Ronkar

Nevěřil jsem tomu, ale Jurassic World je opravdu povedený film. Opakování motivů a vykrádačky dříve viděného většinou dopadají neuvěřitelně špatně (viz. Terminátor 5 a mnoho a mnoha dalších snímků). Věřit, že "remake" původního Parku z 90. let může dopadnout takhle dobře, bylo až absurdní. Jenže ono to je fakt dobré, pokud přistoupíte na skutečnost, že struktura děje v zásadě kopíruje původní snímek. Ale proč od toho chtít víc, když to: 1.) vypadá skvěle, 2.) herci jsou charismatičtí a hrají dobře, 3.) tempo vyprávění je velmi příjemné, 4.) scénář není retardovaný, 5.) ještěří antagonista je super zabíjecí mašina :) O posun v žánru tedy nejde, ale hrozně fajn se na to kouká. Je to zábavné, akční, se spoustou triků a navíc autoři ctí původní Spielbergův film. Takhle se má těžit ze zavedené značky.

Nechápu, že Ragnarok má osmdesátková hodnocení a tohle je v modré barvě? Přijde mi to trochu jako účelový hate na DC. Jasně, má to jinou atmošku a cgi není z nejlepších, ale furt to v rámci komiksáren funguje. Až na nějaké ty dějové zkratky mi přišlo osazenstvo hrdinů ok. Jen ten Aquaman a jeho univers měl mít víc prostoru. Za mě těch slušných 60 %. Co taky od podobných blbáren čekat?

Za málo peněž hodně muziky. Thrillerové drama, které velmi dobře pracuje s nápadem, atmosférou a lehce zamotaným dějem, který bourá žánrová klišé. Je to jeden z těch snímků, kde diváka výborně navnadí tajemným otazníkem a dají mu čas k dumáním, jak to celé je a přesto přijdou s něčím, co překvapí. Za to veliký palec nohuru. Trocha toho strašení, slušní herci, místy skvělé napětí a celkově hudba. První půlhodina klame tělem a tváří se jako mnohokrát viděné klišé, ale pak se film divákovi náležitě odvděčí. Škoda, že The Hidden Face výboně funguje jen do 3/4 a ten konec už na zadek posadit nedokáže, protože je příliš karet na stole, ale těžko to scénáristům zazlívat. Na jejich obranu lze říct, že v symbolické rovině funguje tečka velmi dobře. La Cara oculta ukazuje, že dobrá režie a originální nápad dělá kvalitní snímek, nikoli peníze. Haleluja!

Asi jsem už Marvelem přejeden, ale Thor Ragnarok je fakt slátanina. Odpustil bych prznění severské mytologie v americké multikulti agendě i zaměření na mladší publikum, ale tyhle komiksové příběhy jsou už desně nudné. Je to furt stejné, nikam to tenhle žánr neposunuje. Jo, film víceméně baví, stylizace do 80. hudby ok, a je fajn, že si dělá srandu sám ze sebe, ale celkově je to prostoduché, infantilní a bez příběhu. Nahoře to drží jen Hemsworth. Okolní postavy jsou ploché, nezajímavé, zápletka z těch, kdy je lepší vypnout mozek. Situační a hláškovací humor pobaví především puberťáky. Ta červená čísla tady mi moc nedávaj smysl, ale asi je tenhle styl trendy, takže Marvel bude dál produkovat to samé. Lehký nadprůměr, nic víc. Jedinej dobrej komiks na plátně byl letos Logan, který měl koule a luxusní atmosféru.

Cameronův Titanic se od předchozích adaptací líší žánrem. Používá ve velké míře to, co šlo tvůrci Terminátora a Vetřelců vždycky nejlíp - atmosférický thriller a dobře natočenou akci. A právě to staví Titanic z nudné (byť výpravou opulentní) romantické klišárny do roviny, jenž potěší nakonec i usínající chlapáky. Jakmile loď narazí do ledu film se překlene do správného survivalu, kde se běhá, křičí, umírá a běhá a křičí a umírá... hodně moc to baví a díky bohaté výpravě se na to moc dobře kouká. Winslet to v té době slušelo a herci jsou obecně ok. Díky tomu jsem ochoten odpustit i dosti unylou první polovinu a příšerný klišoidní závěr. 75 %

Nejsem britofil, ale už dlouho jsem neviděl snímek, v němž se zdánlivě nic závažného neděje, a přitom to celé vyznívá neuvěřitelně epicky, tíživě a navíc emocionálně. Téma může znít nudně, ale faktem je, že The Crown se prezentuje atraktivní formou. Místy jsem jen zíral, jak skvěle se tu skloubí nádherná výprava, obraz, hudba a herecký koncert všech zúčastněných. Výhrou je bezpochyby perfektní casting v čele s Claire Foy. Popravdě, Alžběta není kdoví jak sympatická osoba (je chladná, úzkoprsá a zásadám svého úřadu se na rozdíl od svého manžela a sestry přizpůsobuje snadno), jenže Foy stačí k dokonalému vyjádření nitra postavy jen postoj a pohled očí. V rámci příběhu nemůže divák očekávat kdovíjaké zvraty nebo akčnost. Vývoj děje je stanoven celkovou náladou, zkostnatělou institucí, v níž ani v pozici monarchy nelze příliš manévrovat a především dobře napsanými dialogy. Nejpůsobivější ale zůstává v intimní rovině, kdy tvůrci za doprovodu Zimmerovi hudby nechávají pracovat atmosféru na plné obrátky. A funguje to úžasně a seriál tak má potenciál zasáhnout i emočně. Soudit do jaké míry je příběh historicky přesný, a jak moc britskou aristokracii propaguje, ponechám jiným. Najdou se i nudnější momenty, napětí není na pořádku dne a občas má člověk dojem, že se to točí pořád kolem toho samého. Současně však seriál výborně pracuje s tématem o vyšším poslání, které zákonně nese negativní důsledky - láska vs. povinnost, individualita vs. společnost, svoboda vs. zpátečnická instituce. A především Lisbet vs. Alžběta II. Tenhle rozměr funguje velmi dobře, protože nabádá k přemýšlení nad tím, jak by se člověk zachoval v situacích, kdy vlastně nelze zvolit správně, protože vždy dojde k nějakému rozkolu. Doporučuji těm, které zajímá, jak funguje britský establishment a všem fanouškům dramatu, kterým je The Crown především. Dá se namítnout, že si to hraje na emoční bombu a místy je dramtizace přepálená, ale proč seriálu vytýkat něco, co je jádrem podobným příběhů? The Crown je primárně určena ženskému publiku, takže by to bylo jako vytýkat hororu, že je moc bububu :) 80 %

Těžko slovně hodnotit, tohle se spíš nějak prociťuje, nebo tak... Asi jako když si člověk čte poezii, ale tady ji sleduje v obraze. Audiovizuál je opulentní, hudba nádherná a v kině to byl mazec. Děj navzdory rádoby motanici vlastně strohý. Za mě pohoda, protože narozdíl od jiných Aronofskyho filmů to nebyla zdaleka tak velká depka jako Requiem nebo Labuť.

Mistrovská atmosféra. Kamera a hudba tomu kraluje stejně jako herecký koncert Jackmana a jistý výkon Gyllenhaala. Těžký snímek na sledování, a přesto nejlepší trhiller roku 2013. Velkou zásluhu na kvalitě má Villeneuva režie. Bezútěšná, mrazivá nálada se divákovi nepříjmeně zažírá pod kůži a beznaděj zúčastněných je z obrazovky cítit naprosto neuvěřitelně. Herecké výkony vynikající. Zápletka je lehce roztáhnutá a občas škobrtá, ale napětí v podstatě neztrácí. Je to skoro jako číst román. Deprese a bezmoc z toho číší způsobem, jako málokde a náboženský podtext dovysvětluje to, co není v ději řečené na plnou pusu. V rámci žánru prakticky bezchybný snímek, kde mě nejeden moment emocionálně rozhodil. Chválím i tísnivou hudbu Jóhannssona. Někomu to může připadat rozvleklé, ale právě tenhle Villeneuveův rukopis dosahuje efektu pohlcení do atmosféry, příběhových motivů i zatraceně dobrých scén napětí. Závěrečná konfrontace s pachatelem a následný boj s časem patří k filmovým skvostům, ze kterého by se jiní tvůrci měli učit. Takhle má vypadat příběhový klimax! Audiovizuálně i emočně. Dávám pět hvězd!

Oldschool ATMOSFÉRA par excellence! Tohle vidět před lety v kině byla naprostá libůstka. Mix mysteriózního sci-fi, thrilleru, ale především rodinné drama o osudovosti a vyrovnání se s tragédií, kterou je nutné přijmout, aby se člověk mohl pohnout dál. Narozdíl od mnohých je dle mého finále super. Je to jeden z těch filmů, kde se jednotlivé drobnosti napříč dějem zůročují v dramtickém finále. Dávám palec nahoru i za skutečnost, jak kulatně režisér drží veškeré tajemno pod pokličkou. A to se mi líbí. Gibson tomuto filmu vládne s naprostým přehledem, ale i ostatní herci (včetně dětí) byli skvělí. Ještě podotknu, že obrovskou zásluhu na náladě snímku tvoří naprosto famózní Howardova hudba - znepokojující i úderná tím správným způsobem.

Ta modrá čísla tady jsou fakt ostudná! Vesnice možná není dokonalý film, ale pod 70 %? ... to si nezaslouží. Shyamalanův příběh o odříznuté osadě uprostřed lesů je ve skutečnosti kvalitně vystavěné drama (režisérsky i příběhově) s velmi osobitou atmosférou. Doprovází ho nádherná Howardova hudba (místy tajemná, místy dojemná) a bezchybní herci v čele s málomluvným Phoenixem a sympatickou Bryce Howard. Je to Shyamalanův pohádkový motiv o bolesti ze ztráty, o strachu a lásce. Každý mu nemusí sice přijít na chuť, ale přistoupit na autorovu hru je díky režii velmi snadné. Ačkoli WTF konec může působit zvláštně, ve skutečnosti do konceptu dobře zapadá a já si ho užil jako režisérkou výstřednost, která mi ani v nejmenším nezkazila celkový dojem. Velmi příjemných 80%