrná TV kriminálka ovšem aby českej policajt jebal rakouskou policistku tak to snad Ne, ani Příšerné postsynchrony, (proč jsou kvalitně nadabované jen PIXARovky ?) tento výtvor nezachránila naopak- tento dabing zní dutě jak z jiné místnosti. K detektivce mám velké poděkování že jsme to natočili dohromady myslím i žánrově s Rakušáky. Jak prohlásil Karel Schwarzenberg:  “Češi a Rakušané jsou jeden a tentýž národ-mluvící jen rozdílným jazykem”, no může být…ale Češi jsou bordeláři a hašteřiví, Rakušani jsou víc studení než Češi zato mají lepší tah na branku, ale dohromady, tedy pokuď by nám Rakušani šéfovali byli by jsme asi také víc snaživí - jak ukazuje historie a Jára Cimermann “pod Rakouským vedením pilný národ Čechů”.  Více takových oficiálních  filmů, ovšem lepším scénářem, tohle ovšem není o nic horší než české výtvory alespoň se podívám na hezké rakouské uniformy než ošizené české hadry pardon uniformy.

Gunnar Möller, jako nejlepší filmové ztvárnění Adolfa Hitlera, v režiii  machra svého řemesla Otakara Vávry působí tak autenticky, že mám pocit, že sleduji opravdu historii 1938 tak jak doopravdy byla. To je přesně záměr tohoto manipulativního filmu: skvěle namíchat historická fakta s fikcí a výsledek ? = vše by vyřešila Komunistická strana Československa, jen kdyby v té době byla u kormidla, toť je pointa tohoto díla. Samozřejmě geniálně zvládnuté masové scény, ordnery kteří přepadnou četnickou stanici, vše je pravda, Konrádovi Henlajn i ostatní zejména Josef Gobles, dokonale typově vybraní až dvojníci. Když odmyslíme, že vyznění filmu, které tak velebí KSČ je silně výmluvné, tak zbytek filmu nebyl do dnešní době překonán. Snaží se ukázat pragmatismus spojenců kteří hleděli na vlastní zájmy neboť na válku nebyli připraveni a na druhé straně vůbec neospravedlňuje 3.500.000 “českých” Němců kteří se z Čechy chtěli rozvést…Co se ale režiséru Otakara Vavrovi podařilo dokonale, přemístit Nás do podzimu 1938 kdy končí utopická myšlenka “Masarykovského” státu, totiž Republika Českoslevenská, tedy slepenec národů který zbyl z rozpadu Rakousko-Uherska totiž Zalitavska, na chatrných střdověkých zemských hranicích ještě z dob zemí koruny České,  jenže království bylo již dávno mrtvé a v jeho bývalých hranicích žili národy Němců, Čechů, Rusínů, Slováků a Češi tomu začali  šéfovali jako ČSR, no stačil jeden kop z venku a už se to sypalo, aby se to definitivně rozsypalo v roce 1993. Konečně je tu opět historicky jen Česky stát. Kdyby ve filmu nebyli použity ty pohádky s KSČ a SSSR a objektivně vysvětleny omyly Britské politiky kteří doufali že se budeme bránit a oslabíme Německo, ovšem politikou umyté anglické ruce, což prezident Beneš odmítl viz. Neobětuji národ za cizí zájmy. Byl by to excelentní film, který už nikdo v takovém rozsahu nenatočí.

Pevná a jasná režie Jiřího Krejčíka, není co vytknout. Šikana a omezování je dokonale cítit z tohoto díla, sugestivní poprava ve vojenské věznici a výběr herců vše na jedna.

Pomalá stopáž, rozjeli se to svižně a pak se to začlo šourat chápu je to nastavené zrcadlo jižanské- texaské maloměšťácké společnosti, jde poznat že je to především zfilmované divadelní drama.

Velmi špatně natočený dokument, Monika Elšíková neměla žádný scénář a taky to podle toho dopadlo, sama se obává v dokumentu, že to bude nuda, načež  Karel Schwarzenberg ji podrážděně odpovídá, že to je její práce novinářky a on ji nebude dělat za ni. Bába vůbec nevěděla na co se starého pána ptát, tak ten svůj filosoficky paskvil prostříhala starým dokumentem, ještě z před volby na prezidenta z roku 2013. Je to ukázka špatné novinařiny, leda že by chtěla, záměrně, ukázat starého knížete tak jak to vyznělo: vyhořelého zapšklého politika viz. odpověď knížete že mezi mentalitou Rakušanů a Čechů není krom jazyka žádný rozdíl: oba jsou národem hajzlů ( můžeme nesouhlasit, Rakušani jsou oproti Čechům přeci jen více spořádaným národem). V celém dokumentu jsou jen trefné jen dvě otázky: první, kdy se autorka zaměřuje na existenci  boha, viz obligátní otázka “Jak bůh může dopustit zlo”, načeš ji Kníže trefně a výstižně vysvětlí že “Bůh není manager a zlo si vybírají samy lidé” a druhá otázka : “jak je možné, že i po 30 letech od pádu komunistů se Češi stále vymlouvají na komunisty za to kde jsme nyní”( proč jsme stále lemply ) ? viz. I v prvotřídně kavárně v Praze Vám ke kávě nedají sklenici vody. Což je problém který je všude - prostě česká “šlamperajn”. Proto jsem Knížete Schwarzenberga miloval v jeho knize “Knížecí život” daleko lépe vše vysvětluje v inteligentním rozhovoru s novinářem který umí klást  otázky, jeho živočišný temperament nám v knize odpovídá : Vše si děláme Češi samy- jen nečekejme že příjde nová Marie Terezie a dá nám zemi do pořádku.

Jedna z nejlepších “studiovek” pohádek určených pro nedělní Studio kamarád. Pohádková inscenace má kvalitní obsazení, Vladimír Menšík jako král z Hradecka a Krkonoš dle nářečí, Jandák který se typově hodil na role prostých, chasníků. Jiří Korn na postsynchron zpíval písničku do vršku,František Hanus jako vypravéč opravdu kvalita, pohádka má pěkné kulisy a hezkou hudbu od Michajlova, vše stálo pár korun a umělecká hodnota přesahuje výsledek, jednoduše natočené na zelené pozadí vše má svoji pohádkovou logiku a Josef Dvořák stvořil nezapomenutelného vodníka a také se typově našel. Pohádka má vtip, švih i ponaučení, vše jak v pohádce má být což dnešní pohádky postrádají. Jana Boušková s tímhle účesem byla opravdu princezna z horského zámku.

Za komunistů jsme uměli natočit historický film, nebyla to sice žádná barevná pastva pro oči ale režiséři se dokázali vypořádat z chudým rozpočtem. Strasti otce vlasti jsou toho jasným důkazem. Když ho srovnám s Janem Žižkou od Jákla který stál neuvěřitelných 500.000.000,- Kč jsou strasti Velkofilmem, nechybí tam opulentní středověká hostina, i vcelku ucházející bitva v řece a hlavně má to atmosfěru 14 stol. O proti tomu je Jan Žižka jako televizní inscenace o únosu panny v lese.

Mě se to líbilo správný “ německý slizký, trapný, humor” byl přítomen, příroda super a akce také. Polar jak je u Němců zvykem neví jestli točí komety nebo thriller. RUBY O FEE samozřejmě bonbonek.